dnes je 27.11.2022

Input:

Olovo

15.4.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.7.1.8
Olovo

MUDr. Anna Šplíchalová, Ph.D.

Související právní a ostatní předpisy

  • Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ust. § 7.

  • Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci v platném znění, zejména ust. §§ 13-15, příloha č. 2, část A, B, příloha 3, část C.

    • Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon), v aktuálním znění.

    • Vyhláška č. č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli,ve znění vyhlášky č. 107/2013 Sb., zejména příloha č.1, bod 2 a příloha č.2.

  • Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění nařízení vlády č. 114/2011 Sb., zejména příloha nařízení vlády, kapitola I – nemoci způsobené chemickými látkami, položka č.1, a ve znění nařízení vlády č. 168/2014 Sb.

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006, ve znění pozdějších změn a doplňků,

a další předpisy uvedené v úvodu k Rizikovým faktorům pracovních podmínek

Charakteristika olova a jeho sloučenin

Olovo je těžký, stříbrolesklý měkký kov se snadným otěrem, nerozpustný ve vodě, ale rozpouští se v kyselině chlorovodíkové a také v žaludečních šťávách, které tuto kyselinu obsahují. Olovo se vyskytuje ubikvitárně, je tedy běžnou součástí všech biologických systémů. Toxické je nejen samotné olovo, ale i jeho sloučeniny zejména oxidy a soli, např. oxid olovnatý, chlorid olovnatý 1).

Vstup, metabolizmus a vylučování olova z těla

Cesty vstupu olova do organizmu

Olovo se do organizmu dostává dýchacími cestami, zažívacím traktem, výjimečně se vstřebává porušenou kůží. Inhalační cesta je nevýznamnější, do organizmu se vstřebává asi 40% vdechnutého olova. Proto profesionální otravy bývají zpravidla inhalační. Při nedostatečné osobní hygieně (neumyté ruce při jídle nebo kouření na pracovišti) se prach s obsahem olova může dostat do organizmu zažívacím traktem. V žaludku se díky kyselině chlorovodíkové rozpustí i jinak ve vodě nerozpustné sloučeniny olova. Touto cestou se vstřebá 5-15% požitého množství olova 1).

Distribuce a ukládání olova v těle

Po resorpci se olovo distribuuje krví do kostní tkáně, svalů, jater, ledvin, nervové tkáně a kůže, kde se ukládá. V kostní tkáni se ukládá 90-98% všech tělních zásob olova, které se při zátěži organizmu vyplavuje zpět do krve. Příkladem takové zátěže může být horečka, stavy vedoucí ke zvýšení kyselosti vnitřního prostředí, osteoporóza, těhotenství nebo období kojení. Tímto mechanizmem dojde ke zvýšení množství olova v krvi, aniž by to bylo následkem zvýšené expozice ze zevního prostředí. Při uvolňovaní velkých zásob olova tak mohou vzniknout projevy intoxikace, a to i mnoho let po skončení expozice 1). Z měkkých tkání (játra, ledviny) se olovo uvolňuje 20-30 dní 1), nejpomaleji se eliminuje z kostí, kde je to vázáno nejvíce, s eliminačním poločasem 5-10 let 2).

Vylučování olova z těla

Olovo se vylučuje dlouhodobě, 80% močí, zbytek stolicí, potem, ale i přes nehty a vlasy. Při vyšším přijmu olova zažívacím traktem je vyšší vylučování stolicí 1).

Účinky olova a jeho sloučenin na lidský organizmus

Toxické účinky

Olovo snižuje funkci některých enzymů. Po vstřebání do organizmu se v erytrocytech (červených krvinkách) naváže na hemoglobin (červené krevní barvivo) a inhibuje jeho syntézu. Takové erytrocyty jsou pak velmi křehké mají sníženou dobu přežívání. Při tomto stavu dochází ke zvýšené koncentraci kyseliny 5-aminolevulové a koproporfirinu v moči, což se využívá jako biologický expoziční test. Krví se olovo distribuuje do dalších tělních orgánů (kostní tkán, svaly, játra, ledviny, nervová tkáň, kůže), kde se ukládá a uplatňuje toxicky efekt. Největší depozita olova jsou v kostech, zároveň však člověku činí nejmenší problémy. Toxický účinek je nejvýznamnější u červených krvinek, jater, ledvin, mozku.

Při poškození mozku se projevy stupňují a manifestují jako neuropsychické příznaky (deprese, snížení zájmů o okolí, poruchy paměti a koncentrace). Únava a slabost se objevují v důsledku anémie. Mezi příznaky vyplývající z poškození zažívacího traktu patří pocit kovové chuti v ústech, nechutenství, zvýšené slinění, střídání průjmů a zácpy, typické kolikové bolesti břicha v okolí pupku. Hlavně ráno může intoxikovaný pozorovat hnedočervené zbarvení moče, které je dané přítomnosti porfyrínů. K dalším příznakům patří bolesti kloubů a svalů 1).

Organické sloučeniny olova jako tetraethylolovo a tetramethylolovo se používaly jako antidetonační přísady do benzínu, ale pro svou vysokou toxicitu (neurotoxický účinek) jsou u nás zakázané.

Účinky toxické pro reprodukci

Při vyšší plumbemii (hladině olova v krvi) byly zjištěny gametotoxické (toxické na pohlavní buňky) účinky, které se projevují ztrátou libida, poruchou tvorby spermií, poruchami menstruačního cyklu, neplodností, vyšším výskytem spontánních potratů a vrozených vývojových vad u plodů 1).

Karcinogenní účinky

Karcinogenní účinky olova na člověka zatím nebyly spolehlivě prokázané, ale ani vyloučené, proto podle Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny v Lyonu (IARC) jsou olovo a jeho sloučeniny zařazeny do skupiny 2B, tedy možné humánní karcinogeny 3).

Akutní otrava

Vzniká po masivní inhalaci aerosolů s obsahem olova (např. v hutích, práškové metalurgii), případně po náhodném požití jeho rozpustných sloučenin 1). Otrava po požití sloučenin olova se projeví již za několik hodin bouřlivými zažívacími potížemi (zvracení, průjem, bolesti břicha až břišní kolika). Průvodními příznaky je celková slabost, apatie, může dojít k poškození ledvin, jater a mozku. Akutní otrava při zavedení současných preventivních opatřeních na pracovištích se prakticky nevyskytuje, může vzniknout v případě havárií nebo nehod 1).

Chronická otrava

Chronická otrava vzniká pomalu po dlouhodobé nadměrné expozici olovu. V některých případech nemusí být expozice nadměrná, ale např. může váznout vylučování olova z těla, např. při neodhaleném poškození ledvin 1).

Pro profesionální expozici inhalační cestou je typický subakutní až chronický průběh otravy s pozvolným rozvoje anémie (chudokrevnosti) po nakumulování kritického množství olova v těle. Projevuje se únavou, námahovou dušností, apatií, bolestmi svalů a kloubů 2). Díky kontrole expozice olovu na pracovišti i pravidelným pracovně-lékařským prohlídkám se již dnes nesetkáváme s historicky popisovanými příznaky jako šedý lem na dásních, difusní břišní koliky nebo toxické poškození mozku.

Souhrn účinků olova a jeho sloučenin na lidský organizmus je uveden v tabulce.

Účinky olova a jeho sloučenin na lidský organizmus 
Toxický 
  • toxické poškození orgánů, kde se ukládá – červené krvinky, játra, ledviny, nervová tkáň

  • únava a slabost v důsledku vzniklé anémie,

  • neuropsychické příznaky (deprese, snížení zájmů o okolí, poruchy paměti a koncentrace),

  • příznaky z poškození zažívacího traktu - pocit kovové chuti v ústech, nechutenství, zvýšené slinění, střídání průjmů a zácpy, typické kolikové bolesti břicha v okolí pupku,

  • ráno hnedočervené zbarvení moče (porfyríny),

 
Toxický pro
reprodukci
 
  • ztráta libida, porucha spermiogeneze, poruchy menstruačního cyklu, neplodnost, vyšší výskyt potratů a vrozených vývojových vad

 
Karcinogenní 
  • dle IARC (1998) skupina 2B, tedy možný humánní karcinogen

 
Intoxikace (otravy) 
Akutní  
  • po masivní inhalaci aerosolů nebo náhodném požití (v případě havárií nebo nehod na pracovišti),

  • bouřlivé zažívací potíže (zvracení, průjem, bolesti břicha, břišní kolika),

  • celková slabost, apatie, poškození ledvin, jater a mozku

 
Chronická 
  • vzniká pomalu po dlouhodobé nadměrné expozici olovu nebo při poruše vylučování olova z těla,

  • subakutní až chronický průběh otravy,

  • pozvolný rozvoj anémie projevující se únavou, námahovou dušností, apatií, bolestmi svalů a kloubů

 

Nemoci z povolání z olova a jeho sloučenin

Onemocnění v důsledku působení olova a jeho sloučenin jako nemoc z povolání podle NV č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění nařízení vlády č. 114/2011 Sb., se odškodňuje podle kapitoly I – nemoci způsobené chemickými látkami, položka1.

V následujícím grafu jsou údaje z Registru nemocí z povolání v ČR o výskytu profesionálních nemocí a ohrožení nemocí z povolání v důsledku působení olova a jeho sloučenin 4). Zmiňovaná opatření v průběhu posledních let má také pozitivní vliv i na významné snížení počtu hlášených NzP i ohrožení NzP z olova. Od r. 2009 profesionální otrava olovem nebo jeho sloučeninami v ČR nebyla hlášena, počet ohrožení NzP byl uznán maximálně v jednom případě ročně. Práce v expozici olova nebo jeho sloučenin vykonávají převážně muži, proto za celé sledované období byla intoxikace hlášena jen u 5 žen, a to v letech 2005-2007.

Výskyt olova a jeho sloučenin na pracovištích

K profesionální expozici olovu a jeho sloučeninám může docházet u celé řady pracovních činností. Jejich příkladový seznam je uveden v nařízení vlády 361/2007 Sb., příloze č. 4. Jedná se o tyto činnosti:

  • manipulace s koncentráty olova,

  • tavení a zušlechťování olova a zinku (primární a sekundární),

  • výroba postřiku arsenátu olova a manipulace s ním,

  • výroba oxidu olovnatého,

  • výroba dalších sloučenin olova (včetně té části výroby sloučenin alkyl olova, kde tato výroba zahrnuje vystavení zaměstnance metalickému olovu a jeho iontovým sloučeninám),

  • výroba barev, smaltů, nátěrových hmot a tmelů obsahujících olovo,

  • výroba baterií a jejich regenerace (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo),

  • řemeslnické a umělecké práce v cínu a olovu,

  • výroba olověné pájky,

  • výroba olověné munice,

  • výroba předmětů z olova nebo z olověných slitin,

  • používání nátěrových hmot, smaltů, tmelů a barev obsahujících olovo,

  • výroba keramiky a hrnčířského zboží (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo),

  • výroba a práce s křišťálovým sklem,

  • průmysl umělých hmot používající olověných přísad,

  • časté používání olověné pájky v uzavřeném prostoru,

  • tiskařské práce zahrnující používání olova,

  • odstraňování staveb nebo jejich částí zejména pokud jde o strhávání, pálení a řezání plamenem materiálů, potažených nátěrovou hmotou obsahující olovo a rozbíjení zařízení (například pecí na olovo) v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo,

  • používání olověné munice v uzavřeném prostoru,

  • výroba a opravy automobilů (v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo),

  • výroba poolověné oceli,

  • temperování oceli olovem,

  • natírání olovem,

  • regenerace olova a kovových zbytků obsahujících olovo.

Měření a hodnocení expozice olova

Pro měření a hodnocení expozice olovu a jeho sloučenin se používají běžné metody měření a hodnocení inhalační expozice chemickým látkám a prachu v pracovním ovzduší podle NV č. 361/2007 Sb., příloze č. 3, části C. Limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů i podmínky odběru biologického

Nahrávám...
Nahrávám...