dnes je 23.10.2021

Input:

Judikát k právní otázce: je lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci toliko dobrozdáním nebo rozhodnutím?

13.10.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.4.4.3
Judikát k právní otázce: je lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci toliko dobrozdáním nebo rozhodnutím?

JUDr. Ivo Krýsa, Ph.D.

Problematika rozvázání pracovního poměru výpovědí z důvodu spočívajícího v dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnancem případně z důvodu nemožnosti konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosažení nejvyšší přípustné expozice, je úzce spojena s problematikou lékařských posudků a tím, zda a pokud ano, v jakém rozsahu představuje závazný podklad pro zaměstnavatele a pro soudy, které jeho pracovněprávní jednání přezkoumávají. Byť se k těmto otázkách obecné i správní soudy a též Ústavní soud opakovaně vyjadřovaly, jde stále o problematiku, které přináší výkladové nejasnosti. V této souvislosti přinášíme informaci o aktuálním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1096/2021, který se k těmto otázkám vyjadřuje,

Ani po 31. 10. 2017 není možno lékařský posudek, resp. rozhodnutí příslušného správního orgánu o jeho přezkumu, považovat za rozhodnutí, z něhož by mohl soud v občanském soudním řízení ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 občanského soudního řádu bez dalšího vycházet. Znamená to, že i pro právní stav po dni 31. 10. 2017 zůstávají v platnosti závěry Nejvyššího soudu, učiněné v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1804/2015. 

Skutkové okolnosti případu

V předmětné věci žalovaný (zaměstnavatel) sdělil žalobkyni (zaměstnankyni), že jí dává výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť podle lékařského posudku vydaného dne 7. 5. 2019 poskytovatelem pracovně lékařských služeb pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilosti konat dále dosavadní práci. Zaměstnankyně se žalobou podanou u okresního soudu domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Zaměstnankyně v žalobě tvrdila, že důvodem jejích zdravotních problémů byl pracovní úraz, který u zaměstnavatele utrpěla, v důsledku čehož jí měla být dána výpověď podle § 52 písm. d) a nikoli písm. e) zákoníku práce. Dále zaměstnankyně argumentovala tím, že v době, kdy jí byla dána výpověď, neměl zaměstnavatel k dispozici žádný platný lékařský posudek se závěrem, že by pozbyla zdravotní způsobilost k práci z jakéhokoliv důvodu.

Zaměstnavatel naopak ve vyjádření k žalobě argumentoval tím, že z lékařského posudku ze dne 7. 5. 2019 jednoznačně vyplývá, že zaměstnankyně ztratila způsobilost k výkonu její dosavadní práce, tedy nastala zákonná překážka bránící řádnému plnění pracovních povinností. Tvrzení zaměstnankyně, že důvodem ztráty její pracovní způsobilosti byl pracovní úraz, bylo dle zaměstnavatele nepravdivé, neboť tato skutečnost z lékařského posudku nevyplývá.

Řízení před okresním a krajským soudem

Okresní soud žalobě vyhověl a určil, že daná výpověď je neplatná. Dovodil, že zaměstnavatel výpověď danou podle § 52 písm. e) zákoníku práce ze dne 9. 5. 2019 opřel o lékařský posudek ze dne 7. 5. 2019, ze kterého příčina dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně konat dosavadní práci není patrná, není zjevné, zda příčinou je obecné onemocnění, anebo jde o důsledek předchozího pracovního úrazu, který žalobkyně utrpěla dne 22. 5. 2018. Ke dni dání výpovědi (k 9. 5. 2019) zaměstnavatel neměl najisto postaven skutečný důvod zdravotní nezpůsobilosti zaměstnankyně a výpověď jí proto platně dát nemohl. Okresní soud se vědomě odchýlil od názoru vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1804/2015. V okamžiku podání výpovědi nemohl mít zaměstnavatel ani postaveno na jisto, zda je žalobkyně zcela zdravotně nezpůsobilá k práci, anebo nezpůsobilá s omezeními plynoucími z lékařského posudku ze dne 24. 2. 2019. Tento posudek nechal zaměstnavatel sám přezkoumat, z ničeho však neplyne, že by byl původní posudek zrušen, pročež lze dovodit, že ke dni 9. 5. 2019 existovaly pro zaměstnavatele dva vzájemně rozporné lékařské posudky. Zaměstnavatel proto měl mít pochybnosti o tom, zda jsou vůbec dány důvody pro výpověď, a měl činit další kroky k vyjasnění tohoto důvodu.

Krajský soud jako soud odvolací se ztotožnil s právním názorem okresního soudu a jeho rozsudek potvrdil. Dovodil, že odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na lékařský posudek, pak musí být také v lékařském posudku výslovně uvedeno nebo z něho musí bez pochybností vyplývat, co bylo příčinnou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci [tedy, zda jsou to okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. d), nebo v ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce]. Odchýlení se od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1804/2015 krajský soud zdůvodnil tím, že zaměstnavatel pominul novelu zákona o specifických zdravotních službách účinnou od 1. 11. 2017, z níž lze dovodit (konkrétně ze změny provedené v textaci ust. § 47 odst. 4 zákona č. 373/2011 Sb.), že lékařský posudek již není toliko „dobrozdáním o zdravotním stavu posuzované osoby” a že k případnému zjišťování je možné přistoupit až tehdy, pokud výpověď má formální náležitosti. Odvolací soud dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce tyto náležitosti nesplňuje, protože z lékařského posudku ze dne 7. 5. 2019, který byl podkladem pro tuto výpověď, důvod zdravotní nezpůsobilosti zaměstnankyně dlouhodobě konat dosavadní práci nevyplývá. Výpověď daná zaměstnankyni dne 9. 5. 2019 je proto neplatná.

Řízení před Nejvyšším soudem jako soudem dovolacím

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný zaměstnavatel (dovolatel) dovolání k Nejvyššímu soudu. Přípustnost dovolání založil na tvrzení, že odvolací krajský soud nesprávně posoudil předpoklady pro dání výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce vzhledem k právní úpravě posudkové péče a lékařských posudků účinné od 1. 4. 2012 a v důsledku toho nesprávně posoudil neplatnost výpovědi podle § 50 odst. 4 zákoníku práce ve vztahu k lékařskému posudku, když nesprávně dovodil, že výpověď žalované nesplňuje zákonné náležitosti, protože z lékařského posudku, který byl podkladem pro výpověď, nevyplývá důvod zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně dlouhodobě konat dosavadní práci. Podle dovolatele z lékařského posudku ze dne 7. 5. 2019 jednoznačně vyplývá, že zaměstnankyně ztratila způsobilost k výkonu její tehdejší práce, tedy vyvstala zákonná překážka bránící zaměstnankyni v plnění pracovních povinností, přičemž v lékařském posudku nebylo uvedeno, že by žalobkyně nebyla schopna konat práci pro pracovní úraz. Dalším důvodem, proč je dovolání přípustné, je dle dovolatele odchýlení se okresního i krajského soudu od závěrů vyjádřených v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1804/2015 a sp. zn. 21 Cdo 5557/2015.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalovaného zaměstnavatele je přípustné pro řešení otázky výkladu právního jednání zaměstnavatele, učiněného po dni 31. 12. 2013, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a pro řešení otázky významu změny právní úpravy přezkumu lékařských posudků vydaných podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, příslušným správním orgánem po dni 31. 10. 2017, která doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolání shledal důvodným.

Závěry Nejvyššího soudu k otázce formálních náležitostí výpovědi

Nejvyšší soud vyšel z toho, že z výpovědi, tak jak byla zaměstnavatelem dána zaměstnankyni, nelze mít žádné pochybnosti o tom, jaký byl úmysl zaměstnavatele a že tento úmysl musel být zaměstnankyni rozpoznatelný, resp. s ohledem na okolnosti případu (zejména okolnost odmítnutí převzetí lékařského posudku, na který je ve výpovědi poukazováno) znám. Nejvyšší soud se proto neztotožnil se závěrem odvolacího krajského soudu, že „…výpověď nesplňuje formální náležitosti stanovené v ustanovení § 50 odst. 4 zák. práce…”.

Závěry Nejvyššího soudu k otázce, zda od 1. 11. 2017 je lékařský posudek je i nadále dobrozdáním o zdravotním stavu či nikoli

Pokud jde o otázku, zda lékařský posudek je i po novelizaci zákona o specifických zdravotních službách s účinností od 1. 11. 2017 toliko dobrozdáním o zdravotním stavu, či nikoli, Nejvyšší soud uvedl následující. Podstatou věci je, zda změna § 47 odst. 4 zákona o specifických zdravotních službách, spočívající v tom, že nově se na přezkum lékařských posudků použijí ustanovení správního řádu jako celku a nikoli toliko ustanovení části čtvrté správního řádu o přezkumu vyjádření, osvědčení, nebo sdělení, má za následek potřebu jiného náhledu na charakter a význam lékařských posudků ve vztahu k právnímu jednání v pracovněprávních vztazích, resp. zda ve světle provedené novelizace obstojí dosavadní judikaturní závěry k této otázce, reprezentované zejména rozsudkem Nejvyššího soudu, sp. zn. 21

Nahrávám...
Nahrávám...