dnes je 5.8.2021

Input:

BOZ příslušníků bezpečnostních sborů

14.7.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.29
BOZ příslušníků bezpečnostních sborů

JUDr. Eva Dandová

Související právní předpisy

  • zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zejména ustanovení § 15, § 79 § 86 až § 94, § 100 až § 111, § 197 až § 200.

  • zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

  • zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské a justiční stráži Česká republiky, ve znění pozdějších předpisů

  • zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru) ve znění pozdějších předpisů

  • zákon č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů

  • nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, ve znění pozdějších předpisů

  • nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění pozdějších předpisů

  • nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů

  • vyhláška Ministerstva vnitra č. 277/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů

  • zákon č. Ministerstva vnitra 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách

  • vyhláška Ministerstva vnitra č. 226/2019 Sb., o zdravotní způsobilosti ke službě v bezpečnostních sborech, ve znění pozdějších předpisů

  • vyhláška Ministerstva vnitra č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, ve znění pozdějších předpisů

Charakteristika služby v bezpečnostních sborech

Právní poměry fyzických osob, které v bezpečnostním sboru vykonávají službu (dále jen “příslušník“), jejich odměňování, řízení ve věcech služebního poměru a organizační věci služby (dále jen “služební vztahy“) upravuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

Bezpečnostním sborem se rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace.

Zákon definuje účastníky služebního poměru. Stanovuje, že příslušníkem je fyzická osoba, která vykonává službu v bezpečnostním sboru České republiky. Příslušník je ve služebním poměru ke státu prostřednictvím bezpečnostního sboru. Vzhledem k tomu, že zákony, které upravují působnost jednotlivých organizací, v nichž příslušníci vykonávají službu, používají nejednotné označení pro vyjádření jejich povahy a postavení, zavádí pro ně zákon jednotné označení ”bezpečnostní sbor“, přestože všechny neplní bezpečnostní úkoly.

Obdobně jako zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, zákon definuje, co se rozumí výkonem služby. Jedná se o úkony a činnosti realizující oprávnění a povinnosti stanovené právními předpisy upravujícími působnost jednotlivých bezpečnostních sborů. V případě Policie České republiky se jedná o plnění úkolů na základě zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Vězeňská služba České republiky plní na základě zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V případě Hasičského záchranného sboru České republiky se jedná o plnění úkolů na základě zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), ve znění pozdějších předpisů. Celní správa České republiky plní podle zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Služební poměr příslušníka je koncipován jako celoživotní povolání. Proto je služební poměr rozdělen do dvou etap (§ 9 zákona č. 361/2003 Sb.) - služebního poměru na dobu určitou v rozsahu 3 let, a na služební poměr na dobu neurčitou. Účelem služebního poměru na dobu určitou je, aby bezpečnostní sbor v této době ověřil způsobilost příslušníka k výkonu služby a k přechodu do služebního poměru na dobu neurčitou. Do služebního poměru na dobu neurčitou se příslušník dostává na základě úspěšného složení služební zkoušky, která se vykonává před uplynutím doby určité před zkušební komisí.

Úvodem je třeba zdůraznit, že i když právní úprava zákona č. 361/2003 Sb. je v řadě institutů obdobná právní úpravě obsažené v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě nebo v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Jedná se však o právní úpravu zcela samostatnou a na uvedených zákonech nezávislou, žádný vztah delegace nebo subsidiarity mezi nimi neexistuje.

Bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby v bezpečnostních sborech

Bezpečnost a ochranu zdraví příslušníků při výkonu služby upravuje zákon v zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a to v hlavě VII Bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby v ustanoveních § 86 až § 92 Bezpečnost a ochranu zdraví příslušníků obdobně jako zákoník práce v části páté.

Podle § 87 je bezpečnostní sbor povinen vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující služební prostředí a přijímat opatření k prevenci rizik. Hlavním cílem při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby je povinnost bezpečnostního sboru činit taková opatření, aby se předešlo rizikům. Preventivní činnost bezpečnostního sboru se vztahuje na všechny osoby, které se s jeho vědomím zdržují ve služebnách.

Povinnost bezpečnostního sboru kontrolovat účinnost a dodržování opatření k prevenci rizik a k minimalizaci neodstranitelných rizik směřuje k následnému ověření efektivity přijatých opatření. Definice prevence rizik je v souladu s rámcovou evropskou směrnicí, podle které se prevencí rizik rozumí veškerá přijatá opatření, která jsou zavedena nebo se plánují na všech stupních činnosti, a která směřují k prevenci nebo snížení rizik při výkonu služby. Nelze-li rizika odstranit, je povinností bezpečnostního sboru přijmout opatření k jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví příslušníků bylo minimalizováno. Při všech opatřeních směřujících k prevenci rizik vychází bezpečnostní sbor ze všeobecných preventivních zásad, které jsou zákonem taxativně stanoveny.

Ustanovení § 88 vyjmenovává povinnosti bezpečnostního sboru vůči příslušníkovi (obdobně jako ustanovení § 103 zákoníku práce). Ze známých zásad proto připomeňme alespoň tři

  • zajistit příslušníkům školení o právních předpisech, služebních předpisech a rozkazech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví příslušníků při výkonu služby

  • nepřipustit, aby příslušník vykonával službu, jejíž výkon by neodpovídal jeho zdravotní způsobilosti,

  • zajistit dodržování zákazu kouření na služebnách stanoveného zvláštními právními předpisy.

Ustanovení § 89 obsahuje povinnost bezpečnostního sboru poskytnout příslušníku osobní ochranné prostředky. Tyto prostředky musí chránit příslušníka před riziky. Osobní ochranné prostředky musí bezpečnostní sbor udržovat v použivatelném stavu a provádět kontrolu jejich používání příslušníky. Jestliže to vyžaduje výkon služby, je bezpečnostní sbor rovněž povinen poskytnout příslušníkovi mycí, čisticí a dezinfekční prostředky. Jak osobní ochranné prostředky, tak mycí, čisticí a dezinfekční prostředky poskytuje bezpečnostní sbor příslušníkovi bezplatně a jejich poskytnutí nesmí nahradit finančním plněním. Řídí se přitom nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků.

Povinnosti bezpečnostního sboru při služebních úrazech a nemocech z povolání upravuje § 90. Zde zákon stanovuje v obdobném rozsahu jako ostatním zaměstnavatelům v § 105 ZP bezpečnostnímu sboru povinnosti při vzniku služebního úrazu a nemocích z povolání. Způsob evidence, hlášení a zasílání záznamů o úrazu se na základě odkazu v zákoně řídí nařízením vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. Evidenci o všech služebních úrazech vede bezpečnostní sbor.

Podle § 91 zákona č. 361/2003 Sb. je bezpečnostní sbor povinen zajistit, aby služebna odpovídala bezpečnostním požadavkům a hygienickým limitům a byla vybavena tak, aby podmínky pro výkon služby příslušníků odpovídaly bezpečnosti, hygieně a ochraně zdraví při výkonu služby. Ustanovení rámcově ukládá bezpečnostnímu sboru povinnost zajistit uspořádání a vybavení služebny. Cílem právní úpravy je zajištění vhodného a zdraví neohrožujícího prostředí pro výkon služby. Ustanovení se sice neodvolává na nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, pouze se dovolává obecných hygienických limitů mikroklimatických podmínek, osvětlení, teploty, větrání atd., takže je zřejmé, že z něj se v praxi vychází.

Ustanovení § 92 zákona č. 361/2003 Sb. je věnováno právům a povinnostem příslušníka, a v zásadě odráží povinnosti bezpečnostního sboru. Nejen bezpečnostní sbor má povinnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby vůči příslušníkovi, ale i sám příslušník má povinnost dbát o svou vlastní bezpečnost a o bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání.

Další povinnosti příslušníka jsou v ustanovení taxativně stanoveny. Jedná se zejména o povinnost účastnit se školení, podrobit se stanoveným lékařským prohlídkám, očkování, vyšetření a diagnostickým zkouškám, používat osobní ochranné služební prostředky, nepožívat alkoholické nápoje a jiné návykové látky v době služby, nekouřit ve služebnách, kde vykonávají službu také nekuřáci apod.

Odpovědnost za škodu při služebním úrazu a nemoci z povolání

Podle ustanovení § 100 zákona č. 361/2003 Sb. bezpečnostní sbor odpovídá příslušníkovi za škodu způsobenou služebním úrazem a za škodu způsobenou nemocí z povolání, jestliže příslušník před jejím zjištěním konal službu v podmínkách, za nichž nemoc z povolání vzniká.

Bezpečnostní sbor odpovídá příslušníkovi za škodu vzniklou služebním úrazem, pokud k tomuto úrazu došlo při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním. Zákon č. 361/2003 Sb. si sám pro svoje potřeby definuje pojem služební úraz. Za úkon v přímé souvislosti s výkonem služby se považuje úkon, který je k výkonu služby potřebný nebo který je během služby obvyklý anebo nutný, je konaný před počátkem služby nebo po jejím skončení a v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu bezpečnostního sboru. Za takový úkon se nepovažuje cesta do služby a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k němu a zpět, jestliže není konána v objektu bezpečnostního sboru. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení provedené na rozkaz služebního funkcionáře nebo ošetření při první pomoci včetně cesty k němu a zpět je považováno za úkon v přímé souvislosti s výkonem služby. Služebním úrazem je také úraz, který příslušník utrpěl při cestě do místa plnění služebních úkolů a zpět při vyslání na služební cestu, na studijní pobyt nebo při převelení. Jde sice o na první pohled obdobnou úpravu, jako ji známe ze zákoníku práce, nicméně zcela samostatnou.

Bezpečnostní sbor odpovídá příslušníkovi za škodu způsobenou nemocí z povolání, jestliže příslušník před jejím zjištěním konal službu v podmínkách, za nichž nemoc z povolání vzniká. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu. Zde zákon odkazuje na nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Za nemoc z povolání se považuje i nemoc, která vznikla 3 roky před nabytím účinnosti tohoto zákona.

Odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu při služebním úrazu a nemoci z povolání je upravena v ustanoveních § 100 až § 111 zákona č. 361/2003 Sb..

Druhy náhrad při služebním úrazu nebo nemoci z povolání

Příslušník, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání (§ 101 zákona č. 361/2003 Sb.), má nárok na:

a) náhradu za ztrátu na služebním příjmu,

b) náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,

c) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,

d) jednorázové odškodnění,

e) náhradu věcné škody.

Náhradu za ztrátu na služebním příjmu se příslušníkovi poskytuje po dobu jeho neschopnosti ke službě z důvodu služebního úrazu nebo nemoci z povolání (§ 102 až § 103 zákona č. 361/2003 Sb.) po:

a) dobu dočasné neschopnosti k službě a

b) skončení neschopnosti k službě.

Náhrada se poskytuje příslušníkovi po dobu jeho neschopnosti ke službě v takové výši, v takové výši, aby se spolu se služebním příjmem nebo s nemocenským rovnala jeho průměrnému služebnímu příjmu před vznikem škody.

Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě se poskytuje po dobu trvání služebního poměru nebo v případě, že služební poměr skončil v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání. Po skončení služebního poměru však náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě nenáleží, jestliže příslušník není výdělečně činný ani nepobírá invalidní důchod nebo není evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání.

Náhrada za ztrátu na služebním příjmu náleží i v případě, že se příslušník stane uchazečem o zaměstnání a již nepobírá hmotné zabezpečení, s výjimkou, kdy hmotné zabezpečení nepobírá z jím zaviněných důvodů. Aby bylo možné vydat rozhodnutí o náhradě za ztrátu na služebním příjmu, je příslušník povinen předložit služebnímu funkcionáři doklady, které jsou rozhodné pro určení výše náhrady.

Věková hranice, do které náleží příslušníkovi náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti k službě, je stanovena nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém pracovník dovrší 65 let věku. Náhrada za ztrátu na služebním příjmu se

Nahrávám...
Nahrávám...