dnes je 19.3.2024

Input:

Pedagogické zásady a jejich uplatnění v lektorské praxi.

26.10.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.3.4.2
Pedagogické zásady a jejich uplatnění v lektorské praxi.

PhDr. Vladimír Janák, CSc.

Ve skutečnosti se zde budeme zabývat hlavně tradičními didaktickými zásadami.

Zásadou se ve výuce rozumí obecná teze (princip), která je odvozena z poznaných zákonitostí používaných při vyučování. Tyto zásady se dotýkají všech metod a forem veškeré vzdělávací činnosti a mají obecnou, univerzální platnost. Původně vycházely z didaktické empirie (zkušenosti) a pozorování. ¨

Didaktické zásady jsou dnes obecně přijímány a kodifikovány jako základní pravidla pro stanovení obsahu, metod a organizaci jakéhokoli vyučování. U jejich zrodu stál velký český pedagog Jan Ámos Komenský, který se proslavil užíváním "zlaté" zásady názornosti, k níž byly postupně přiřazovány zásady další.

Zásady a způsoby jejich aplikace při školení BOZP jsou vyloženy právě v této části příručky.

Jedná se o následující didaktické zásady:

  • zásada názornosti,

  • zásada přiměřenosti a individuálního přístupu,

  • zásada trvalosti,

  • zásada soustavnosti,

  • zásada uvědomělosti a aktivity,

  • zásada vědeckosti,

  • zásada spojení teorie s praxí,

  • zásada zpětné vazby,

  • zásada komplexního rozvoje osobnosti

Dále podrobněji k jednotlivým zásadám:

a) Zásada názornosti

Pro osvojení a naučení nějaké látky je základní podmínkou vytvoření jasných, živých představ, které tvoří podstatu této zásady. Vizuální obrazy a slovní příklady jsou nejenom "solí", ale stěžejním předpokladem pochopení pojmu, problému i způsobu jeho řešení. Už slovo názornost je zřejmě odvozeno od základu "zor - zírání", tedy zviditelnění. Komenský chtěl zpočátku hlavně zapojit do výuky nejdůležitější lidský smysl: zrak. Při uplatňování této zásady v učební praxi BZPO platí evidentně pravidlo "působit na co nejvíce smyslů účastníků".

Než jenom slyšet, je lépe to vidět!

Než jenom vidět a slyšet, je účinnější to i cítit a ohmatat

Vůbec nejúčinnější a nejsnáze zapamatovatelný je však vlastní prožitek, zkušenost.

Věc si vyzkoušet a natrénovat

Při učení správné manipulaci s hasicím přístrojem je samozřejmě lepší ukázat v krátkém filmové klipu správný postup, než jenom číst instrukci. Ještě lepší je však předvést názornou ukázku – demonstraci, když už nemůžeme zajistit výcvik každé osoby na nějaké maketě. Nic však nenahradí vlastní zážitek: dítě, které si sáhne na rozpálenou plotnu si to většinou pamatuje celý život. Tím samozřejmě v žádném případě nenabádáme rodiče k tomu, aby děti nutili sahat na plotny!

Uděláte-li před zónou, kde je třeba si nasadit chrániče sluchu jasnou červenou čáru, nad ní umístíte výraznou značku "STOP" a obrázek "chráničů sluchu", pak můžete mít vedle třeba jen bednu se "špunty" do uší na jedno použití. Každému bude jasné, co má udělat.

Typickým využitím zásady názornosti v praxi jsou také všechny obrázkové piktogramy různých informačních sdělení a zákazů v metru, na letištích a dalších veřejných místech, a na pracovištích a v objektech firem na bezpečnostních značkách.

Princip názornosti se uplatňuje zejména:

Při systemizaci látky a vědomostí

Je prostě lepší namalovat tabulku, plánek, schéma nějakého postupu či vytvořit názorný obraz, než to popisovat slovně. Prostý zvýrazňovač může z nepřehledného textu vytvořit logický systém. Ve skladu je také vhodnější danou matku či součástku přilepit na šuplík a ne jenom napsat "matka M6".

Při verbálním projevu - vysvětlování

Když si moje známá v Pyrenejích na lyžích poškodila vazy v koleni, doktorka neváhala a přinesla velký nástěnný barevný obraz kolena, na kterém jí ukazovala, které vazy jsou natržené. To je profesionální přístup. Kolik lékařů vám to předvede u nás?

Při opakování látky

Opakování je matka moudrosti. Vidí-li účastník školení používaný postup znovu, má-li před sebou opět obrázek či schéma, které znázorňuje správný algoritmus akcí, je to lepší, než jenom látku slovně opakovat. Bude-li činnost přímo vykonávat, je to už trénink, tedy zážitek: to je samozřejmě nejúčinnější. Kosmonauti právě kvůli bezpečnosti mnohokrát přímo opakovaně nacvičují všechny hlavní postupy a akce. To je desetkrát efektivnější, než kdybyste jim to promítali ve filmu, nebo o tom jenom vykládali. Mimochodem i memorování je činnost - prožitek. Jak se učí herci své role? V poslední fázi je nečtou, ale hlasitě (resp.polohlasitě) přeříkávají!

Při uplatňování názorných a mediálních pomůcek

Všechny pomůcky byly vlastně vymyšleny a zkonstruovány k tomu, aby pomáhaly učební látku lépe "znázornit". Při výkladu máme psát ještě hlavní výrazy na flip-chart nebo tabuli. Proč? Abychom slova graficky znázornili a působili "názorně" na další smysl, zrak. Video působí na zrak i sluch a ještě je akční oproti statickému obrázku z  Powerpointu. Demonstrativní ukázka, při níž hoří, už působí i na čich a tělesné vnímání teploty. Pomůcky tedy můžeme volit podle dostupnosti (finanční, resp. technické) a míry, do jaké jsou schopny znázornit realitu, či postup, který chceme druhé naučit.

Při praktickém ověřování získaných znalostí či dovedností

Látku můžeme vykládat třeba jen verbálně, ale při zkoušce vědomostí (známkované) už lze žádat nakreslení grafu, který danou slovní zákonitost názorně ukáže. Samozřejmě je lepší zásadu názornosti uplatňovat jak ve výuce, tak při praktickém ověřování znalostí. U ověřování dovedností by to mělo být běžné. Přesto se třeba v letadle před každým letem používána názorná demonstrace nasazování dýchací masky považuje za dostatečná (praktické ověření chybí). Na druhé straně "nácvik oblékání záchranných vest" a opuštění lodi bývá pravidelným jevem na všech delších plavbách. Praktické ověření získaných znalostí přináší nejlepší informaci o výsledku našeho snažení. Osvojení gramatických pravidel českého pravopisu, např. používání "i a y" je jen pouhou teorií. Takový "diktát" je už ale praktickým ověřením aplikace těchto pravidel v realitě písemného projevu. Jiným příkladem "názorného" ověřování znalostí mohou být obrázky dopravních situací na křižovatkách, jejichž řešení se požaduje při testech řidičské způsobilosti.

b) Zásada přiměřenosti a individuálního přístupu

Obsah i rozsah učiva, stejně jako způsob výuky by měl odpovídat možnostem a stupni schopností školených osob stejně jako jejich individuální osobnosti. To neplatí jen pro děti různých věkových skupin, ale téměř ve stejné míře i pro výuku dospělých. Při školení BOZP se dospělí účastníci školení prakticky vždy liší ve stupni dosaženého vzdělání, délkou praxe i pozicí s různým stupněm odpovědnosti. To vytváří dost obtížnou situaci pro školitele a lektory. Navíc někteří pracovníci již různá školení BOZP absolvovali a leccos znají, jiní jsou relativně nezkušení, nebo úplní nováčci. Z tohoto pohledu je vhodné předem sdružit posluchače do přibližně homogenních skupin (pokud to lze). V úvahu přicházejí zejména následující kriteria přiměřenosti:

Podle charakteru učiva

Je vhodnější obsahově podobnou látku probírat v jedné skupině. Zde se většinou odlišují povinnosti různých profesních skupin: administrativních pracovníků od výroby, služeb, dopravy atp. Je třeba také odlišovat skupiny vedoucích od dělnických profesí.

Podle množství a novosti látky

Je ovšem nutné předem zjistit, kdo a jaké školení už absolvoval. Někdo potřebuje doplnit jen menší část zcela nové látky (doplňky a aktuální změny v BOZP), jiní musí absolvovat úplné základní školení. Délka školení pak bude jedním z důležitých kritérií při organizaci výuky. Předem musí být jasné, jestli látka vyžaduje několik lekcí, nebo půjde jen o jednorázovou akci. Hlavním problémem je však výše zmíněný efekt neúčelného opakování látky. Hrozí totiž naprostá demotivace těch pracovníků, kteří danou problematiku probírali již několikrát, je jim známá a nebaví je. Mohou a zákonitě téměř vždy přenášejí svoje postoje ("to je zbytečné, to už všichni známe...") na ostatní účastníky, což prakticky destruuje výuku. Proto je účelné rozdělit pracovníky hlavně podle toho, zda už mají nějaké znalosti o dané problematice, nebo ne.

Podle složitosti, obtížnosti a úrovně vzdělání

Prakticky všichni dospělí mají určitý stupeň chápání, které je odlišuje od dětí. Nejméně na úrovni deváté třídy základní školy. Na druhé straně je třeba rozlišit účastníky podle různé schopnosti osvojit si danou látku. Účastníci školení mají často různě vysoký stupeň dosaženého vzdělání a také odlišnou dovednost zacházení s bezpečnostní technikou. Strojním inženýrům a vysokoškolsky vzdělaným chemikům není nutné vysvětlovat některé zákonitosti fyziky a působení chemických látek a chemických směsí, zatímco některým dělníkům se základním vzděláním ano. Stejná situace je u zdravotníků (sestry, lékaři) při výkladu o poskytování první pomoci, právníků ohledně výkladu zákoníků a vyhlášek atp. Platí zde zásada, že je-li skupina heterogenní (různorodá), má se výuka přizpůsobit úrovni nejméně vzdělaného, resp. nejméně znalého účastníka. Ostatní to pochopí, ale musí se jim to sdělit.

Podle vhodných metod výuky vzhledem k obsahu

Je celkem přirozené přizpůsobit vlastní školení možnostem využití různých metod výuky. Metody mají být přiměřené obsahu a také schopnostem účastníků. Jedná se například už o přiměřenost použitého jazyka. Nejen češtiny, v případě zaměstnávání zahraničních dělníků, ale hlavně odborného slangu. Jazyku počítačového odborníka a jeho "hantýrce" většina lidí nerozumí. To samé se může stát i specializovaným odborníkům v oblasti BOZP, právníkům v oblasti legislativy atp. Je jaksi neúčelné vykládat podrobnosti mechanismu chlazení, když vzhledem k obsahu stačí upozornit na hlídání celkové teploty procesu a zajistit manipulaci s bezpečnostním ventilem. Je nepřiměřené používat hodinový film jen proto, abychom ukázali chemické procesy, které se odehrávají ve výrobě, když dělníkům stačí předvést, jak si chránit zrak či ruce, a co dělat při potřísnění kyselým roztokem. Než seznamovat pracovníky se složitostí elektrických obvodů je důležitější vědět, kde jsou elektrické pojistky a co musím udělat (například všechny předem upozornit), než opět zapnu proud a uvedu stroje do chodu. Na druhé straně je možné zvážit, zda ukázka hašení požáru není také trochu motivující zábavné představení, i když asi většina z přihlížejících sama takto hasit nikdy nebude.

Respektování individuality a diferencovaného přístupu

Zde se to týká hlavně již výše zmíněné odlišnosti účastníků školení ve znalostech a vzdělání. Je-li školený pracovník zkušený elektrikář, který zná místní síť a opravuje elektrické obvody, mohu ho uvolnit na hodinu zabývající se bezpečností práce při manipulaci s elektrickými přístroji. To samé platí pro nedostudovanou právničku, která už několik let vyřizuje právní agendu na personálním útvaru, pokud se školení týká dodržování občanského zákoníku. Je třeba brát individuální zřetel na různé okolnosti: matka, která si musí vyzvedávat dítě ze školky, snad může dostat individuální plán školení s tím, že bude na závěr vyzkoušena atp. To, co měl Komenský na mysli lze prostě vyjádřit citlivostí a individuálním přístupem k lidem. Jedná se především o odlišování vzdorovitých kverulantů a provokatérů od svědomitých pracovníků, rozumnému používání výtek a trestů jako pobídek k nápravě chování, k respektování snahy a stupně vzdělání (viz výše), tělesných možností apod. Někdo si prostě během hodiny musí odskočit, zatímco jiný to může jen zneužít. Dobrý pedagog to rozezná! Zvažte, kdy je vhodné udělat "kuřáckou pauzu" a kdy ne! Komu můžete poskytnout úlevu, individuální plán, a komu ne. Komu můžete důvěřovat a spoléhat na to, že si látku sám osvojí. Naopak na koho je třeba dohlížet a stále ho kontrolovat. Nakonec lze odborníky při školení dokonce využít a zapojit je do výuky. Mohou vám účinně pomoci!

Zásady přiměřenosti se dotýkají i osvědčené didaktické postupy1):

Od lehčího k těžšímu

Od jednoduchého ke složitějšímu

Od známého k neznámému

c) Zásada trvalosti

Osvojit si určitou sumu vědomostí a uchovat si ji po delší dobu znamená, že si většinou dovedeme vybavit její praktické využití a také pochopit její smysl. Většinou si pamatujeme to, co nás zaujalo (měli jsme tzv. vnitřní motivaci), nebo co častěji potřebujeme (princip opakování). I když většina pedagogů bude prohlašovat, že osvojování látky má probíhat uvědoměle (to máme hlavně z "marxistického" přístupu), je zřejmé, že naopak většina učení probíhá nevědomě, nebo bezděčně. Takhle jsme se například naučili vůbec mluvit rodným jazykem, chodit a také všem vulgarizmům. Nedovedu si představit rodiče či učitele, který by se postavil před žáky a "uvědoměle" začal: "A teď se tedy budeme učit "sprostá" slova.

Co se učíme bezděčně? Opět zopakuji: to co nás zaujalo.

Zájem vzbuzuje jednak nové a také neobvyklé, nebo pro nás významné - důležité. Výše citovaný Zlámal (2009) říká, že "zásada trvalosti závisí na motivačním, subjektivním vztahu studentů k učivu" a také na "zájmu vzdělávat se" Zlámal, 2009, s. 65). Prostě řečeno, zážitek, který byl pro nás významný (bezděčně) se pamatuje déle. O činnosti to platí také. Ale činnost je vždy zážitek, takže naučíme-li se jednou plavat, už to velmi těžko "zapomeneme", stejně jako jízdu na kole. Získáme-li jako dítě zážitkově znalost rodného jazyka, již se to zapomenout prakticky nedá. Naopak: nabiflujeme-li se cizí jazyk až v dospělosti a nepoužíváme ho, můžeme za několik let znalost jazyka "zapomenout", stejně jako jízdu na kole. Získáme-li jako dítě zážitkově znalost rodného jazyka, již se to zapomenout prakticky nedá. Naopak: nabiflujeme-li se cizí jazyk až v dospělosti a nepoužíváme ho, můžeme za několik let znalost jazyka "zapomenout".

Je tedy zřejmé, že trvalost jednou naučeného vyhasíná, pokud se vědomosti nevyužívá nebo se látka (dovednost) neopakuje.

Praxe ukazuje, že záležitosti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je třeba po určité době opakovat. Je sice pravda, že když se jednou klepnete kladívkem přes prsty, dáte si při zatloukání hřebíčků téměř vždy pozor. Ale ve velké většině se o nebezpečí v práci dozvídáme jen zprostředkovaně a také hasicí přístroj nepoužíváme každý den. Proto je třeba problematiku BOZP opakovat a provádět občasnou kontrolu a hodnocení vědomostí a dovedností v praxi. Opakované testy znalosti silničních pravidel jsou toho dobrým příkladem.

Se zásadou trvalosti souvisí úzce ještě jedna důležitá charakteristika. Jedná se o faktor porozumění – pochopení. Psychologové mluví o efektu "aha", tedy chápání souvislostí, příčiny, pochopení systému atd. To, čemu jsme porozuměli a stálo nás to nějaké úsilí, si také uchováváme v paměti déle, protože věc má logiku. To co nemá logiku, je celkem náhodné a nemá cenu se to učit.

Ještě cennější a motivačně hodnotnější je znalost a pochopení, ke které jsme dospěli samostatně (bez návodu). Školitelé BOZP by proto měli k dosažení trvalosti vědomostí dbát následujícího:

Názorně a srozumitelně podávat učivo tak, aby je účastníci pochopili

Opakovat po vhodné době látku

Provádět periodicky kontrolu a hodnocení vědomostí a dovedností

Motivovat a vyvolávat zájem, pozornost a potřebu učit se

Učit nové, zajímavé a aktuální poznatky

Zadávat úkoly k samostatnému řešení a na bázi vlastního prožitku

d) Zásada soustavnosti

Tato zásada v učitelské praxi znamená, že látka má být podávána v logickém sledu a po jednotlivých krocích, postupně tak, aby vytvořila systém, jednotnou soustavu vědomostí. Má se postupovat od jednoduššího ke složitějšímu, od blízkého ke vzdálenějšímu a od známého k neznámému postupně tak, že zachováváme celistvost vědomostí v jednom systému. Jedná se tedy o postupný proces učení vědomostí předem rozfázovaných do logicky navazujících kroků (jednotlivých lekcí) v dané soustavě vědeckých poznatků. V našem případě je tedy nutné nejprve určit celkové cíle školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pak vytvořit jednotlivé "mraky – tématické trsy", které sdružují dílčí cíle v této oblasti. Poté je třeba vytvořit v rámci uceleného systému algoritmus jednotlivých, na sebe navazujících kroků osvojování učiva až do úrovně jednotlivých lekcí. Didaktická zásada soustavnosti se tedy zabývá zejména rozčleněním

Nahrávám...
Nahrávám...