dnes je 4.12.2022

Input:

Obecné požadavky na systém environmentálního managementu

22.10.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

18.3.2.1
Obecné požadavky na systém environmentálního managementu

Úvod

Ochrana životního prostředí (OŽP) zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje.

Připomeňme si základní povinnosti v oblasti ochrany životního prostředí každého z nás. Každý je zejména povinen:

  • opatřeními přímo u zdroje předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí;

  • minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí;

  • pokud využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí a zatížení území;

  • pokud hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, či kdo je hodlá dovážet, je povinen zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany životního prostředí a aby byly posouzeny z hlediska svých možných vlivů na životní prostředí.

Principy ochrany životního prostředí

Uvedené povinnosti se týkají jak právnických, tak i fyzických osob. K principům ochrany životního prostředí na úrovni podniku patří:

  • Princip ochrany životního prostředí: Ochrana životního prostředí je jednou ze základních zásad podniku. Kvalita provedené práce, bezpečnost práce a pracovního prostředí i ochrana životního prostředí jsou stejně důležité.

  • Princip řízené ochrany životního prostředí: V podniku má fungovat takový systém managementu životního prostředí, který jasně definuje cíle v ochraně životního prostředí, jednotlivé úkoly a kompetence.

  • Princip snižování vlivu na životní prostředí: Snižování negativního vlivu na životní prostředí se týká všech činností a postupů v podniku, a to v rámci projektu i inženýrské činnosti, v rámci návrhu výrobku i jeho výroby, v rámci zpracovatelského průmyslu i poskytování služeb.

  • Princip průběžného zlepšování vztahu podniku k životnímu prostředí: Vedení firmy by mělo dbát na neustálé zlepšování vztahu podniku k životnímu prostředí. To je zajištěno stanovením a plněním environmentálních cílů.

  • Princip odpovědnosti a zapojení pracovníků: Každý pracovník podniku je zodpovědný za ochranu životního prostředí. Mezi úkoly vedení patří vytváření a neustálé upevňování vědomí spoluodpovědnosti pracovníků za stav životního prostředí.

  • Princip dodržování právních předpisů: Vedení firmy a jeho prostřednictvím všichni její pracovníci musí dbát na dodržování zákonů a předpisů na ochranu životního prostředí.

  • Princip vhodné technické ochrany životního prostředí: Měly by být používány (samozřejmě za současného dodržování hledisek hospodárnosti) nejlepší dostupné techniky na ochranu životního prostředí.

  • Princip výběru dodavatele s ohledem na ochranu životního prostředí: Měli by být přednostně vybíráni ti dodavatelé, jejichž činnost nebo výrobky nemají negativní vliv na životní prostředí. Působení na dodavatele patří k nepřímo řízeným aspektům ochrany životního prostředí.

  • Princip spolupráce se všemi zainteresovanými stranami: Otevřená spolupráce se státní správou a veřejností je důležitým prvkem zlepšování úrovně životního prostředí.

  • Princip kontroly a monitoringu vlivu podniku na životní prostředí: Organizace má pravidelně kontrolovat dodržování výše uvedených zásad a funkčnost systému managementu životního prostředí. Monitoring přímých vlivů na životní prostředí (emise, odpadní vody atd.) se uvažuje rovněž při projekční činnosti podniku.

Definice pojmů

Pojem životní prostředí a trvale udržitelný rozvoj (ale i další, jako např. pojem znečišťování a poškozování životního prostředí) je definován např. zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, v platném znění, takto:
"Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“

Pro zajímavost porovnejme tuto definici s definicí uvedenou v čl. 3.5 normy ČSN EN ISO 14001:2005 :
"životní prostředí, environment = prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, a zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy“.EMS tedy bere v úvahu primárně prostředí "okolo“ a "v“ organizaci, aspekty, které organizace v této oblasti řídí a/nebo na které může mít vliv, byť nepřímý.

Další důležité definice pojmů ze zákona o životním prostředí týkající se naší problematiky jsou tyto:
"Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.“
"Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku.“

Smyslem ochrany životního prostředí je tedy trvale udržitelný rozvoj společnosti.

Jaké nástroje na ochranu životního prostředí připadají v úvahu pro běžného podnikatele?

  • Reaktivní přístup k požadavkům příslušných předpisů a normativních dokumentů a jejich plnění (máme na mysli zejména pokuty a sankce, viz v textu dále);

  • proaktivní přístup k požadavkům příslušných předpisů a normativních dokumentů a jejich plnění;

  • systémové nástroje ochrany životního prostředí.

Systémové nástroje ochrany životního prostředí

Systémové nástroje řízení lze rozdělit do následujících skupin:

  • systém řízení (obecný), vycházející ze stávajícího řízení v podniku, mnohdy spíše intuitivní;

  • systém řízení OŽP ve vztahu k dílčím environmentálním aspektům, jako jsou např. odpady (v ČR tzv. systém certifikace "SUCO“), periodické ověřování třetí nezávislou stranou, osvědčení jako důkaz shody;

  • systém řízení OŽP splňující požadavky Evropského společenství (EMAS) na vlastní environmentální prohlášení, možný audit pro ověření - viz krátký komentář v dalším textu;

  • systém řízení OŽP splňující požadavky ISO 14001:2004 (EMS) na periodické ověřování třetí nezávislou stranou, certifikát jako důkaz shody; tomuto systému se budeme věnovat v našem příspěvku podrobně.

V předcházejícím odstavci Prevence ohrožování životního prostředí činností organizací této příručky byla zmíněna norma ČSN EN ISO 14001 jako jeden z možných nástrojů prevence v oblasti ochrany životního prostředí na úrovni podniku. Protože se jedná o jeden z nejvyužívanějších nástrojů procesního řízení v této oblasti u nás, což dokládá i stoupající nárůst počtu vydaných certifikátů dle normy ISO 14001 (např. v porovnání se systémem EMAS), budeme se věnovat nyní podrobněji této oblasti. Na praktických příkladech se také pokusíme představit tento nástroj managementu procesů v reálných podmínkách v organizaci.

Pozn.: V této příručce již bylo zmíněno, že model založený na principu norem řady ISO 14000 je možno spojit s dalšími manažerskými přístupy, jako je systém managementu kvality dle ISO 9001 nebo systém managementu BOZP dle OHSAS 18001. Výhody tzv. integrovaného systému řízení včetně popisu jeho jednotlivých prvků jsou uvedeny v čl. 3/3.3 Management procesů v rámci integrovaných systémů managementu, resp. např. v čl. 3/3.3.2 Procesy integrovaného managementu kvality a ochrany životního prostředí.

Proč využít jako nástroj prevence právě normu ISO 14001?

V kontextu zpřísňování environmentálních zákonů a jiných opatření, jichž jsme v poslední době svědkem zejména v rámci Evropské unie a jejichž smyslem je podporovat ochranu životního prostředí a zajistit tak trvale udržitelný rozvoj, je možno sledovat i vzrůstající zájem o oblast environmentální problematiky na úrovni firem nejrůznějšího zaměření.

Organizace všech druhů, a to nejen v oblasti výroby, kam primárně směřovaly požadavky v této oblasti, ale i služeb, projevují rostoucí zájem o dosažení a prokázání svého environmentálního profilu řízením dopadů svých činností, výrobků a služeb na životní prostředí v souladu se svou environmentální politikou a cíli.

Spolu s rostoucím zájmem o udržení a zlepšování kvality životního prostředí a o ochranu lidského zdraví organizace všech velikostí obracejí pozornost k ochraně životního prostředí, k potencionálním environmentálním dopadům své činnosti, výrobků či služeb. Aby si organizace utvořila dobrý environmentální profil, musí se zavázat k systematickým řešením a neustálému zlepšování svého systému environmentálního managementu.

Principy a zásady řízení dle ISO 14001 zavádějí do snahy organizací zmírnit dopad na životní prostředí způsobený jejich činností systém a poskytuje prostředky (rady) jak zahájit, vylepšovat a udržovat systém ochrany životního prostředí. Environmentální management ale tvoří (a musí tvořit) neoddělitelnou součást celkového systému managementu organizace. EMS je přitom samozřejmě možné zkoordinovat se stávající činností a stavem v ostatních oblastech (provoz, financování, řízení jakosti, bezpečnost a ochrana zdraví při práci a další).

Jak už zde bylo několikrát zmíněno, jedním z nástrojů pro řízení této oblasti je norma ISO 14001, která vyšla v ČR pod názvem ČSN EN ISO 14001:2005: Systémy environmentálního managementu - Požadavky s návodem pro použití.

Co je v kontextu této normy systém environmentálního managementu?

Systém environmentálního managementu je definován normami ISO 14000 jako systematický přístup k řešení environmentálních aspektů organizace. Jedná se o nástroj, který umožňuje organizaci jakékoli velikosti a druhu identifikovat aspekty své činnosti, řídit dopady svých činností, výrobků nebo služeb na životní prostředí, a tak je neustále zlepšovat.

Normy řady ISO 14000 jsou dobrovolné nástroje, které odrážejí vstup z různých zúčastněných stran na celém světě a jež jsou určeny pro použití ve všech fázích hospodářského rozvoje, v rámci celé řady vládních systémů a ve firmách všech velikostí a typů zaměření. Základním principem norem ISO 14000 je dobrovolná aplikace všemi zúčastněnými stranami, a proto musí udržovat rovnováhu mezi potřebami a očekáváními každé z těchto stran. ISO normy se vztahují na všechny typy organizací - a to i těch, které nejsou považovány za "podniky“, například vládní úřady (na rozdíl třeba od systému EMAS, který je zaměřen primárně na potřeby zpracovatelského průmyslu a jehož základ je zakotven v právním systému - viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009).

Jaké jsou hlavní principy norem řady ISO 14000?

Principy a zaměření norem ISO 14000

Standardy ISO 14000 jsou vyvinuty Mezinárodní organizací pro normalizaci, technickou komisí ISO/TC 207, s následujícími hlavními zásadami:

  • musí vést ke zlepšování řízení ochrany životního prostředí;

  • musí být použitelné ve všech státech;

  • měly by podporovat široké zájmy veřejnosti a uživatelů norem (tj. všech zainteresovaných stran);

  • měly by být efektivní z hlediska nákladů;

  • měly by být dostatečně flexibilní, aby mohly plnit různé potřeby organizací všech velikostí a zaměření na celém světě;

  • měly by být vhodné pro vnitřní nebo vnější kontroly;

  • měly by být vědecky podložené;

  • měly by být praktické a užitečné.

Z hlediska cílové skupiny se normy ISO 14000 dělí do dvou hlavních skupin:

  • systémově orientované,

  • produktově orientované.

Systémově zaměřené normy ISO 14000

Systémově zaměřené normy poskytují organizacím komplexní návod pro vytváření, udržování a vyhodnocování systému environmentálního managementu. Jsou obecně zaměřené a aplikovatelné pro všechny typy organizací. Jejich hlavní představitelkou je norma ISO 14001, stanovující požadavky na systém řízení, která je určená pro certifikaci třetí stranou.

Produktově orientované normy ISO 14001

Produktově orientované standardy se týkají stanovení environmentálních dopadů produktů a služeb v průběhu jejich životního cyklu, dále pak zejména environmentálních značek a environmentálních prohlášení. Tyto normy pomohou organizaci shromáždit informace, které potřebuje pro podporu plánování a rozhodování při vývoji a výrobě produktů, a sdělit konkrétní informace o životním prostředí spotřebiteli a dalším zúčastněným stranám.

Hlavní normy řady ISO 14000 obou skupin (z nichž nás bude následně primárně zajímat norma ISO 14001) ukazuje následující tabulka.

Hlavní normy v oblasti systémů environmentálního managementu

Označení CSN Název normy Rok vydání v ČR
ČSN EN ISO
14001
Oprava 1
Systémy environmentálního managementu -
Požadavky s návodem pro použití
2005

2010
ČSN ISO 14004 Systémy environmentálního managementu -
Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám
2005
ČSN ISO 14015 Environmentální management -
Environmentální posuzování míst a organizací (EPMO)
2003
ČSN EN ISO 14020 Environmentální značky a prohlášení 2002
ČSN EN ISO 14031 Environmentální management -
Hodnocení environmentálního profilu -
Směrnice
2000
ČSN EN ISO 14040 Environmentální management -
Posuzování životního cyklu -
Zásady a osnova
2006
ČSN ISO 14050 Environmentální management - Slovník 2010
ČSN ISO 14063 Environmentální management -
Environmentální komunikace -
Směrnice a příklady
2007
ČSN ISO
14064-1 až 3
Skleníkové plyny 2006
ČSN ISO 14065 Skleníkové plyny -
Požadavky na orgány validující nebo ověřující skleníkové plyny pro použití v akreditaci nebo jiných formách uznávání
2008
ČSN EN ISO 19011 Směrnice pro auditování systému managementu jakosti a/nebo systému environmentálního managementu 2003
ČSN EN 16001 Systémy managementu hospodaření s energiemi -
Požadavky s návodem k použití
2010

Pozn. 1: Normy, které vyšly, případně byly změněny v letošním roce, jsou vyznačeny v posledním sloupci tabulky.

Pozn. 2: Normy, které bezprostředně souvisejí s EMS, jejž se rozhodne firma uplatňovat (měla by s nimi být podle našeho názoru podrobně seznámena), jsou vyznačeny tmavým podkladem.

Jaké jsou tedy vlastně přínosy zavedení tohoto manažerského přístupu, a má případně nějaké negativní stránky pro běžnou firmu podnikající např. v ČR?

Výhody a nevýhody uplatnění EMS

K nejpodstatnějším výhodám patří systém prevence, který s využitím normy ISO 14001 vedení do svého podniku přinese. Proto se také věnujeme tomuto systému viz 18/3 Prevence. Prevenci jakých negativních událostí můžeme zajistit?

Prevence sankcí a pokut

Výhoda 1

V oblasti stále se měnící legislativy ve vztahu k ochraně životního prostředí se podnikatel vystavuje nebezpečí sankcí a pokut v případě nedodržení požadavků právních předpisů, o kterých (nutno říci bohužel) mnohdy ani nemá tušení. Podnikatelská výrobní (ale mnohdy i nevýrobní) činnost ovlivňuje životní prostředí, většinou nepříznivě, a zamezení tohoto vlivu či odstranění vzniklých škod vyžaduje náklady. Část těchto nákladů nese podnikatel v rámci plánování výroby, další částí jsou různé poplatky za povolení, vypouštění a ukládání, ale někdy jsou to i penalizace a pokuty. Pokuty se zejména v případě malé a střední organizace mohou na takto vzniklých nákladech podílet nemalou měrou, zvláště v případě kombinace neznalosti problematiky a návštěvy kontrolního orgánu, kterým je např. Česká inspekce životního prostředí.

Zavedení systému řízení - např. pomocí EMS - do této oblasti slouží jako prevence těchto nákladů.

Pro představu o rozsahu takových postihů pro právnickou osobu uvádíme namátkou příklady některých možných následků, které mohou vyplynout z porušení předpisů souvisejících s ochranou životního prostředí, byť jde o porušení z neznalosti (protože neznalost zákona ani v tomto případě samozřejmě podnikatele neomlouvá):

Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, v platném znění:

§ 39a zákona č. 356/2003 Sb., v pl. zn.:

Výše pokut

  • Výrobce, dovozce nebo zhotovitel se dopustí správního deliktu např. tím, že:

    • V rozporu s požadavkem tohoto zákona nezajistí před uvedením látky nebo přípravku na trh provedení jejich klasifikace (první příjemce nesmí uvést na trh v České republice látky nebo přípravky, které nejsou klasifikovány v souladu s tímto zákonem):
      může být uložena pokuta ve výši do 3 000 000 Kč;

    • nezajistí novéhodnocení přípravku (zhotovitel nebo dovozce jsou u přípravků známého složení povinni provést za určitých okolností novéhodnocení nebezpečnosti pro zdraví nebo životní prostředí postupy uvedenými v zákoně):
      může být uložena pokuta ve výši do 1 000 000 Kč;

    • neuchová údaje použité pro klasifikaci látky nebo přípravku (po dobu, po kterou jsou uváděny tyto látky nebo přípravky na trh, a po dobu dalších 10 let od jejich posledního uvedení na trh):
      může být uložena pokuta ve výši do 1 000 000 Kč.

  • Výrobce, dovozce nebo zhotovitel, kteří uvádějí na trh látky nebo přípravky klasifikované jako nebezpečné (podle § 2 odst. 2 písm. a) až n), tj. výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, hořlavé, vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, žíravé,..) se dopustí správního deliktu např. tím, že:

    • nezajistí, aby látky nebo přípravky byly při uvedení na trh opatřeny obalem a uzávěrem, které splňují požadavky zákona (tj. opatření obaly a uzávěry, které splňují specifikované požadavky; obaly látek nebo přípravků určených k prodeji spotřebiteli musí vyhovovat dalším požadavkům, jako je např. hmatatelná výstraha pro nevidomé):
      může být uložena pokuta ve výši do 3 000 000 Kč;

    • neuchovají doklady o splnění požadavků na obaly a uzávěry látek a přípravků:
      může být uložena pokuta ve výši do 1 000 000 Kč;

    • nezajistí označení látek nebo přípravků stanoveným způsobem:
      může být uložena pokuta ve výši do 3 000 000 Kč;

    • neuchovají údaje použité pro označení látky nebo přípravku:
      může být uložena pokuta ve výši do 1 000 000 Kč.

  • Zhotovitel nebo dovozce, kteří uvádějí na trh přípravky klasifikované jako nebezpečné, se dopustí správního deliktu např. tím, že:

    • neposkytnou informaci o látkách nebo přípravcích podle tohoto zákona (pokud uvádějí na trh přípravky klasifikované jako nebezpečné, jsou povinni do 30 dnů ode dne, kdy tyto přípravky uvedli na trh poprvé, poskytnout Ministerstvu zdravotnictví ČR informace o jejich účincích na zdraví včetně informací o jejich složení a fyzikálně-chemických vlastnostech, v elektronické podobě s využitím programu Chemické látky a přípravky):
      může být uložena pokuta ve výši do 1 000 000 Kč.

§ 39b zákona č. 356/2003 Sb., v pl. zn.:

  • Výrobce, dovozce, distributor, dodavatel nebo následný uživatel se dopustí správního deliktu např. tím, že:

    • poruší povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, tzv. REACH (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006):
      může být uložena pokuta ve výši do 5 000 000 Kč.

Druhý příklad je z oblasti odpadového hospodářství, která se týká vesměs všech firem.

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném znění:

§ 66 zákona č. 185/2001 Sb., v pl. zn.:

Tento paragraf se týká výše pokut fyzickým osobám oprávněným k podnikání a právnickým osobám:

  • Fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která např.:

    • využívá systém zavedený obcí pro nakládání s komunálním odpadem bez písemné smlouvy s touto obcí, nebo

    • nemá zajištěno využití či odstraňování odpadů v souladu s tímto zákonem,

      může být uložena pokuta do výše 300 000 Kč.

  • Fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která např.:

    • nevede v rozsahu a způsobem stanoveným evidenci odpadů a zařízení, nebo

    • neplní ve stanoveném rozsahu ohlašovací povinnost, nebo

    • nezašle ve stanovené lhůtě či ve stanoveném rozsahu příslušnému správnímu úřadu údaj týkající se zařízení k nakládání s odpady, nebo

    • evidenci po stanovenou dobu nearchivuje,

    • nezabezpečí odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem,

    • neumožní kontrolním orgánům výkon kontrolní činnosti,

    • neposkytne pravdivé nebo úplné informace související s nakládáním s odpady,

    • nezpracuje identifikační list nebezpečného odpadu nebo místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem nevybaví,

      může být uložena pokuta do výše 1 000 000 Kč.

  • Fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která např.:

    • nezařadí odpad podle Katalogu odpadů,

    • předá odpad osobě, která k převzetí předávaného odpadu není podle tohoto zákona oprávněna,

    • převezme odpad, přestože k jeho převzetí není podle tohoto zákona oprávněna,

    • provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním nebo provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení,

    • provozuje zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním nebo provozuje zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení,

    • nezajistí zpětný odběr použitých výrobků určených ke zpětnému odběru nebo nesplní jinou povinnost související se zpětným odběrem,

    • neustanoví za podmínek stanovených tímto zákonem odpadového hospodáře,

      může být uložena pokuta do výše 10 000 000 Kč.

  • Fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která např.:

    • ředí nebo mísí odpady za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku nebo mísí nebezpečné odpady navzájem nebo s ostatními odpady bez souhlasu příslušného správního úřadu, nebo

    • nakládá s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním, nebo

    • ukládá na skládku odpady, které jsou tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem zakázány ukládat na skládku, nebo při ukládání odpadů na skládku nedodržuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem,

      může být uložena pokuta do výše 50 000 000 Kč.

Cílem výše uvedených příkladů není v žádném případě zastrašovat čtenáře, ale spíše upozornit na možná slabá místa řízení jeho podnikání, ať jde o firmu - právnickou osobu, či podnikatele - živnostníka.

Příklady takových situací:

Z vlastní zkušenosti víme, že je v ČR řada firem, které produkují někdy i značné množství odpadu, včetně nebezpečného, a jejich vedení neví o tom, že např.:

  • musí obstarat souhlas k nakládání s příslušným druhem nebezpečného odpadu;

  • sběrná místa pro uložení takového odpadu mají být označena příslušným identifikačním listem nebezpečného odpadu;

  • při produkci více než 100 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo více než 100 tun ostatních odpadů za kalendářní rok musí být každoročně do 15. února následujícího roku zasláno hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi obecnímu úřadu příslušnému podle místa provozovny;

  • pokud v posledních 2 letech byla produkce nebezpečných odpadů v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za rok, musí zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby - odpadového hospodáře;

  • při produkci více než 10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1000 t ostatního odpadu za rok musí být zpracován plán odpadového hospodářství.

Dosáhnout např. v podmínkách (byť i malé) stavební firmy 1000 t ostatního odpadu (např. suť, zemina...) není vůbec žádný problém. Výši pokuty v těchto případech jsme zmiňovali.

Možnost certifikace

Výhoda 2

Nemalou výhodou využití EMS je možnost získat, v případě prokázání shody s požadavky příslušné normy (v našem případě tedy ISO 14001, která je určená pro posuzování třetí stranou a certifikaci), certifikát shody, kterým se pak následně firma může ve vhodných případech prokazovat. To činí tuto normu zajímavější a více využívanou na rozdíl od systému EMS (III), jehož výstupem není certifikát, ale "vlastní prohlášení“ uživatele.

Pozn.: V případě předcházející verze - EMAS II - se jednalo o nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 o dobrovolné účasti v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí.
Dnem 11. 1. 2010 pak vstoupilo v platnost nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a auditu, které zrušilo toto předcházející nařízení ES č. 761/2001 a nahradilo jej - EMAS III.

Jak už bylo zmíněno, výstupem z této dobrovolné účasti organizace není certifikát jako u EMS, ale environmentální prohlášení organizace, ve kterém je podávána zpráva o tzv. klíčových indikátorech, týkajících se přímých environmentálních aspektů prohlašující organizace, a dalších příslušných existujících indikátorech vlivu činnosti organizace na životní prostředí (jedná se např. o energetickou a materiálovou účinnost, vodu, odpady, emise...). EMAS je ukončen ověřením pravdivosti prohlášení a následnou registrací u agentury EMAS při MŽP. V současné době je u nás cca 30 registrovaných organizací v systému EMAS.

Na rozdíl od systému EMAS lze tedy na základě shody s požadavky EMS získat certifikát. Smyslem využití normy ISO v organizaci je kromě vytvoření, zavedení, udržování a zlepšování EMS prokázat shodu, a to jednou z následujících možností:

  • učiněním vlastního rozhodnutí a vydáním vlastního prohlášení;

  • požádáním o potvrzení své shody stranami, které mají na organizaci zájem, jako jsou její zákazníci;

  • požádáním o potvrzení svého vlastního prohlášení stranou, která je z pohledu organizace externí stranou;

  • požádáním o certifikaci/registraci svého systému environmentálního managementu externí organizací.

Nutno ovšem říci, že možnosti uvedené pod písm. a) až c) se prakticky nepoužívají. Možnost c) - certifikaci - již v ČR využily stovky firem.

Pozitivní image

Výhoda 3

S možností certifikace a získání certifikátu EMS přímo souvisí i pozitivní image, kterou si takto organizace vytváří. Tento aspekt je ještě zdůrazněn, rozhodne-li se firma tzv. veřejně "komunikovat o svých environmentálních aspektech“ (např. zveřejňováním svého environmentálního profilu na internetu a v jiných médiích).

K dalším výhodám této oblasti můžeme přiřadit:

  • zvýšení konkurenceschopnosti zejména v zahraničí;

  • zlepšení pověsti organizace, veřejného mínění a prestiže v regionu;

  • lepší plnění kritérií pro udělování veřejných zakázek, poskytování úvěrů, investování apod.;

  • uspokojování kritérií zadavatelů výběrových řízení a zlepšení přístupu ke kapitálu;

  • možnost získání pojištění za rozumnou cenu;

  • prokázání přiměřené péče o ochranu životního prostředí kontrolním orgánům;

  • usnadnění dosažení některých povolení anebo rozhodnutí správních orgánů.

Úspora nákladů

Výhoda 4

Tato výhoda se může na první pohled jevit jako nepravdivá nebo přímo nesmyslná, vezmeme-li v

Nahrávám...
Nahrávám...