BOZ zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje

10.7

BOZ zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje

JUDr. Eva Dandová

Související právní předpisy

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

• Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

• Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.

• Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků.

• Nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení zasílání záznamu o úrazu.

Postavení zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje

Pojem "zaměstnavatel, který je fyzickou osobou a sám též pracuje" používá pouze ustanovení o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy v zákoně č. 309/2006 Sb. Zákon č. 309/2006 Sb. však ani žádný jiný zákon jej blíže nedefinuje. V podstatě se jedná o každého zaměstnavatele – fyzickou osobou, která je zároveň zaměstnavatel a zároveň zaměstnancem. Trochu z historie

Starý zákoník práce v závěru části druhé hlavy páté obsahoval ustanovení, které uvádělo, že tato část druhá hlavy páté platí přiměřeně pro zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje, fyzickou osobu, která podniká podle zvláštního předpisu a nikoho nezaměstnává pro spolupracujícího manžela nebo dítě těchto osob. Toto ustanovení však bylo pouhým "zbožným přáním zákonodárce" povýšeným nad zákon. V podstatě nebylo vynutitelné, protože největší legislativní problém činilo slůvko "přiměřeně". Orgány inspekce práce proto dlouhou dobu upozorňovaly na skutečnost, že potřebují zákonné ustanovení, které bude právním základem všech kontrol v oblasti BOZP, které se provádějí u těchto osob a které bude právně vynutitelné. Povinnosti těmto osobám v oblasti BOZP však nemůže ukládat zákoník práce, neboť ten – jak výslovně vyplývá z jeho úvodního ustanovení – upravuje pouze vztahy vznikající při výkonu práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

To vše bylo také jedním z hlavních důvodů, pro které byl přijímán samostatný zákon o dalších podmínkách BOZP. Bylo třeba upravit povinnosti osob, které nejsou zaměstnanci, ale od kterých je třeba vyžadovat, aby dodržovaly předpisy BOZP zcela stejně jako zaměstnavatelé a zaměstnanci v pracovněprávních vztazích. Důvod je jediný, a to že tyto osoby mohou svou prací nebo výkonem své činnosti ohrozit bezpečnost a zdraví ostatních osob či zaměstnanců stejným způsobem nebo ještě horším než zaměstnanci v pracovněprávním vztahu, kteří musí dodržovat zákoník práce a ostatní předpisy BOZP.

Fyzická osoba může vystupovat jako zaměstnavatel až od okamžiku nabytí svéprávnosti. Podle občanského zákoníku platí obecně, že svéprávnosti se nabývá dosažením 18. roku věku (zletilosti). Existují však z tohoto pravidla dvě výjimky. První je nabytí svéprávnosti uzavřením manželství před dosažením 18. roku věku a druhou je tzv. emancipace nezletilého. Uzavřením manželství před dosažením 18. roku věku se nabývá svéprávnost plně a neztrácí se ani zánikem manželství nebo prohlášením manželství za neplatné před dosažení věku 18. let dotyčné osoby. Institut emancipace je v občanském zákoníku nový a umožňuje nezletilému, pokud dosáhl věku šestnácti let, a může osvědčit svoji schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti, aby požádal soud o přiznání svéprávnosti. Soud návrhu vyhoví, pokud s tím souhlasí zákonný zástupce nezletilého.

Každá fyzická osoba, která se stane svéprávnou, se může zároveň tímto dnem také stát zaměstnavatelem, tj. uzavřít pracovněprávní vztah s jinou fyzickou osobou. Zákoník práce v tomto směru fyzické osoby, které dosáhly svéprávnosti jinou cestou než dosažením 18. roku věku již od 1. ledna 2014 více neomezuje.

Do doby rekodifikce soukromého práva si zákoník práce sám výslovně stanovil, že způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká narozením a že způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká dosažením 18 let věku. Tehdy nepřipouštěl, aby se osoba mladší 18 let mohla stát zaměstnavatelem. To dnes již neplatí.

Jak jsme si uvedli, zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce. Tato osoba musí být pouze svéprávná, jakým způsobem však svéprávnosti nabude, není rozhodující. Závislou prací se podle zákoníku práce rozumí práce vykonávaná v pracovním poměru (tedy na základě pracovně smlouvy nebo jmenování do funkce) nebo na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr (dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti).

Fyzická osoba, která uzavřela pracovněprávní vztah s jinou fyzickou osobou, se tím okamžikem stala zaměstnavatelem a musí dotyčnému zaměstnanci přidělovat práci, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo odměnu z dohody a vůbec vystupovat při právním jednání jako zaměstnavatel, tj. plnit povinnosti zaměstnavatele dané zákoníkem práce a ostatními právními předpisy.

Fyzická osoba, která je zaměstnavatelem může a nemusí sama pracovat. Pokud však pracuje, je její postavení do jisté míry rozpolcené. Na jedné straně je zaměstnavatelem a vůči svému zaměstnanci plní všechny povinnosti jako zaměstnavatel, zejména na úseku BOZP a na druhé straně sama pracuje jako by byla zaměstnancem. Z toho důvodu ji zákonodárce zařadil mezi zvláštní kategorie osob, pro které stanovil zvláštní podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.

Podle výslovného ustanovení § 11 zákona č. 309/2006 Sb. platí, že na právní vztahy týkající se zajištění BOZ při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, jde-li o

• zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje,

• fyzickou osobou, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu ,

• spolupracujícího manžela nebo dítě osoby výše uvedených osob,

• fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby (stavebník) nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí,

se vztahuje § 101 odst. 1 a 2, § 102, 104 a 105 zákoníku práce a § 2 až 11 s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu.

Z uvedeného ustanovení tedy pro zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a zároveň pracuje, vyplývá, že musí dodržovat obecná ustanovení zákoníku práce o BOZP, dále ustanovení týkající se prevence rizik, osobních ochranných pracovních prostředků a zjišťování příčin a okolností pracovních úrazů. Ze zákona č. 309/2006 Sb. pak musí tato osoba dodržovat všechna ustanovení části první zákona.

Prvořadou povinnost, kterou zákon ukládá zaměstnavateli, který…