Předpoklady povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu

3.6.8.2

Předpoklady povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu

JUDr. Eva Dandová

Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny označuje vyhláška č. 125/1993 Sb. jako “škodnou událost“ (ust. § 2 odst. 1). Znamená v podstatě skutečnost, která škodu způsobí, resp. skutečnost, s kterou příslušný předpis spojuje povinnost k její náhradě; tedy povinnost nahradit škodu z titulu pracovního úrazu a nemoci z povolání. Každá škodná událost má svůj okamžik vzniku, který se nemusí shodovat s okamžikem vzniku škody jako takové nebo s okamžikem jejího zjištění.

Okamžik vzniku škodné události a okamžik vzniku škody mají však velký praktický význam pro běh lhůt, během kterých musí být právo na náhradu škody uplatněno a zajištěno, stejně tak i pro dokazování jednoho ze základních odpovědnostních předpokladů, kterým je příčinná souvislost mezi škodní událostí a nastalou škodou.

Podle všech předpisů upravujících předcházení škodám, zjišťování škod a především povinnost k náhradě vzniklé škody (tedy zejména z OZ a ze ZP), z odborné literatury i z běžné praxe lze "škodu" definovat jako újmu, která nastala na majetku zaměstnavatele, zaměstnance nebo občana, na zdraví či životě zaměstnance nebo občana. Pro vznik povinnosti nahradit škodu však musí jít o újmu vyjádřitelnou v majetkové sféře, to znamená peněžním ekvivalentem. Některé škody (např. vzniklé usmrcením nebo živelnou pohromou) nejsou ale prakticky vůbec nahraditelné nebo není stanovena odpovědnost a povinnost k jejich náhradě.

Škoda může vzniknout buď jednorázově (např. zničením věci) nebo postupně v déle trvajícím procesu (např. ušlý výdělek u škod na zdraví). Škoda se může projevit nebo nastat současně se škodnou událostí nebo kdykoliv později. Dodatečně může dojít také k její modifikaci. Škoda i povinnost k její náhradě se mohou dodatečně zvýšit nebo snížit například na základě rozhodnutí soudu.

Okamžikem vzniku škody, jehož správné zjištění má klíčový význam i pro běh promlčecích nebo prekluzivních (tj. propadných) lhůt, se rozumí okamžik, kdy skutečně došlo ke zmenšení majetku zaměstnance nebo jiného poškozeného, a nikoliv okamžik, kdy se poškozený o hrozící nebo dokonané škodě dozví či dokonce okamžik, kdy je rozhodnutím soudu mu přiznáno právo vymáhat na škůdci, zpravidla zaměstnavateli, škodu formou zaplacení.

Sám obsah pojmu plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním je velice široký. Detailně je propracován dnes již přímo v ZP, a to v § 273 a § 274 ZP.

Obecně platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která zaměstnanci vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, jestliže příčinou škody bylo porušení právních povinností nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům. Okolnost, zda právní povinnost porušil nebo úmyslně jednal proti dobrým mravům zaměstnavatel, zaměstnanec jednající jeho…