Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

BOZ při praktickém vyučování žáků středních škol

9.3.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.22
BOZ při praktickém vyučování žáků středních škol

JUDr. Eva Dandová

Související právní předpisy

  • Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) – § 29.

  • Vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři.

  • nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání.

  • Vyhláška č. 64/2005 Sb. o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů

  • Metodický pokyn MŠMT č. j.: 37 014/2005-25 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - § 79a.

  • nařízení vlády č. 378/2001 Sb. kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí.

  • Zákon č.22/1997 Sb., technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

  • Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

  • Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách - § 51.

Obecně k praktickému vyučování

Podle školského zákona se vzdělávání ve střední škole člení na

• teoretické vyučování,

• praktické vyučování a

• výchovu mimo vyučování.

Praktické vyučování se dále člení na

• odborný výcvik,

• cvičení,

• učební praxi,

• odbornou nebo uměleckou praxi a

• sportovní přípravu,

a to podle jednotlivých oborů vzdělání.

Odborná nebo umělecká praxe a sportovní příprava může být uskutečňována i v období školních prázdnin po dobu stanovenou rámcovým vzdělávacím programem.

Školský zákon upravuje pouze základní zásady právní úpravy středních škol. Bližší podrobnosti jsou uvedeny ve vyhlášce č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři (dále jen „vyhláška č. 13/2005 Sb.”).

Školský zákon výslovně připouští, že odborná nebo umělecká praxe a sportovní příprava může být uskutečňována i v období školních prázdnin. To je totiž vázáno na úpravu v rámcovém vzdělávacím programu. Jde například o některé obory vyučované na střední zemědělské škole nebo na střední hotelové škole, kdy praxi v průběhu školního vyučování nelze uskutečňovat, např. z organizačních důvodů. Tyto momenty je třeba také v praxi při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví studentů na praxi vzít v úvahu.

Kde uskutečňuje praktické vyučování

Zásadně platí, že praktické vyučování se uskutečňuje ve školách a školských zařízeních nebo na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání. Je třeba si uvědomit, že pracoviště praktického vyučování nejsou podle školského zákona na rozdíl od středisek praktického vyučování (zákonem definovaných jako školská účelová zařízení) zapisovány do školského rejstříku, neboť se nejedná o školská zařízení, ale především podnikatelské subjekty (lhostejno, zdali právnické či fyzické osoby). Bližší podrobnosti jsou uvedeny ve vyhlášce č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů.

Uplatnění zákoníku práce

Podle školského zákona dále platí, že na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Toto ustanovení znamená vazbu organizace praktického vyučování na ustanovení zákoníku práce o délce a rozvržení pracovní doby zaměstnanců. Střední školy tak musejí přizpůsobit délku praktického vyučování ustanovením zákoníku práce o maximální délce pracovní doby u mladistvých zaměstnanců. Podle § 79a zákoníku práce nesmí stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců mladších 18 let překročit 40 hodin týdně a 8 hodin denně. To znamená, že takto stanovené denní a týdenní limity pracovní doby platí i pro organizaci praktického vyučování.

Ustanovení, že na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci však v žádném případě neznamená, že by se na žáky a na studenty při praktickém vyučování mělo hledět jako na zaměstnance a že by se na ně vztahovaly stejné předpisy jako na zaměstnance. Žáci a studenti jsou stále žáci a studenti a vztahují se na ně výhradně předpisy školské. Tuto zásadu je třeba si dobře zapamatovat a aplikovat ji i v souvislosti s evidencí úrazů vzniklých při praktickém vyučování na pracovištích cizích zaměstnavatelů. Žáci nejsou zaměstnanci a tak se na ně zákoník práce vztahovat nemůže.

Smlouva o podmínkách praktického vyučování

Náležitosti smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování jsou obsaženy ve vyhlášce č. 13/2005 Sb. Pro ředitele škol a školských zařízení stejně jako pro fyzické či právnické osoby, která mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělávání to má zásadní význam. Podle této vyhlášky má smlouva o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování obsahovat zejména:

• druh činností, které žáci při praktickém vyučování budou vykonávat,

• místo konání praktického vyučování,

• časový rozvrh praktického vyučování, jeho délku a den jeho zahájení,

• počet žáků, kteří se zúčastňují praktického vyučování,

• poskytování nástrojů a nářadí používaných při praktickém vyučování a způsob dopravy žáků do místa výkonu praktického vyučování,

• způsob odměňování žáků za produktivní práci,

• opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při praktickém vyučování, včetně ochranných opatření, která musí být přijata, zejména s uvedením osobních ochranných pracovních prostředků.

Pro praxi je samozřejmě nejdůležitější vždy část smlouvy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při praktickém vyučování.

Zajištění BOZ studentů ve smlouvě

Ředitel školy či školského zařízení nesmí ve smlouvě oblast bezpečnosti a ochrany zdraví žáků podcenit, musí ji promyslet do jednotlivých podrobností, zejména pokud se týká např. poskytování ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, čistících a dezinfekčních prostředků. On v podstatě musí vyhodnotit všechna rizika, s kterými mohou žáci a studenti přijít při praktickém výcviku do styku obdobně jako je musí vyhodnotit zaměstnavatel za zaměstnance v pracovněprávním vztahu. A pak si musí určit, jaká je třeba přijmout opatření k jejich prevenci. I když se praktické vyučování nebo odborný výcvik koná na pracovištích konkrétního zaměstnavatele (lhostejno jestli právnické nebo fyzické osoby), stále jde o výcvik žáků a studentů a za bezpečnost a ochranu jejich zdraví odpovídá především škola.

Pokud se týká druhu činnosti, kterou žáci při praktickém vyučování budou vykonávat, tak tady asi není třeba ředitelům škol a školských zařízení radit, neboť ten je dán rámcovým vzdělávacím programem. Pro ředitele školy nebo školského zařízení je tedy prioritní rozhodnout, u koho se bude praktické vyučování konat, tedy vybrat nejvhodnější právnickou či fyzickou osobu, která má oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělávání. Vhodnost pracovišť je mimo jiné třeba zvažovat i s ohledem na způsob dopravy žáků do místa výkonu praktického vyučování, na vzdálenost od školy nebo školského zařízení a na časové prodlevy, které dopravou vznikají.

Vyučovací den při praktickém výcviku

Podrobnosti o délce vyučování při praktickém výcviku stanoví také sama vyhláška č. 13/2005 Sb. Podle ní zásadně platí, že v odborném výcviku je v denní formě vzdělávání vyučovací jednotkou vyučovací den. Tento vyučovací den v prvním ročníku nesmí být delší než 6 vyučovacích hodin, ve vyšších ročnících nesmí být delší než 7 vyučovacích hodin. Ředitel školy musí časový rozvrh praktického vyučování uzpůsobit tak, že dopolední vyučování ve vyučovacím dni v denní formě vzdělávání začíná nejdříve v 7 hodin a odpolední vyučování ve vyučovacím dni v denní formě vzdělávání končí nejpozději ve 20 hodin.

Pouze ve skutečně odůvodněných případech může ředitel školy v denní formě vzdělávání určit počátek dopoledního vyučování žáků druhých, třetích a čtvrtých ročníků od 6 hodin a konec odpoledního vyučování žáků třetích a čtvrtých ročníků ve 22 hodin

Při sestavování časového rozvrhu praktického vyučování je dále třeba mít na zřeteli, že platí dále zásada, že zpravidla po druhé hodině odborného výcviku konaného ve škole nebo ve školském zařízení se zařazuje přestávka v délce 15 až 25 minut a že pokud žáci konají odborný výcvik na pracovištích fyzických nebo právnických osob, mají přestávky shodně s jejich zaměstnanci v souladu s ustanovením zákoníku práce. Délka přestávek se však nezapočítává do doby trvání vyučovacího dne. Tato právní úprava tedy musí být brána do úvahy při sestavování časového rozvrhu praktického vyučování.

Další náležitosti smlouvy

Ve smlouvě je třeba mimo jiné stanovit i počet žáků, kteří se zúčastňují praktického vyučování. Podle vyhlášky č. 13/2005 Sb. je nejvyšší počet žáků ve skupině na jednoho učitele odborného výcviku je stanoven nařízením vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání. Výuka se organizuje tak, aby vznikl co nejmenší počet skupin při dodržení hlavně zásady zohledňující efektivitu vzdělávacího procesu z hlediska stanovených cílů vzdělávání a z hlediska ekonomického, přičemž je možné využívat i spojování výuky pro žáky více tříd, případně ročníků.

Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví je třeba ve smlouvě dohodnout i poskytování nástrojů a nářadí používaných při praktickém vyučování a způsob dopravy žáků do místa výkonu praktického vyučování. Ani tento moment nelze v dohodě podcenit.

Příslušní učitelé praktického vyučování musí před zahájením praktického vyučování si ověřit, že poskytované stroje, nástroje a nářadí odpovídají bezpečnostně technickým předpisům a požadavkům. Nelze totiž připustit, aby žáci při praktickém výcviku používali stroje, technická zařízení, přístroje a nářadí, které by neodpovídaly nařízení vlády č. 378/2001 Sb. kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí a pak také požadavkům zákona č.22/1997 Sb., technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcích předpisů.

Jak jsme zdůraznili výše, za žáka při praktickém výcviku u právnické nebo fyzické osoby, která má oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělávání stále odpovídá škola nebo školské zařízení. Utrpí-li žák nebo student při výuce úraz, jde podle ustanovení § 29 školského zákona a vyhlášky č. 64/2005 Sb., evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, o školní úraz a odpovědnost za vyšetření úrazu a vyhotovení záznamu o úrazu má vždy škola.

To svědčí o bezprostředním vlivu smluv o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování uzavíraných mezi školami a školskými zařízeními a právnickými či fyzickými osobami, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělávání na zajištění bezpečnosti žáků při praktickém výcviku.

Odměňování studentů za produktivní práci

Dohoda o způsobu odměňování žáků za produktivní práci je také podstatnou náležitostí smlouvy, kterou uzavírá ředitel školy nebo školského zařízení s právnickou nebo fyzickou osobou, která má oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání. Mimo to je navíc nejčastějším dotazem z praxe. Podle školského zákona platí, že žákům středních škol a studentům vyšších odborných škol poskytuje odměnu za produktivní činnost právnická osoba, která vykonává činnost školy, a to z prostředků získaných touto produktivní činností. To znamená, že žáky zásadně vyplácí škola. Výši této odměny stanoví ředitel školy podle rozsahu a kvality produktivní činnosti. Pokud žáci konají praktické vyučování nebo studenti odbornou praxi u jiné osoby, poskytuje jim odměnu za produktivní činnost tato osoba. Pro účely tohoto zákona se za produktivní činnost považuje činnost, která přináší příjem. V praxi tedy záleží, kde žák nebo student praxi vykonává. Pokud ji vykonává přímo ve škole nebo ve středisku praktického výcviku, vyplácí mu odměnu škola. Pokud vykonává praxi u jiné právnické či fyzické osoby, vyplácí ho tento zaměstnavatel.

Minimální výše měsíční odměny za produktivní činnost pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin je 30 % minimální mzdy. Při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby nebo v případě, že žák nevykonával produktivní činnost po dobu celého měsíce, se výše odměny za produktivní činnost úměrně upraví.

Právní úprava výše minimální mzdy je obsažena v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí a podle ní pro rok 2015 platí, že výše minimální mzdy činí za každou hodinu odpracovanou zaměstnancem 55 Kč, resp. za měsíc 9 200 Kč pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou.

Z toho vyplývá, že žák musí obdržet odměnu ve výši minimálně 2. 760,-Kč pokud vykonávat v rámci praktického výcviku produktivní činnost, a to po stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin.

Platí zásada, že limit 30% z minimální mzdy je pouze minimální výše odměny studenta nebo žáka a je na řediteli školy nebo školského zařízení, aby ve smlouvě o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování dohodl s právnickou nebo fyzickou osobou výši této odměny.

Školní úraz

Pojem „školní úrazy” studentů a učňů školský zákon dnes již neužívá, ale důsledně jej označuje jako „úraz dětí, žáků a studentů”, aby zdůraznil, že k úrazu může dojít stejně tak v mateřské škole jako na střední škole. Školské předpisy navíc tento pojem vůbec nedefinují. Praxe však dále používá označení školní úrazy, aby jednoduchým způsobem odlišila úrazy dětí, žáků a studentů od úrazů pracovních podle zákoníku práce.

Školský zákon pouze stručně stanoví, že školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá. Touto vyhláškou je vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Ta však naplňuje důsledně zmocnění a definici pojmu „úraz dětí, žáků a studentů” také neobsahuje.

Zákoník práce v tomto směru také použít nelze, neboť školský zákon sice výslovně stanoví, že na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci., ale nestanoví, že se na ně vztahuje definice pojmu „pracovní úraz”.

Metodický pokyn BOZ, i když není obecně závazný, je jediný školský předpis, který obsahuje v současné době definici pojmu úraz dětí, žáků a studentů:

„(1) Úrazem žáků je úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jedná se tedy zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při výuce plavání a lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách.

(2) Úrazem žáků není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, která byla určena jako shromaždiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu.”

Ovšem aby tato definice však platila pro jednotlivou školu nebo školské zařízení musí být zapracována do školního nebo vnitřního řádu. Škola, která by si definici pojmu školní úraz nezapracovala do vnitřních předpisů školy, by se mohla dostat v praxi do velkých problémů, které by mohly skončit např. i u soudu.

Obecně platí, že okruh povinností vyplývajících z výchovně vzdělávacího procesu školy nebo školského zařízení je dán jednak učebními plány a osnovami, ale vyplývá také ze školního řádu nebo z vnitřního řádu školského zařízení, eventuelně z poplachového a evakuačního plánu, jakož i z plánu požární ochrany. Žák je kromě toho povinen konat i jiné druhy činnosti podle pokynů pedagogického pracovníka. Znamená to, že utrpí-li žák při nařízené činnosti úraz, má nárok na náhradu škody, neboť se jedná o úraz školní.

Stejná situace může nastat i u studentů středních škol a odborných učilišť při jejich praktické výuce v organizacích nebo u fyzických osob, kde pod pojmem výkon pracovních povinností vyplývajících z výchovně vzdělávacího procesu může být zahrnuta i práce, která může být studentovi i nařízena bez jeho souhlasu. Například převedení na jinou práci v určitý den – mimořádné úklidové práce, pomoc ve skladu apod. Pokud půjde o různé pomocné práce, které nevyžadují zvláštní zkušenosti a znalosti a budou přiměřené fyzickému a rozumovému vývoji studenta, nelze proti tomu nic namítat, i když tato práce odvádí studenta od jeho hlavního poslání, kterým je odborná výuka. Student je povinen konat i práce jiného druhu zejména tehdy, když dojde k přerušení odborné výuky pro nepříznivé povětrnostní podmínky nebo vyžaduje-li to jiná nezbytná provozní potřeba u zaměstnavatele zajišťujícího praktickou výuku.

Každý pedagogický pracovník, který takovou práci nařizuje, musí vždy a za všech okolností zvážit, zda je zajištěna bezpečnost studentů a dozor nad jejím výkonem. Nakonec je třeba do kategorie školních úrazů zahrnout i všechny druhy úrazů, které utrpí studenti při nezodpovědném jednání spolužáků (pád z lavice, klopýtnutí o nastavenou nohu při cestě k tabuli, úrazy při potyčkách ve třídě, šikanování slabších žáků silnějšími, zranění při chaotickém odchodu ze tříd např. při evakuaci v důsledku ohlášení bombového útoku apod.). Patří sem také úrazy při uklouznutí, klopýtnutí, mytí tabule, úrazy při hodinách tělesné výchovy nikým nezpůsobené, nebo úrazy při hodinách tělesné výchovy, kdy učitel trval na provedení cviku, pro nějž student nebyl způsobilý, nebo se bál (např. při cvičení na nářadí apod.).

Za plnění učebních úkolů je také nutno považovat jinou činnost, konanou na příkaz pedagogického pracovníka, byť např. směřuje v osobní prospěch tohoto pracovníka. Studentu je v přestávce mezi vyučujícími hodinami uloženo, aby došel do např. lékárny, přičemž dojde k úrazu. Přestože jde o příkaz, kterým pedagogický pracovní překročil meze své pravomoci, jde o úraz školní, neboť nelze připustit, aby škoda, která tím studentu vznikla, šla k jeho tíži. Povinností studenta je uposlechnout příkazu pedagoga. K obdobným situacím dochází často při praktickém vyučování žáků středních odborných škol a středních odborných učilišť, kdy mistr nařídí žáku zhotovit výrobek pro svoji vlastní potřebu.

Za činnost v přímé souvislosti s výchovnou a vzdělávací prací školy je třeba považovat všechny úkony potřebné nebo nutné před zahájením vyučování, běžné v jeho průběhu nebo po jeho skončení. Jedná se například o cestu do šatny, do třídy, do kabinetu, pohyb žáků o přestávkách na chodbě, cesta na WC, cesta do školní jídelny, cesta do tělocvičny, pobyt žáků na hřišti při povinné tělesné nebo dopravní výchově, ale i cesta a jejich práce ve školní dílně cesta žáků a jejich práce ve školní dílně, na školním pozemku, v laboratořích a při předepsaném praktickém výcviku ve škole i mimo školu, účast žáků na vycházkách, výletech zájezdech, putováních, při koupání, lyžařském výcviku, účast na školách v přírodě a všechny s tím spojené aktivity, účast na exkurzích, tematických zájezdech apod. Nakonec je třeba v přímé souvislosti s výchovnou a vyučovací prací školy považovat i účast žáka na nepovinných předmětech v areálu školy, které slouží ke zvyšování odborných znalostí žáků.

U žáků středních odborných škol a středních odborných učilišť to jsou úkony potřebné k výkonu praktického vyučování a úkony během praktického vyučování obvyklé nebo nutné před počátkem praxe nebo po jejím skončení. Je to např. cesta studenta na pracoviště mimo areál školy, převlékání do pracovního oděvu, mytí v umývárně, cesta na WC, do skladu, cesta do bufetu, pokud je v areálu zaměstnavatele, u kterého probíhá praktické vyučování apod. Takovými úkony však nejsou vlastní stravování, cesta za stravováním mimo areál školy nebo zaměstnavatele, u kterého probíhá praxe a cesta z vyučování domu.

Vyšetřování příčin školního úrazu

Zjišťování příčin školního úrazu ani školský zákon ani vyhláška č. 64/2005 Sb., dokonce ani po novele č. 57/2010 Sb. výslovně nezmiňuje a nedává návod, jak v takové situaci postupovat. Metodický pokyn BOZ k tomu stanoví pouze, že vedoucí zaměstnanec školy, jemuž byl úraz žáka nahlášen, zajistí, aby byly objektivně zjištěny a případně odstraněny příčiny úrazu. To znamená, že v praxi musíme trvat na tom, že zjištění příčin školních úrazů se rozumí zjištění pravdivých okolností a příčin úrazu.

Při zjišťování příčin školního úrazu je třeba postupovat obdobně jako při zjišťování a objasňování příčin pracovního úrazu zaměstnance. To především znamená, že se musí odhalit všechny zjevné i skryté příčiny a další okolnosti, jež vedly k jeho vzniku, aby se všichni – učitelé a především žáci – z této mnohdy i tragické situace poučili, aby ze stejné příčiny nedošlo k dalšímu úrazu.

Škola nebo školské zařízení je povinna ihned po ohlášení školního úrazu a po zajištění první pomoci a lékařského ošetření žáka zahájit odpovědné a spolehlivé zjišťování příčin úrazu. Příčina se musí objasnit přímo na místě, a to proto, že se podmínky mohou rychle změnit, ať již povětrnostními, nebo jinými vlivy, nebo nakonec i úmyslným zásahem osoby, která úraz zavinila.

Na místě se musí také zjistit, zda šlo o mimořádnou situaci vyplývající z neznámých okolností a podmínek a zda příkaz učitele či jiného pedagogického pracovníka těmto podmínkám odpovídal nebo zda učitel nebezpečné jednání žáků (např. o přestávce na chodbě školy) trpěl a včas proti němu nezakročil. Místo úrazu je vlastně jediným nalezištěm stop a věcných důkazů a při jeho prohlídce se také dá nejlépe posoudit situace žáka v riziku úrazu a možnosti zásahu proti jeho vzniku za strany učitele či jiného pedagogického pracovníka.

Ředitel školy, příp. jiný vedoucí zaměstnanec má při zjišťování příčin školního úrazu zabezpečit účast učitele či jiného pedagogického pracovníka, který byl v době úrazu pověřen dohledem nad žáky a zástupce odborové organizace, působí-li na škole.

Pokud je toho postižený žák schopen, musí být vyslechnut. Dále musí být vyslechnuti svědci úrazu, eventuelně další žáci, kteří mohou podat řadu informací např. o zdravotním stavu žáka v den úrazu, o jeho osobních vlastnostech, vztazích k ostatním žákům, k učiteli či dotyčnému pedagogickému pracovníkovi pověřenému momentálně v okamžiku úrazu náležitým dohledem. Tyto informace často ovlivní celé další jednání. Často mohou také doložit, jaké pokyny dal učitel či pedagogický pracovník žákům a zda žáky náležitě poučil o případném nebezpečí.

V některých případech mohou také prokázat, zda činnost, kterou žák dělal před úrazem, byla přiměřená jeho fyzickým a duševním schopnostem, zda byl pro ni řádně vybaven (např. při lyžařském výcviku náležitou výstrojí) apod.

V případech, kdy je podezření, že k úrazu došlo pod vlivem drog nebo alkoholu, je zapotřebí zajistit lékařský posudek.

Podle potřeby se může přistoupit k rekonstrukci úrazového děje; zkušenosti však ukazují, že by se přitom mělo postupovat jen velice obezřetně.

Tam, kde dojde k úrazu v dílnách na strojích a zařízení, je zapotřebí předložit doklady o jejich pravidelných kontrolách, revizích a opravách. Zdroj úrazu se musí důkladně prohlédnout, ověřit funkci všech ochranných a signalizačních zařízení a ovládacích prvků.

Přitom se posuzuje, co žák dělal nesprávným a nebezpečným způsobem a zda nad výkonem jeho práce byl zajištěn stálý a řádný dozor.

Musí být též zjištěn rozsah zranění postiženého i kvalita poskytnuté první pomoci.

Po shromáždění zjištěných důležitých okolností lze teprve posoudit, co bylo skutečnou příčinou školního úrazu:

• co bylo na místě úrazu v nesprávném a nebezpečném stavu,

• co zraněný dělal nesprávným a nebezpečným způsobem a který bezpečnostní předpis nebo pokyn svým jednáním porušil,

• který předpis byl porušen školou či školským zařízením,

• zda byl úraz způsoben nebo ovlivněn jinou osobou,

• zda vznikl následkem spolupůsobení přírodních živlů nebo zvířat,

• jakou škodu zraněný žák utrpěl na věcech.

Stejně tak je možno, až po zvážení všech těchto zjištěných skutečností rozhodnout o tom, která opatření mohou riziko úrazu omezit a jaký kontrolní systém bude nad jejich plněním zaveden.

Určí se jaká výchovná, organizační, eventuelně technická opatření budou přijata. Opatření musí být konkrétní a snadno kontrolovatelná.

Účastníci zjišťování příčin úrazu se pak podílejí na sepisování záznamu o něm.

Evidence školních úrazů

. Školský zákon výslovně stanoví, že škola vede evidenci školních úrazů. Na tom nic nemění skutečnost, že zákoník práce stanoví, že došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. Platí zásada, že školní úraz vyšetřuje a eviduje vždy škola!

Zaměstnavatel (tedy právnická nebo fyzická osoba, u které se uskutečňuje praktické vyučování) ten si eviduje a vyšetřuje zásadně pouze pracovní úrazy, tedy poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na jeho pracovištích a dále pak úrazy zaměstnanců jiného zaměstnavatele, pokud k nim došlo na jeho pracovištích. Zákoník práce ani školský zákon však zaměstnavateli neukládají, aby vyšetřoval příčiny a okolnosti úrazu žáků a studentů při praktickém vyučování, to je odpovědnost školy, která je škole uložena školským zákonem. Zákoník práce však zaměstnavateli ukládá, že bude hradit škodu, a proto je nesporné, že musí být i on seznámen s průběhem vyšetřování příčin a okolností úrazu žáka nebo studenta a že mu musí být v praxi dána možnost, aby se k vyšetřování příčin a okolností úrazu vyjádřil. Nakonec škola musí úraz nahlásit i příslušnému inspektorátu práce, tak pro zaměstnavatele hrozí reálné nebezpečí, že bude ze strany inspekce práce kontrolován.

Kniha úrazů

Kniha úrazů je podle vyhlášky č. 64/2005 Sb., základním dokumentem evidence všech úrazů dětí, žáků a studentů bez ohledu na to jak dlouhou absenci žáka na vyučování způsobily nebo zdali způsobily vůbec nějakou absenci. V praxi se může jednat i o drobná zranění, o případy, kdy dítě nebo žák uklouzne a následkem pádu začne krvácet z nosu. Protože však k úrazu došlo při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb, je třeba jej zaevidovat v knize úrazů. To je značný rozdíl oproti dříve platným školským předpisů, které ukládaly evidovat pouze úrazy, při nichž došlo k absenci ve škole delší než jeden den. Dnes se tedy musí evidovat každý úraz, který utrpí žák nebo student při vzdělávání a s

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: