dnes je 29.3.2024

Input:

Biologické činitele

22.2.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.7.1.12
Biologické činitele

MUDr. Anna Šplíchalová

Související právní a ostatní předpisy

  • Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v platném znění, ust. § 7.

  • Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci v platném znění, zejména ust. §§ 36-39, 51-52, příloha č. 7.

  • Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, zejména ust. § 15, 40, 41, 46.

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v aktuálním znění zákona č. 205/2015 Sb., zejména ust. § 106 odst. 4 písm. b.

    • Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění vyhlášky č. 240/2015 Sb., zejména § 6, příloha č. 1, bod 12.

    • Vyhláška č. 180/2015 Sb., o pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí a zaměstnankyním – matkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (vyhláška o zakázaných pracích na pracovištích).

  • Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění nařízení vlády č. 168/2014 Sb., zejména příloha nařízení vlády, kapitola V- nemoci z povolání přenosné a parazitární.

  • Vyhláška MZ č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem v aktuálním znění vyhlášky č. 299/2010 Sb., zejména §§ 9-11, 16 a 17.

  • Vyhláška č.306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

a další předpisy uvedené v úvodu kapitoly 3.7.1

Statistika o výskytu biologických činitelů na pracovišti

Zpráva o činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví v oblasti ochrany zdraví při práci za rok 2014 1) uvádí, že od roku 2004 došlo k významnému poklesu počtu osob vykonávajících práce zařazené do rizikových kategorií z hlediska expozice biologickým činitelům. Zatímco v roce 2004 vykonávalo uvedené práce 9,4%, v roce 2013 to bylo jen 5,9% pracovníků, jejichž práce byly k 31. 12.

2013 zařazeny do druhé rizikové, třetí nebo čtvrté kategorie. V roce 2014 to tedy celkově představuje cca 40 000 osob; nejpočetnější byla 3. kategorie, kde v riziku biologických činitelů pracovalo kolem 30 000 osob.

Vymezení pojmu biologické činitele

Biologickými činiteli jsou všechny mikroorganismy, buněčné kultury a endoparaziti, kteří mohou vyvolat infekční onemocnění a alergické nebo toxické projevy v živém organizmu. Mikroorganizmem se rozumí mikrobiologický objekt buněčný nebo nebuněčný, schopný replikace nebo přenosu genetického materiálu; buněčnou kulturou se rozumí buňky pocházející z mnohobuněčného organizmu, které rostou in vitro (nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci v platném znění, § 36, odst. 1).

Účinky na organizmus

Fyziologická mikroflóra člověka

Vzájemný vztah člověka a biologických činitelů může být pozitivní i negativní. Za normálních okolností není lidské tělo sterilní. Povrch těla (kůže, sliznice) i řada dutých orgánů, zejména dýchací a zažívací systém, jsou osídleny obrovským množstvím různých mikroorganizmů, které jsou pro člověka neškodné, a mnohé z nich jsou dokonce nezbytné pro správnou funkci těla. V tomto případě hovoříme o fyziologické mikroflóře člověka, která je však specifická pro určité lokality lidského těla. Např. bakterie Escherichia coli je součástí normální bakteriální mikroflóry tlustého střeva, ale po přenesení do močových cest může působit již jako patogen a vyvolat zánět močové trubice a měchýře.

Normální mikroflóra vykazuje určité interindividuální odlišnosti. Některé mikroorganizmy tak mohou být pro jednoho člověka normální součástí mikroflóry, u jiného může stejné infekční agens vyvolat závažné onemocnění. Největší riziko přestavují mikroorganizmy pro osoby s poruchami imunity, u kterých v důsledku snížené obranyschopnosti organizmu dochází k snadnému propuknutí infekce. K významným změnám mikroflóry v těle také dochází např. při léčbě antibiotiky, kdy při snaze zničit patogenní mikroorganizmus, který u člověka vyvolal infekční onemocnění, dojde ke zničení značné části i fyziologické mikroflóry, zejména při použití antibiotik se širokým spektrem účinku. V důsledku toho oslabení je pak takový jedinec zvýšeně vnímavý vůči působení mikroorganizmů, čímž může dojít k superinfekci, při které je organizmus napaden neobvyklými a mnohdy za normálních okolností neškodnými mikroorganizmy.

Negativní účinky

Negativní účinky expozice biologickým agens rozlišujeme:

  • účinek infekční (vyvolá samotné infekční onemocnění u člověka),

  • účinek toxický (produkce toxinů je typická zejména pro některé druhy střevních patogenů, které svým toxinem poškozují stenu zažívacího traktu a působí tzv. toxoinfekce),

  • účinek alergický (tvorbu alergenů lze pozorovat u celé řady plísní a parazitů).

Brána vstupu biologického činitele do lidského organizmu odpovídá epidemiologickým vlastnostem původce inkriminovaného přenosného onemocnění: zažívací systém (např. původci průjmových onemocnění, střevní paraziti, virus hepatitidy A apod.), dýchací cesty (původci infekcí horních i dolních dýchacích cest jako např. viry chřipky, pneumokoky, streptokoky apod.) a dále kůže, spojivky, sliznice.

Výskyt nemocí z povolání

Nemoci přenosné a parazitární jako nemoc z povolání (NzP) se uznávají podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění nařízení vlády č. 168/2014 Sb., kapitoly V. Jako nemoc z povolání může být uznáno přenosné a parazitární onemocnění s interhumánním přenosem nebo onemocnění přenosné ze zvířat na člověka buď přímo, nebo prostřednictvím přenašečů. Tyto nemoci vznikají při práci u niž je prokázáno riziko nákazy, a to v České republice nebo při práci v zahraničí v epidemiologicky obtížných oblastech s rizikem nákazy. Vývoj počtu profesionálních přenosných a parazitárních nemocí koresponduje s epidemiologickou situací, tedy výskytem těchto nemocí v obecné populaci nebo profesionálním pobytem v přírodních ohniscích nákazy či endemických oblastech nákaz. Nákazy s přenosem z člověka na člověka jsou dominantně hlášeny u osob pracujících ve zdravotnictví a sociální péči (95% případů), zoonózy u pracovníků v zemědělství a lesnictví. Nejvyšší výskyt profesionálních infekcí je hlášen v Ústeckém a Moravskoslezském kraji 4).

V roce 2014 tvořily nemoci přenosné a parazitární 18,4% (230 případů) všech uznaných nemocí z povolání u nás 4). Následující graf sestrojený z dat Národního registru nemocí z povolání ČR prezentuje jejich výskyt v letech 2005-2014 4). Po klesajícím trendu výskytu od r. 2009 byl v roce 2014 zaznamenán vzestup. Nejpočetnější skupinou jsou nemoci přenosné a parazitární s interhumánním přenosem (přenos z člověka na člověka), méně časté jsou nemoci s přenosem ze zvířat na člověka, také označované jako zoonózy a skupina přenosných a parazitárních nemocí vzniklých v zahraničí.

Nejčastější přenosné a parazitární nemoci z povolání v roce 2014 4) uvádí následující tabulka.

Nejčastější přenosné a parazitární nemoci z povolání v ČR v roce 2014 (počet případů) 
Interhumánní přenos (179)  svrab (84), spalničky (65), dávivý kašel (7), dermatitida z roztočů (7), virové hepatitidy (4), tuberkulóza plic (3)  
Zoonózy (22)  lymská nemoc (9), virová encefalitida přenášená klíšťaty (6), trichofycie (4)  
Vzniklé v zahraničí (29)  malárie (6), giardiosa (6), bakteriální střevní infekce (5), horečka denque (4)  

Svrab

Žebříček infekčních nemocí z povolání s interhumánním přenosem od roku 1995 vede svrab; v r. 2014 bylo hlášeno 84 případů 4). Jedná se o kožní onemocnění vyvolané roztočem - zákožka svrabová, které se vyznačuje intenzivním svěděním kůže. Zvýšený výskyt profesionálního svrabu způsobují větší epidemie v běžné populaci a jeho šíření umožňuje nízký hygienický standard, nízká sociální úroveň, přelidnění, zvýšená migrace se zvýšeným rizikem pro starší populaci, osoby mentálně retardované nebo jedince s porušenou imunitou. Profesionálním svrabem proto nejčastěji onemocní zdravotní sestry, sanitářky a sociální pracovnice, které vykonávají pečovatelskou a ošetřovatelskou službu v ústavech sociální péče, ve zdravotnických zařízeních, léčebnách pro dlouhodobě nemocné apod. Zdrojem nákazy je vždy nemocný člověk a přenos je převážně realizován intenzivním fyzickým kontaktem ošetřujícího personálu s nemocným. Možná je i nepřímá cesta přenosu, a to prostřednictvím infikovaného prádla, lůžkovin, spacích pytlů apod. Onemocnění svrabem je nepříjemné kožní onemocnění, které se dá dobře léčit, avšak nezanechává imunitu a proto po vyléčení může pracovník opakovaně onemocnět.

Infekční hepatitidy

V současné době je známo více druhů virových hepatitid, neznámější jsou typu A, B, C, D, E a G. Společným znakem těchto hepatitid je, že se jedná o zánětlivé virové onemocnění jater s podobným klinickým obrazem, ale neexistuje mezi nimi zkřížená imunita, tedy prodělání např. infekční hepatitidy A nechrání před onemocněními jinými typy. U virových hepatitid B, C, D a G je možný chronický průběh, který se projevuje jako chronický zánět jater, jaterní cirhóza či karcinom jater. Chronické hepatitidy tak představují významný zdravotní i socioekonomický problém.

Prevence spočívá v dodržování zásad hygienických a protiepidemických opatření a očkování, které je u nás standardně dostupné pro hepatitidu typu A a B. V roce 1983 bylo v ČR zahájeno povinné očkování proti virové hepatitidě B u zdravotníků ve vysokém riziku této infekce (oddělení hemodialýzy, biochemie a hematologie, infekční, chirurgie, interna a patologie a dále studenty medicíny a středních zdravotnických škol). Toto opatření vedlo k dramatickému poklesu výskytu profesionální hepatitidy B u zdravotníků a postupně se očkování rozšířilo i na další rizikové skupiny zdravotníků. Kromě vysoce účinného očkování je nedílnou součástí preventivních opatření i dodržování režimu hygienických a protiepidemických opatření, které směřují k zabránění šíření infekčních onemocnění. Tato opatření hrají rozhodující roli zejména u infekcí, proti kterým očkování není. Před zavedením povinného očkování proti hepatitidě B u zdravotníků byly každoročně hlášeny stovky případů virových hepatitid jako choroby z povolání. V roce 1982 to bylo kolem 600 virových hepatitid (drtivá převaha hepatitidy B), pak výskyt prudce klesal a v posledních letech se výskyt profesionálních virových hepatitid pohybuje do 10 případů ročně. V roce 2014 byly hlášeny 4 případy (jedna akutní hepatitida A a tři hepatitidy E), ale ani jedna hepatitida B 4). Očkování proti infekční hepatitidě B je již řadu let i součástí kalendáře povinného očkování dětí.

Zoonózy

Zoonózy jsou nemoci přenosné ze zvířat na člověka, a to buď přímo, nebo prostřednictvím přenašeče (např. komáři, klíšťata). Více než 50 % lidských infekcí je zoonotického původu 5). Zoonózy vyznačující se fenoménem přírodní ohniskovostí, jsou nákazy kolující mezi volně žijícími zvířaty bez účasti člověka. Tento koloběh se uskutečňuje na zřetelně ohraničeném teritoriu, které je označováno jako přírodní ohnisko nákazy. Člověk je do přírodního koloběhu nákazy příležitostně zapojen při vstupu na teritorium přírodního ohniska, kde je buď napaden infikovaným přenašečem (např. klíšťata, komáři), nebo se dostal do přímého kontaktu s nakaženým zvířetem, či jeho infikovaným biologickým materiálem, např. trusem nebo močí. Ve středoevropských podmínkách jsou ve skupině nákaz s přírodní ohniskovostí nejzávažnějšími infekčními onemocněními klíšťová encefalitida a lymeská borelióza přenášené klíšťaty 5).

V roce 2014 bylo v ČR diagnostikováno celkem 22 případů nemocí přenosných ze zvířat na člověka. Nejčastěji byly profesionální zoonózy hlášeny u pracovníků v zemědělství (rostlinné i živočišné výroby) a lesnictví. První tři místa obsadily lymeská borelióza, virová encefalitida přenášena klíšťaty a trichofycie 4). Trichofycie vyvolávají kožní plísňové onemocnění, které vzniká po kontaktu s nemocným zvířetem nebo kontaminovanou podestýlkou. Onemocní tak nejčastěji krmiči zvířat, dojiči, veterináři.

Infekce vzniklé v zahraničí

Výskyt profesionálních infekcí vzniklých v zahraničí je podmíněn počtem pracovníků, kteří byli zaměstnavatelem vysláni do zahraničí a od charakteru endemického výskytu přenosných onemocnění v konkrétních zemích. V roce 2014 bylo hlášeno celkem 29 případů, nejčastěji onemocněli vojáci z povolání, diplomati a manažéři 4). Jednalo se např. o malárii vzniklou v Nigerii, Mali a Kongu, dále giardiosu (Mali, Afganistán), bakteriální střevní infekce (Mali, Afganistán, Indie) a horečku denque (Indie, Afganistán, Malajsie, Maledivy) 4).

Výskyt prací s biologickými činiteli

Pravděpodobnost vyšší expozice biologickým činitelům než v běžné populaci se týká celé řady pracovních činností v oboru humánní a veterinární medicíny, v zemědělství a příbuzných oborech, ve vědecko-výzkumných laboratořích i u pracovníků v tropických a subtropických oblastech, kam jsou zaměstnavatelem vysláni k výkonu práce.

Zdravotnictví

Pracovníci ve zdravotnictví jsou ohroženi širokou paletou biologických činitelů, které se přenášení z člověka na člověka. Lékaři, zdravotní sestry, sanitáři, laboranti, pomocný zdravotnický i technický personál jsou exponování biologickým činitelům při vyšetřování a ošetřování nemocných osob, o něž mají pečovat, při manipulaci a vyšetřování biologického materiálu nemocných (krev, moč, stolice apod.) i při manipulaci se specifickým odpadem.

Zemědělství a příbuzná odvětví

V zemědělství a příbuzných odvětvích jsou zaměstnanci ohroženi zoonózami, tedy nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka. Významné riziko zoonóz je u zemědělců rostlinné i živočišné výroby, lesních pracovníků, myslivců, hrázných a rybářů, zahradníků, chovatelů ptáků a zvířat, veterinárních pracovníků, zaměstnanců jatek a masoprůmyslu. Infekce se přenáší přímým kontaktem s nemocným zvířetem, jeho sekrety, masem, vnitřnostmi, kůží nebo srstí, vdechnutím infekčního prachu nebo prostřednictvím přenašečů - klíště, komár apod. 2).

Vědecko-výzkumné laboratoře

Laboratorní pracovníci přichází do kontaktu s biologickými činiteli jednak při zpracování a vyšetření biologického materiálů nemocných osob, jednak při práci s tkáňovými kulturami, na kterých se patogeny pěstují. Kromě toho pracují i s laboratorními zvířaty, často importovanými ze zemí tropického pásma, které mohou trpět nejen zkoumanou navozenou infekcí, ale i jinou pro člověka nebezpečnou přenosnou chorobou 2).

Práce v tropech a subtropech

Zaměstnanci vyslaní zaměstnavatelem k výkonu práce v tropických i subtropických zemích jsou exponováni celé řadě infekčních onemocnění typických pro danou lokalitu. Vzhledem k tomu, že se obvykle jedná o státy s nižším hygienickým standardem, největší riziko představují alimentární nákazy (přenášené jídlem a vodou) a zoonózy. Z alimentárních nákaz se jedná o průjmová onemocnění (salmonelóza, šigelóza, amébóza) ale i virová hepatitida A. V endemických oblastech nelze vyloučit ani onemocnění břišním tyfem nebo cholerou. Z nákaz přenášených krví hrozí virová hepatitida B a C nebo HIV/AIDS. Nejčastější importovanou zoonózou je malárie, kterou přenáší komár z rodu Anopheles, dále do této skupiny infekcí patří leišmanióza, žlutá zimnice, horečka dengue či hemoragické horečky.

Ostatní činnosti

Rizikové jsou i práce při odkrývání zeminy (kopáči, archeologové apod.) a dále zpracování kůží, údržba kanalizací, cihelny a doly. Zvýšené riziko expozice biologickým činitelům je pozorováno i u pracovníků v zařízeních pro zpracování komunálního odpadu a také u pracovníků v zařízeních na čištění odpadních vod 3).

Hodnocení rizika u biologických činitelů

Hodnocení míry zdravotního rizika při práci v expozici biologických činitelů je upraveno v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci v platném znění, §§ 36 a 37.

Míra rizika biologických činitelů

Podle NV č. 361/2007 Sb., § 36, odst. 2se biologické činitele člení podle míry rizika infekce do čtyřech skupin:

  • skupiny 1, u nichž není pravděpodobné, že by mohly způsobit onemocnění člověka,

  • skupiny 2, které mohou způsobit onemocnění člověka a mohou být nebezpečím pro zaměstnance, je však nepravděpodobné, že by se rozšířily do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění jsou obvykle dostupné,

  • skupiny 3, které mohou způsobit závažné onemocnění člověka a představují závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí z hlediska možnosti rozšíření do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění jsou obvykle dostupné,

  • skupiny 4, které způsobují u člověka závažné onemocnění a představují závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí rozšíření do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění jsou obvykle nedostupné.

Pro přehlednost jsou údaje zpracovány v následující tabulce.

Skupiny biologických činitelů podle míry rizika při práci(dle NV č. 361/2007 Sb., § 36, odst. 2) 
Skupina míry rizika 1 2 3 4 
Možnost vyvolání onemocnění
u člověka
 
ne ano závažné závažné 
Nebezpečí pro zaměstnance - ano závažné závažné 
Rozšíření mimo pracoviště - ne závažné závažné 
Účinná profylaxe
nebo léčba
 
- dostupná dostupná není
dostupná
 

Seznam biologických činitelů s jejich zařazením do skupin 2, 3 a 4 je uveden v příloze č. 7 k NV č. 361/2007 Sb., části A. Vzhledem k rozsahu seznamu, který obsahuje stovky biologických činitelů je v následující tabulce uveden jen stručný příkladový seznam neznámějších biologických činitelů podle míry rizika infekce u člověka.

Viry, které byly izolovány u člověka a nejsou zařazeny do seznamu biologických činitelů v příloze č. 7 k tomuto nařízení, části A, se zařazují minimálně do skupiny 2, mimo ty případy, kdy je prokázáno, že vznik onemocnění u člověka je nepravděpodobný (NV č. 361/2007 Sb., § 36, odst. 4).

Příklady neznámějších biologických činitelů podle míry rizika infekce u člověka (způsobená nemoc) 
Skupina 2  clostridium tetani (tetanus), vibrio cholerae (cholera), varicela zoster virus (plané neštovice, pásový opar), lidský poliovirus (dětská obrna), viry chřipky A, B, C, virus zarděnek, virus spalniček, virus příušnic, střevní paraziti (např. roupi, tasemnice) apod.  
Skupina 3  bacillus anthracis (antrax), mycobacterium tuberculosis (tuberkulóza), mycobacterium leprae (lepra), yersinia pestis (mor), salmonela typhi * (břišní tyfus), viry hepatitidy*, virus horečky dengue, virus středoevropské klíšťové encefalitidy*, virus žluté zimnice, virus ptačí chřipky, virus lidské imunodeficience (HIV)*, virus vztekliny * apod.  
Skupina 4  Virus ebola, virus varioly (pravých neštovic), viry hemoragických horeček (Lassa, Venezuelská, Argentinská, Bolívijská, Krymskokonžská) apod.  

* Označené biologické činitele skupiny 3 mohou pro zaměstnance představovat omezené riziko nákazy, neboť se za běžných podmínek nepřenášejí vzduchem, a proto požadavky na pracoviště postačují jako u práce s biologickým činitelem skupiny 2.

Hodnocení zdravotního rizika

NV č. 361/2007 Sb. v § 37 stanovuje následující zásady pro hodnocení zdravotního rizika při práci v expozici biologických činitelů.

  • Při činnosti, která je spojena s možností ohrožení zdraví zaměstnance biologickým činitelem, musí být stanovena povaha, míra a doba expozice biologickému činiteli tak, aby bylo možné zhodnotit veškerá rizika pro zdraví zaměstnance a rozhodnout o nezbytných opatřeních k ochraně jeho zdraví.

  • Při činnostech, které zahrnují expozici několika skupinám biologických činitelů, musí být vyhodnoceno riziko na základě nebezpečí, které představují všechny přítomné biologické činitele, přičemž míru rizika určuje nejnebezpečnější činitel.

  • Hodnocení musí být obnovováno vždy, kdykoliv dojde ke změně podmínek, která může mít vliv na expozici zaměstnance biologickému činiteli.

  • Hodnocení musí vycházet ze všech dostupných informací včetně údajů o:

    • - zařazení biologických činitelů do skupin 2, 3 nebo 4 podle seznamu uvedeného v příloze č. 7 k tomuto nařízení, části A,
    • - onemocněních souvisejících s prací s biologickými činiteli skupin 2, 3 nebo 4, jimiž může být zaměstnanec postižen,
    • - potenciálních senzibilizujících nebo toxických účincích, které se mohou vyskytnout u zaměstnance jako důsledek práce s biologickým činitelem,
    • - výskytu nemocí z povolání, jejichž příčinou byl biologický činitel skupin 2, 3 nebo 4.
  • Při

Nahrávám...
Nahrávám...