Rizikové faktory pracovních podmínek

31.7.2015, JUDr. Anna Janáková, Zdroj: Verlag Dashöfer

3.7.1.0

Rizikové faktory pracovních podmínek

JUDr. Anna Janáková

Související právní předpisy

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zejména ust. § 102 odst. 3, odst. 5 písm. f), § 103 odst. 1 písm. h), § 5 odst. 6.

• Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ust. § 7 a násl.

• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, zejména ust. § 2 odst. 2 a odst. 3, § 31, § 82 odst. 2 písm. f) a n), § 83a.

• Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, zejména ust. § 47 odst. 12.

• Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, zejména ust. § 2 až § 39.

• Nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.

• Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

• Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, příloha č. 1.

• Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, zejména ust. § 3 odst. 1 písm. o).

• Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ust. § 16.

• Zákon č. 350/2011 Sb., chemický zákon, ust. § 18.

• Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, příloha, bod č. 6.

• Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ust. § 60 písm. c).

• Vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, příloha č. 1, bod 2.

• Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ust. § 65 písm. a).

• Vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), zejména ust. § 2 písm. a) bod 2 a přílohy č. 1 a č. 2.

Charakteristika rizikových faktorů

Pokud jsou zaměstnanci vystaveni nebezpečí, z něhož míra zátěže rizikovými faktory pracovních podmínek překračuje obecně přijatelnou úroveň a představuje významné riziko poškození zdraví, pak se jedná o stav, kdy je ohroženo veřejné zdraví.

Vyhlášením vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče (s právní účinností od 3. dubna 2013) byl do české legislativy zaveden nový pojem, a to pojem "rizikové faktory pracovního prostředí". Aby nedocházelo k záměně s pojmem "rizikové faktory pracovních podmínek" podívejme se na vztah těchto dvou pojmů.

Za rizikové faktory pracovního prostředí považuje vyhláška o PLS a některých druzích posudkové péče (ust. § 2 písm. a) bod 2):

• -> rizikové faktory pracovních podmínek podle ust. § 7 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a
• -> rizika ohrožení života a zdraví zaměstnance nebo jiných osoby při výkonu práce (rizika ohrožení zdraví).

Velmi zjednodušeně řečeno, rizikové faktory pracovních podmínek představují nebezpečí ohrožením nemocí z povolání, zatímco rizika ohrožení života a zdraví představují nebezpečí vzniku pracovních úrazů a jiných poškození zdraví z práce.

Rizikové faktory pracovního prostředí
Rizikové faktory pracovních podmínek	Rizika ohrožení života a zdraví
§ 7 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZPpříloha č. 2, část I vyhlášky č. 79/2013 Sb., o PLS a některých druzích posudkové péče	příloha č. 2, část II. vyhlášky č. 79/2013 Sb., o PLS a některých druzích posudkové péče
Riziko nemocí z povolání	Riziko vzniku pracovních úrazů aj. poškození zdraví z práce

Rizika ohrožení života a zdraví, zachovávají "volně" kontinuitu s ust. § 13- prohlídky pracujících, jejichž činnost může ohrozit zdraví spolupracovníků a obyvatelstva a ust. § 14 – prohlídky jiných pracujících, u nichž byla vyžadována zvláštní zdravotní způsobilost, z dnes již zrušené směrnice MZ č. 49/1967 Věst. MZ ČSR, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, právě pro rizikovost práce z hlediska zvýšeného nebezpečí vzniku pracovních úrazů.

V této kapitole 3/7.1. bude výklad věnován jen rizikovým faktorům pracovních podmínek, které zapříčiňují vznik nemocí z povolání.

Za rizikové faktory pracovních podmínek považuje zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zejména.:

1. fyzikální faktory (hluk, vibrace, záření neionizující),
2. chemické faktory (chemické faktory obecně, dále olovo, chemické karcinogeny, mutageny, látky toxické pro reprodukci, azbest a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity),
3. biologické činitele (například viry, bakterie, plísně),
4. prach,
5. fyzická zátěž (celková fyzická zátěž, lokální svalová zátěž, pracovní poloha a ruční manipulace s břemeny),
6. psychická zátěž a zraková zátěž a
7. nepříznivé mikroklimatické podmínky (například zátěž teplem, zátěž chladem, vlhko).

Dále podle zákona č. 18/1997 Sb., atomový zákon, se ozáření ionizujícím zářením považuje na pracovištích za rizikový faktor pracovních podmínek.

Hygienické limity jsou základním nástrojem pro hodnocení stavu pracovního prostředí z hlediska působení rizikových faktorů na zdraví zaměstnanců. Je-li stanoven hygienický limit (např. pro určité látky, prachy, vibrace, hluk aj.), pak porovnáním zjištěných hodnot rizikového faktoru s jeho limitem získáme představu o závažnosti možného ohrožení zdraví člověka daným faktorem.

Hygienické limity obecně představují maximální hodnotu expozice rizikovým faktorům, při níž by nemělo za běžných podmínek dojít k ohrožení zdraví fyzické osoby. Právní předpisy používají pro vyjádření hygienických limitů více výrazů, jako: nejvyšší přípustné hodnoty rizikových faktorů , přípustný expoziční limit, nejvyšší přípustná koncentrace , nejvyšší přípustné hodnoty expozice, nejvyšší přípustné hodnoty mezní hodnoty expozice.

Hygienické limity vycházejí z odborného hodnocení nebezpečných vlastností rizikového faktoru, vztahujícího se ke zdraví exponovaných zaměstnanců; využívá se přitom dostupných informací o působení faktoru a vychází se z údajů získaných experimentálně za kontrolovaných podmínek a z poznatků praxe.  

Stanovené hygienické limity pro jednotlivé rizikové faktory, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance vystaveného těmto rizikovým faktorům stanoví prováděcí předpisy k zákonu o ochraně veřejného zdraví a k zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zvláštní předpisy.

Povinnosti zaměstnavatele ohledně rizikových faktorů

Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pro případ, kdy se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory pracovních podmínek, ukládá zaměstnavateli povinnost:

• -> měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty, a to:
  1. pravidelně a dále
  2. bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce.
• -> zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru.

Za rozumně dosažitelnou míru se dá obecně považovat poměr mezi náklady vynaloženými na omezování faktorů nepříznivě ovlivňujících zdraví zaměstnanců a jejich přínosem pro ozdravění pracovních podmínek. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, definuje rozumně dosažitelnou míru u rizikových faktorů hluku a vibrací a stanoví, že "rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková nebo antivibrační opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové nebo vibrační zátěže fyzických osob stanovený i s ohledem na počet fyzických osob exponovaných nadlimitnímu hluku nebo vibracím".

Při zjišťování, hodnocení a přijímání opatření k dodržení nejvyšších přípustných hodnot rizikových faktorů je zaměstnavatel povinen postupovat podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením a nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Tato prováděcí nařízení vlády stanoví zejména:

• -> členění rizikových faktorů pracovních podmínek,
• -> hygienické limity,
• -> metody a způsob jejich zjišťování,
• -> způsob jejich hodnocení z hlediska ochrany zdraví zaměstnance,
• -> minimální rozsah opatření k ochraně zdraví,
• -> některé požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů,
• -> některá opatření k poskytování informací, školení, lékařských prohlídek,
• -> některá opatření k poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a ochranných nápojů.

Při zjišťování, hodnocení a přijímání opatření ohledně ionizujícího záření zaměstnavatel postupuje podle zákona č. 18/1997 Sb., atomový zákon.

Měření intenzit hluku, vibrací a neionizujícího záření v pracovním prostředí (§ 30 až § 35 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví), zjišťování a měření intenzit osvětlení a mikroklimatických podmínek a koncentrací prachu a chemických škodlivin v pracovním prostředí, a biologické expoziční testy a vyšetření v oboru genetické toxikologie, fyziologie a psychologie práce může provádět osoba odborně způsobilá podle ust. § 83a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, která má osvědčení o autorizaci. Seznam držitelů autorizace uveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.

Určení a měření pracovních podmínek podle ust. § 84 odst. 1 písm. p) zákona č. 258/200 Sb. může provést též držitel osvědčení o akreditaci podle ust. § 16 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, nebo osoba, která má osvědčení o dodržování zásad správné laboratorní praxe podle ust. § 18 zákona č. 350/2011 Sb., chemický zákon, pro příslušný obor měření a vyšetřování, je-li pro příslušný obor měření a vyšetřování autorizace, akreditace či vydání osvědčení právními předpisy upraveno.

Zaměstnavatel je povinen pravidelně kontrolovat úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu. Při zjišťování a hodnocení rizikových faktorů pracovního prostředí je zaměstnavatel povinen dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů pracovního prostředí podle zvláštních předpisů.

Když není možné při zjišťování a hodnocení rizikových faktorů pracovních podmínek, uvedených shora pod písm. b) až g), postupovat podle nařízení č. 361/2007 Sb., postupuje se podle metody obsažené v české technické normě, při jejímž použití se má za to, že výsledek je co do mezí stanovitelnosti, přesnosti a správnosti prokázaný. Při použití jiné metody, než metody…