dnes je 29.3.2024

Input:

Obecně k náhradě škody

27.12.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.6.8.7
Obecně k náhradě škody

JUDr. Eva Dandová

Regresní nárok zaměstnavatele

Z principu objektivní povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody způsobené zaměstnanci pracovním úrazem vyplývá, že zaměstnavatele nese povinnost za výsledek, i když škodu nezavinil. Zaměstnavatel odpovídá tedy i v případech, jestliže k úrazu došlo zaviněním spoluzaměstnance poškozeného, zaměstnance jiného zaměstnavatele nebo zavinění občana jako fyzické osoby. Jestliže poškozený zaměstnanec využije práva volby mezi povinnými subjekty a bude-li škodu požadovat (třeba proto že to považuje za výhodnější) po zaměstnavateli, nemůže zaměstnavatel poukazovat na to, že škodu způsobil svým zaviněním někdo jiný, a musí škodu poškozenému zaměstnanci uhradit. Teprve poté vznikne zaměstnavateli právo na náhradu vůči tomu, kdo za škodu odpovídá podle OZ. Rozsah tohoto regresního nároku je dán rozsahem plnění, které by poškozený zaměstnanec obdržel podle OZ, kdyby škodu požadoval po subjektu odpovědného podle OZ, což nemusí být vždy shodné s nároky podle ZP.

Pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému takovou škodu nahradil. Zaměstnavatel je povinen vůči jinému toto právo zabezpečit. Tyto případy se v praxi vyskytují nejčastěji u škod způsobených při dopravních nehodách, které zavinili cizí osoby a které se nejprve hradí z pojistek jejich zákonného (smluvního) pojištění odpovědnosti za škodu při provozu motorových vozidel.

Průměrné výdělky ve více pracovněprávních vztazích

U zaměstnance, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, se při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou měly trvat.

Z toho vyplývá, že poškozený zaměstnanec nemusí svůj výdělek dosahovat pouze za práci, kterou koná u zaměstnavatele, u něhož došlo k pracovnímu úrazu. Pracuje-li v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr nebo vykonává-li – vedle práce konané v pracovním poměru – soustavnou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost (OSVČ) vychází se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku z průměrných výdělků všech těchto pracovněprávních vztahů. Také tyto příjmy mohou být ovlivněny tím, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu, který utrpěl v pracovním poměru, snížena nebo omezena, a že tedy zaměstnanec není schopen v dalších pracovních poměrech

Nahrávám...
Nahrávám...