dnes je 21.7.2019
Input:

BOZP domáckých zaměstnanců

7.7.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.3
BOZP domáckých zaměstnanců

JUDr. Anna Janáková

Související právní předpisy:

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ust. § 2 a § 3,§ 32, § 101 až § 108, § 317 a ust. § 365..

  • Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, zejména ust. § 59.

  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče.

  • Vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

Charakter práce domáckého zaměstnance:

Možnost výkonu práce pro zaměstnavatele z jiného místa, než je pracoviště zaměstnavatele umožňoval už předchozí zákoník práce č. 65/1965 Sb. (ve svém ustanovení § 267 odst. 2). Používal termín „domáčtí zaměstnanci” a umožňoval takovou práci podle podmínek dohodnutých zaměstnavatelem a zaměstnancem v pracovní smlouvě doma a v pracovní době, kterou si sami zaměstnanci rozvrhovali. I když termíny „domácký zaměstnanec” a „domácká práce” již neodpovídají současné legislativě, jsou však krátké, výstižné a zažité a proto je pracovně budeme používat v následujícím textu.

Domácká práce, jako alternativa práce na pracovišti zaměstnavatele je ve světě značně využívanou formou pracovního zapojení; má flexibilní charakter a přináší pozitiva jak pro domáckého zaměstnance (neztrácí čas dojížděním, organizuje si práci s ohledem na osobní potřeby a potřeby rodiny), tak pro zaměstnavatele (snížení nákladů na zaměstnance).  Dá se předpokládat, že domácká práce bude i u nás využívána stále častěji, zejména s ohledem na rostoucí možnosti využití informačních a komunikačních technologií.

Domácká práce se také označuje jako distanční práce, kdy zaměstnanec nedochází denně na pracoviště, ale pracuje na místě, které si určí a se zaměstnavatelem je spojen telefonem, internetem, faxem. Dalším označením, které se v této souvislosti používá je teleworking (práce na dálku, mobilní kancelář), což je rovněž forma flexibilní organizace práce nebo homeworking, což je prostě práce doma nebo domácká práce.

I když domácká práce vykazuje řadu znaků nezávislosti zaměstnance (zaměstnanec může ve smyslu ust. § 317 zákoníku práce navrhnout místo výkonu práce, sám si rozvrhuje pracovní dobu a může si ji přizpůsobovat svým osobním časovým i místním možnostem, sám si určuje intenzitu práce a výkonnost), přesto se stále jedná o práci závislou (i když ne zcela standardní), která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance a podle pokynů zaměstnavatele.

Právní základ výkonu domácké práce

Na pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, se vztahuje zákoník práce s výjimkami stanovenými v ust. § 317 zákoníku práce. Právním základem pro výkon práce domáckého zaměstnance může být:

  • pracovní smlouva,

  • dohoda o provedení práce či

  • dohoda o pracovní činnosti.

Výkon domácké práce nelze zaměstnanci nařídit; zákoník práce předpokládá, že se zaměstnavatel a zaměstnanec musí na práci, která nebude uskutečňována na pracovišti zaměstnavatele, a na podmínkách jejího výkonu dohodnout.

Nebude v rozporu se zákoníkem práce, když zaměstnanec bude část pracovního úvazku pracovat na pracovišti zaměstnavatele a část pracovního úvazku bude mít v režimu domáckého zaměstnance. V takovém případě na tu část pracovního úvazku, kdy zaměstnanec nebude pracovat na pracovišti zaměstnavatele, se bude vztahovat ust. § 317 zákoníku práce.

U práce domáckého zaměstnance lze dohodnout předem, že zaměstnanec v předem stanovených termínech bude navštěvovat pracoviště zaměstnavatele (například zadávání či odevzdávání práce, pro projednání pracovních problémů) nebo dohodnuty způsoby komunikace mezi zaměstnavatelem a domáckým zaměstnancem.

Specifika domácké práce

Specifikum domácké práce je, že pozice zaměstnavatele ohledně organizace práce domáckého zaměstnance je značně oslabena, a na druhé straně pozice domáckého zaměstnance je, pokud se týče organizace práce, zásadně posílena. Rozsah prací určuje a zadává zaměstnavatel. Na pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, se vztahuje zákoník práce s tím, žese na něho nevztahuje právní úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.,

Právě s ohledem na „místní a časovou svobodu” domáckého zaměstnance mu však na druhé straně nepřísluší náhrada mzdy nebo platu při jiných důležitých osobních překážkách v práci, nestanoví-li prováděcí právní předpis jinak (§ 199 odst. 2 zákoníku práce) nebo jde-li o náhradu mzdy nebo platu (§ 192 zákoníku práce) a nepřísluší mu mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas ani náhradní volno nebo náhrada mzdy anebo příplatek za práci ve svátek.

Pracoviště domáckého zaměstnance

Zákoník práce ohledně domáckého zaměstnance pouze uvádí, že nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje a dále stanoví shora uvedené výjimky z platnosti zákoníku práce. Určení místa nebo míst výkonu práce je součástí pracovní smlouvy nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V praxi můžeme