Implementace a provoz - ČL. 4.4 (Vyhrazená tlaková zařízení)

18.2.3.2.3

Implementace a provoz – ČL. 4.4 (Vyhrazená tlaková zařízení)

Doc. Ing. Alois Fiala, CSc., Ing. Monika Becková a kolektiv autorů

Další část tohoto odstavce se bude věnovat problematice vyhrazených technických zařízení se zaměřením na vyhrazená tlaková zařízení.

 NahoruDefinice

Definici "vyhrazená technická zařízení“ můžeme najít v zákoně č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhrazenými technickými zařízeními jsou dle tohoto zákona zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová. Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin, a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních.

 NahoruVyhlášky

Vyhrazená technická zařízení jsou dána následujícími vyhláškami:

• Vyhrazená tlaková zařízení – definuje je vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

• Vyhrazená zdvihací zařízení – definuje je vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

• Vyhrazená elektrická zařízení – definuje je vyhláška č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních).

• Vyhrazená plynová zařízení – definuje je vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

Státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení vykonává organizace státního odborného dozoru (Technická inspekce České republiky, dále jen TIČR) zřízená výhradně k tomuto účelu Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Technická inspekce České republiky je podřízena Státnímu úřadu inspekce práce. Ministr práce a sociálních věcí jmenuje a odvolává ředitele TIČR.

TIČR provádí státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených tlakových, zdvihacích, elektrických a plynových zařízení tím, že:

• vydává odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizích vyhrazených technických zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení,

• provádí prohlídky a řídí a vyhodnocuje zkoušky vyhrazených technických zařízení,

• prověřuje odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob,

• prověřuje odbornou způsobilost fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám nebo obsluze vyhrazených technických zařízení a vydává o tom osvědčení,

• osvědčuje, zda technická zařízení a materiály splňují požadavky bezpečnosti technických zařízení, zejména u prototypů a vyhrazených technických zařízení z dovozu.

Dle zákona č. 174/1968 Sb., v platném znění, jsou organizace a podnikající fyzické osoby povinny zajistit při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech.

Organizace a podnikající fyzické osoby mohou montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, plnit nádoby plyny a vyrábět vyhrazená tlaková zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k zákonu č. 22/1997 Sb. (o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů), jen pokud jsou odborně způsobilé a jsou držiteli oprávnění v souladu se zákonem č. 174/1968 Sb.

Organizace a podnikající fyzické osoby zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáž nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení.

Předpoklady odborné způsobilosti organizací a podnikajících fyzických osob jsou potřebné technické vybavení a odborná způsobilost jejich pracovníků.

K předpokladům odborné způsobilosti fyzických osob patří:

1. dosažení věku 18 let,

2. zdravotní způsobilost,

3. předepsaná kvalifikace,

4. doba praxe v oboru,

osvědčení, provádějí-li revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, opravy, montáž vyhrazených plynových zařízení 1. třídy nebo obsluhu vyhrazených tlakových zařízení – kotlů.

Osvědčení je tedy doklad vydávaný fyzickým osobám a prokazuje jejich odbornou způsobilost k provádění revizí a zkoušek vyhrazených technických zařízení. Vydává jej organizace státního odborného dozoru, tedy TIČR, na základě žádosti a po úspěšném vykonání zkoušky žadatelem, má platnost pět let ode dne vydání. Odborná způsobilost a certifikace personálu v oblasti BOZP této příručky.

Nyní po obecné části týkající se vyhrazených technických zařízení se věnujme tématu vyhrazených tlakových zařízení.

Definice tlakového zařízení:

Tlaková zařízení jsou konstrukční celky tvořící vymezené prostory s pevnými, nepohyblivými stěnami, na které působí plynné nebo kapalné látky vnitřním přetlakem. Tlakové zařízení musí být konstruované, vyrobené a zkoušené na největší přípustný přetlak, největší, popř. nejnižší přípustnou teplotu a zabezpečené proti jejich překročení, dále musí být tak provozované a udržované, aby byla zajištěna bezpečnost obsluhy a okolí.

 NahoruStanovení bezpečnosti práce

Pokud se týká legislativy, pak je zajištění bezpečnosti práce stanoveno v následujících předpisech:

• vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti,

• vyhláška č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení,

• nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,

• nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí,

• vyhláška č. 91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách.

Než přejdeme k samotným požadavkům vyhlášky ČUBP č. 18/1979 Sb., řekněme si nejprve něco o výše uvedených právních požadavcích.

Ve vyhlášce č. 48/1982 Sb. je sedmá část věnována požadavkům na provoz tlakových zařízení. Kotle a kotelny jsou popsány v § 168–§ 171, tlakové nádoby stabilní jsou uvedeny v § 173, tlakové nádoby k dopravě plynů v § 174.

V nařízení vlády č. 378/2001 Sb. je v § 2

• písmene d) uvedeno, že obsluhou se rozumí zaměstnanec, který zařízení používá a je k této činnosti oprávněn,

• písmene f) definováno, že provozní dokumentací se rozumí soubor dokumentů obsahujících průvodní dokumentaci, záznam o poslední nebo mimořádné revizi nebo kontrole, stanoví-li tak zvláštní právní předpis (např. vyhláška č. 18/1979 Sb., norma ČSN 690012 – Tlakové nádoby stabilní. Provozní požadavky atd.),

• písmene h) uvedeno, že normovou hodnotou je konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě (např. termíny revizí, kontrol a zkoušek jsou uvedeny v ČSN 690012).

Dále je v § 3 odst. 1 písmene a) NV č. 378/2001 Sb. uvedeno: "minimálními požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením jsou používání zařízení k účelům a za podmínek, pro které je určeno, v souladu s provozní dokumentací; zaměstnavatel může stanovit další požadavky na bezpečnost místním provozním bezpečnostním předpisem, a to minimálně v rozsahu daném normovou hodnotou“. Podmínky zpracování místního provozního předpisu jsou uvedeny pro tlakové nádoby stabilní v normě ČSN 69 0012, pro provoz kotlů jsou dány normou ČSN 07 0710 a pro láhve k dopravě plynů v ČSN 07 8304.

Nařízení vlády č. 101/2005 Sb. se věnuje v příloze, a to článku 2.1, průmyslovému vedení a dále v článku 12 nízkotlakým kotelnám.

Ve vyhlášce č. 91/1993 Sb. se určují požadavky na provoz nízkotlakých kotelen. Není zde popisován provoz vyhrazených tlakových zařízení, ale úzce s ním souvisí (např. tlakové expanzní nádrže, pojistná zařízení, částečně i vlastní provoz kotlů). Tento předpis se vztahuje na organizace a podnikající fyzické osoby a na jejich pracovníky při projektování, zřizování, umístění a provozu nízkotlakých kotelen se jmenovitým výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW.

Nyní už přejděme k samotným vyhrazeným tlakovým zařízením. Dle vyhlášky č. 18/1979 Sb. jsou vyhrazenými tlakovými zařízeními:

1. Parní a kapalinové kotle (dále jen "kotle“), jejichž konstrukční přetlak přesahuje 0,07 MPa a teplota pracovní látky převyšuje bod varu při tomto přetlaku.

   Kotle se dělí do 4 tříd:

   • 1. třída – parní kotle se jmenovitým množstvím vyráběné páry nad 115 t/h,

   • 2. třída – parní kotle se jmenovitým množstvím vyráběné páry nad 50 t/h do 115 t/h (včetně) nebo horkovodní kotle s tepelným výkonem nad 35 MW,

   • 3. třída – parní kotle se jmenovitým množstvím vyráběné páry nad 8 t/h do 50 t/h (včetně) nebo horkovodní kotle s tepelným výkonem nad 5,8 MW do 35 MW (včetně),

   • 4. třída – parní kotle se jmenovitým množstvím vyráběné páry do 8 t/h (včetně) nebo horkovodní kotle s tepelným výkonem do 5,8 MW (včetně) a všechny ostatní kotle kapalinové.

2. Tlakové nádoby stabilní (dále jen "tlakové nádoby“), jejichž nejvyšší pracovní přetlak přesahuje 0,07 MPa a které obsahují plyny, páry nebo žíravé, jedovaté a výbušné kapaliny o jakékoliv teplotě nebo jakékoliv kapaliny o teplotě převyšující jejich bod varu při přetlaku 0,07 MPa.

   Tlakové nádoby se člení do skupin podle nejvyššího pracovního přetlaku (p) v MPa a součinu nejvyššího pracovního přetlaku a objemu (v) v litrech (dále jen "bezpečnostní součin“) takto:

   • skupinu A tvoří tlakové nádoby s nejvyšším pracovním přetlakem přesahujícím 0,2 MPa, jejichž bezpečnostní součin má hodnotu vyšší než 10³,

   • skupinu B tvoří ostatní tlakové nádoby.

   Má-li zařízení několik tlakových prostorů, posuzuje se bezpečnostní součin každého prostoru zvlášť a zařízení se zařazuje do skupiny, která odpovídá nejvyššímu bezpečnostnímu součinu.

   Objem v litrech je celkový prostor určený pro pracovní látku (popřípadě látky), jež je v zařízení pod přetlakem. Část tlakového prostoru, kterou zaujímají vestavby, vyzdívky, výplně a podobně, se při výpočtu objemu neodpočítává.

3. Kovové tlakové nádoby k dopravě plynů (dále jen "nádoby na plyny“), jejichž kritická teplota je nižší než + 50 ^oC, nebo plynů, u nichž je při teplotě + 50 ^oC absolutní tlak (tenze) par vyšší než 0,3 MPa.

   Vyhrazenými tlakovými zařízeními podle výše uvedené vyhlášky nejsou:

4. kotle pracující s radioaktivními látkami nebo kotle umístěné v prostředí s neutronovým tokem,

5. kotle o objemu do 10 litrů (včetně), u nichž bezpečnostní součin z konstrukčního přetlaku v MPa a objemu v litrech nepřesahuje 10,

6. tlakové nádoby pracující s radioaktivními látkami nebo tlakové nádoby umístěné v prostředí s neutronovým tokem,

7. tlakové nádoby do 10 litrů (včetně), u nichž bezpečnostní součin nepřevyšuje 10,

8. tlakové nádoby z trubek i nekruhových průřezů o nejvyšším vnitřním rozměru do 100 mm (včetně) bez sběračů, popřípadě se sběrači, pokud sběrač z trubky i nekruhového průřezu nemá vnitřní rozměr větší než 150 mm (včetně),

9. topná tělesa pro parní a vodní (kapalinové) vytápění,

10. potrubí, jeho rozšířené části a tlakové nádoby do něho vestavěné (určené například k uvolňování tlaku nebo jako zásobníky), jejichž vnitřní průměr (D) nepřesahuje trojnásobek vnitřního průměru (d) nejvyšší připojené trubky,

11. tlakové části strojů a technických zařízení, které nejsou samostatnými tlakovými nádobami (například válce pístových strojů, skříně parních turbín, větrníky pístových kapalinových čerpadel, chladiče kompresorů, tlaková pouzdra zapouzdřených rozvoden),

12. ohřívače vzduchu, prašníky, čističe plynu vysokých pecí,

13. nafukovací nekovová zařízení, u nichž vnitřní přetlak stlačeného plynu zajišťuje jejich tvar a tuhost (například pneumatiky, pneumatické nosníky, plováky),

14. nádoby na plyny o tlakovém objemu do 0,22 litru (včetně),

15. nevratné tlakové nádoby pro aerosoly a podobné použití,

16. přepravitelná tlaková zařízení, pokud se na ně vztahuje zvláštní právní předpis, a to nařízení vlády č. 208/2011, o technických požadavcích na přepravitelná tlaková zařízení.

Vyrábět, montovat, opravovat, rekonstruovat zařízení a provádět revize a zkoušky kotlů a tlakových nádob dodavatelským způsobem a periodické zkoušky nádob na plyny smějí organizace pouze na základě oprávnění.

Oprávnění vydává inspektorát bezpečnosti práce (dále jen "orgán dozoru“), v jehož obvodu má organizace sídlo, popřípadě trvalý pobyt, a to na základě písemné žádosti organizace. Organizace v žádosti uvede:

1. svůj přesný název a adresu,

2. název a adresu závodu (provozovny), pro nějž oprávnění žádá, pokud není v sídle organizace,

3. druh a rozsah žádaného oprávnění,

4. zajištění výkonu činnosti, k níž oprávnění požaduje, po stránce technického vybavení a odborné kvalifikace pracovníků.

Zjistí-li orgán dozoru nedodržování podmínek nebo porušování předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení při činnosti podle oprávnění, omezí rozsah oprávnění nebo je organizaci odejme.

 NahoruPožadavky na kotle

Při uvádění kotlů do provozu je nutno dodržovat následující zásady:

• před uzavřením tlakového celku kotle nebo spalinových cest musí být zřejmé, že v nich nezůstaly osoby nebo předměty po předchozí činnosti,

• před zapálením ohně musí být u kotlů na plynná a kapalná paliva provětráno topeniště; k tomu je určena spouštěcí automatika, obsluha kontroluje její funkčnost,

• napojení vytopeného kotle na parní nebo horkovodní rozvody je nutno provádět pozvolna, aby nedocházelo k nadměrným tepelným rázům.

Povinností provozovatele je dbát o bezpečnost provozovaných tlakových zařízení. Jedním z negativních vlivů, které mohou ohrozit bezpečnost, je koroze. Koroze působí úbytek materiálu tlakových nádob, zeslabuje stěny a může vést až ke ztrátě těsnosti, případně k destrukci nádoby. Ověřování stavu zařízení je důležitým prvkem preventivní údržby.

Pokud nejsou povrchy zakryty izolací nebo jinými překážkami, je ověřování stavu stěn záležitostí především obsluhy zařízení. V případě nedostatků je nutno stav zaznamenat do provozní dokumentace a provést nápravné opatření, např. natřít protikorozním nátěrem.

Pro posouzení stavu vnitřních nebo zakrytých povrchů nádob využívá provozovatel revizních techniků, kteří provádějí vnitřní revize stěn nádob a o korozi informují provozovatele v revizní zprávě. V rámci preventivní údržby je nutno v plánovaných intervalech sejmout z povrchu nádob izolaci a ověřit, zda, případně jak je zkorodován skrytý povrch.

Provoz kotle je podmíněn vypracováním místního provozního řádu (článek 6 normy ČSN 07 0710 – Provoz, obsluha a údržba parních a horkovodních kotlů). Jeho podrobný obsah s popisem jednotlivých úkonů je uveden v článku 7 až 89 normy ČSN 07 0710. Provozní řád musí rovněž řešit i tematiku vstupu osob do kotelny. Obecně platí, že do kotelny mohou vstupovat pouze osoby, jež mají kvalifikaci topičů, a dále osoba odpovědná za provoz kotelny. I pomocníci topiče musejí být se zařízením seznámeni tak, aby v případě hrozícího nebezpečí věděli, jaká je třeba provést opatření. O jejich poučení musí být sepsán zápis (viz článek 155 normy ČSN 07 0710). Jiné osoby smějí vstupovat do kotelny jen s doprovodem topiče. Pokud cizím osobám provozovatel z vlastního rozhodnutí umožní vstup do kotelny, nese pak odpovědnost za případné následky.

Po opravě nebo rekonstrukci kotle nebo tlakové nádoby je oprávněná organizace povinna provést stavební a tlakovou zkoušku předepsaným přetlakem. Hodnota přetlaku je uvedena v průvodní dokumentaci zařízení. O zkoušce vyhotoví oprávněná organizace protokol, který se stává nedílnou součástí průvodní dokumentace zařízení spolu s technickou dokumentací opravy nebo rekonstrukce.

Oprávněná organizace (= držitel oprávnění vydaného orgánem státního odborného dozoru) je povinna oznámit písemně 15 dnů předem orgánu dozoru, v jehož obvodu působnosti se zařízení nachází, datum provádění zkoušek kotlů s konstrukčním přetlakem přesahujícím 1,6 MPa a tlakových nádob skupiny A s nejvyšším pracovním přetlakem přesahujícím 2,5 MPa.

Revize a zkoušky provozovaných kotlů a tlakových nádob smí provádět pouze revizní technik. Způsob, termíny a případy provedení revizí a zkoušek těsnosti stanoví technické normy.

Kromě výchozí revize musí provozovatel zajistit:

• provozní revize dle normy ČSN 07 0710 nejpozději po třech měsících provozu,

• vnitřní revize, podle provozních podmínek, určí revizní technik,

• zkoušky těsnosti zpravidla po vnitřní revizi a podle potřeby po opravách,

• tlakové zkoušky.

Tlakovou zkoušku provádí revizní technik zpravidla vodou, příp. olejem nebo jinou nežíravou, nejedovatou a nevýbušnou kapalinou. Výsledek zkoušky se zapíše do revizního záznamu. Hodnota zkušebního přetlaku je uvedena v průvodní dokumentaci zařízení.

Došlo-li v důsledku nového seřízení pojistného ventilu ke změně nastavených hodnot, opraví revizní technik příslušné údaje v pasportu (revizní knize) zařízení.

Tlaková zkouška musí být provedena, pokud tak určí orgán dozoru, a jinak vždy nejpozději do 9 let od provedení předchozí tlakové zkoušky zkušebním přetlakem, pokud v průvodní dokumentaci není stanovena kratší lhůta.

Kromě výše uvedených případů musí být tlaková zkouška provedena u kotlů stabilních vždy po jejich přemístění před opětovným zahájením provozu a u všech kotlů vždy po provozní přestávce delší než 2 roky.

 NahoruVýsledky revize

O revizích a zkouškách musí být sepsán doklad o výsledku revize, který sepíše revizní technik a musí obsahovat:

• datum fyzického provedení a sepsání zprávy,

• druh revize,

• zjištěný stav a nedostatky,

• nutná opatření pro odstranění závad,

• jednoznačné posouzení bezpečnosti dalšího provozu, případně podmínky bezpečnosti u závad, které je nutno postupně odstraňovat,

• podpis revizního technika, jméno a čitelně uvedené číslo jeho osvědčení. V případě dodavatelské činnosti je nutné uvést i číslo oprávnění.

Povinností provozovatele parních a horkovodních kotlů je:

• zajistit řádnou údržbu kotlů, stanovit potřebný počet revizních techniků, soustavně sledovat jejich činnost a věnovat jim plnou podporu,

• zajistit potřebnou způsobilost všech pracovníků zúčastněných při provozu, údržbě nebo obsluze kotlů,

• stanovit pracovníka odpovědného za provoz kotlů,

• oznámit dozorčím orgánům úrazy, havárie a poruchy, ke kterým došlo v souvislosti s provozem kotlů,

• zajistit, aby při provozu, údržbě a obsluze kotlů byly dodržovány příslušné předpisy,

• zajistit pro práci v kotlích OOPP,

• připravit v určených termínech kotle ke kontrolním prohlídkám a zkouškám (za podmínek stanovených orgánem dozoru).

 NahoruProvozní deník

O provozu kotlů je nutné vést provozní deník. Pro kotle IV. třídy umístěné v jedné kotelně je možné vést jeden provozní deník.

Do provozního deníku se doporučuje zaznamenávat následující údaje:

• den a hodinu zátopu, příp. odstavení kotle,

• zápisy o provedených úkonech údržby,

• dobu trvání směn, jména topičů (je sledována celková provozní doba),

• údaje o mimořádných jevech, odchylky od provozních hodnot,

• údaje o kontrolách zabezpečovacího zařízení, jako pojistných ventilů, stavoznaků, obsahu spalin v ovzduší kotelny, dále ověřovací funkce provozních měřících přístrojů, případně další údaje stanovené v místním provozním řádu.

Činnostmi údržby, které je možné provádět bez speciálních znalostí a oprávnění, jsou zejména mechanické čištění kotlů, zabrušování uzavíracích armatur, výměna těsnění, dále pak prostá výměna bezpečnostní výstroje (nikoliv opravy) a výměna zaválcovaných trubek.

Zásahy do tlakového celku (jako např. vrtání děr, svařování, opravy, výměna částí tlakového celku) smí provádět jen organizace s oprávněním pro uvedené činnosti.

 NahoruObsluha

Kotel je dovoleno provozovat jen tehdy, je-li jeho obsluhou pověřen odborně způsobilý pracovník – topič, jemuž byl po úspěšně vykonané základní zkoušce vydán topičský průkaz příslušnou pobočkou TIČR. Základní zkouška opravňuje k samostatné obsluze kotlů 4. třídy.

K základní zkoušce smějí být připuštěni uchazeči:

1. starší 18 let,

2. tělesně i duševně způsobilí vykonávat práci topiče,

3. kteří podle potvrzení provozovatele kotle mají šestiměsíční odborný zácvik v obsluze kotle alespoň 4. třídy pod dohledem topiče s platným topičským průkazem,

4. kteří se prokáží potvrzením o absolvování odborného kurzu provozu a obsluhy kotlů v délce alespoň 20 vyučovacích hodin, včetně vykonané zkoušky,

5. kteří prokážou kvalifikaci požadovanou zvláštním předpisem v případě, že mají obsluhovat kotle s plynovým otopem…