Úrazové neodkladné stavy

7.3.5

Úrazové neodkladné stavy

MUDr. Vít Mareček

 NahoruObecné zásady

Většina příruček první pomoci se většinou zabývá pouze úrazy, které probírá doslova "od hlavy k patě“. Přitom nejvíce neodkladných stavů na pracovišti, vyžadujících včasné a správné poskytnutí první pomoci, je neúrazového původu. U závažných úrazů, postihujících více oblastí těla, postupujeme podle obecných zásad poskytování první pomoci. Poté, co jsme se přesvědčili o zachování či poruchách základních životních funkcí (vědomí, dýchání, krevní oběh), zaměříme se na zjištění a okamžité ošetření eventuálního prudkého zevního krvácení. Dále pátráme po známkách šoku a při jejich zjištění provedeme protišoková opatření.

Převážná většina úrazů na pracovišti je ale menšího rozsahu a méně závažného charakteru. Správné a včasné ošetření těchto menších úrazů (ran, odřenin, pohmožděnin) má ale nezanedbatelný význam pro celkové klima na pracovišti a dobře vybavená lékárnička s odpovídajícími prostředky první pomoci svědčí o tom, že zaměstnavatel věnuje BOZP skutečně náležitou pozornost.

 NahoruObvazy

Přiložením obvazu kryjeme postižené místo, nebo jím znehybňujeme postiženou část těla. Užívají se obvazy vyrobené z různého materiálu: náplasti, obinadla, šátky. Správně přiložit obvaz vyžaduje praktický nácvik pod vedením zkušeného instruktora.

 NahoruNáplasti

Náplasti jsou tvořeny vrstvou základní nosné tkaniny nebo umělé hmoty a lepivou vrstvou. Jejich funkcí je fixace jiných obvazových materiálů. Dodávají se na cívkách. Na malé ranky můžeme s výhodou použít náplast s polštářkem, kterých je na našem trhu v různém provedení (textilie, voděodolný plast, hypoalergenní materiál) a v různých velikostech dostatek. K ošetření ran na prstech a ve dlani rukou existují speciální náplasti (následující obrázky), jejichž předností je možnost dokončit započatou práci a přitom bezpečně krýt malou ránu či oděrku.

 NahoruObinadla

Obinadla jsou nejčastěji v praxi používané obvazy. Důležité je zvolit správnou šířku obinadla, které by mělo být stejné nebo větší než je průměr obvazované části těla.

Obinadlo držíme ve zručnější ruce tak, aby jeho volný konec svíral s hlavou obinadla úhel otevřený k nám, odvíjíme směrem od sebe. Obvaz začínáme základní kruhovou otáčkou v nejužším místě, jeden cíp obinadla pak povytáhneme a přeložíme přes základní otáčku pod druhou otáčku ve směru, kterým budeme obvaz pokračovat. Po přiložení se obvaz nesmí volně pohybovat po povrchu těla, nesmí tlačit, proto musí být řádně podložený, měl by působit i esteticky příznivě. Vždy se snažíme poraněného získat ke spolupráci. Při obvazování se k němu stavíme pokud možno čelně. Od začátku obvazování dbáme na to, aby obvazovaná část těla byla stále ve stejném a správném postavení.

 NahoruSterilní obinadlové obvazy

Pro obvázání většiny ran na pracovišti s výhodou použijeme již hotových sterilních obinadlových obvazů. Jejich základem je sterilní hydrofilní obinadlo, součástí je vatový polštářek, navléknutý na obinadle. Jestliže nemáme k dispozici jakýkoliv obvaz, pak můžeme improvizovaně použít jakýkoliv čistý materiál bez chlupů.

 NahoruKohezivní obinadla

Z elastických obinadel se velmi osvědčila tzv. kohezivní obinadla, u kterých se jednotlivé otáčky obvazu po sobě neposunují, dobře drží tvar, navíc není třeba je ukončovat pomocí svorek či spínacích špendlíků. Existují i obvazy, k jejichž oddělení nepotřebujeme nůžky, popř. dobře drží i ve vodě. Rovněž puchýře a různé otlaky lze dnes moderně ošetřit. Zapamatujeme si, že vždy přikládáme jen nezbytné množství obvazu pro jeho dokonalou funkci.

 NahoruDlahy

Jako dlahu můžeme v první pomoci použít jakoukoliv podložku, která vyztužuje obvaz. Dáváme přednost hotovým dlahám. Správné přikládání dlah vyžaduje praktický nácvik pod vedením zkušeného instruktora. Obecně platí, že dlaha musí svou délkou přesahovat oba klouby, sousedící se zlomeninou. Nesmí nikde tlačit na kůži, zvláště v ne místech, kde je hned pod kůží kost (např. kotníky). Dlahu přikládáme pokud možno po stranách končetin. Pečlivě ji fixujeme k imobilizované části těla, obvaz nesmí škrtit. Dlahu tvarujeme podle zdravé končetiny. Prsty rukou můžeme fixovat speciálními prstovými dlahami. Dolní končetinu lze v nouzi fixovat přivázáním ke zdravé končetině.

Užívání vakuových dlah, s výjimkou vakuové matrace, nedoporučujeme. Důvodem je skutečnost, že při nafukování vakuové dlahy neudržíme správné osové postavení úlomků kosti, čímž se zhoršuje bolest a tím i celkový stav poraněného. Naopak vakuová matrace je velmi vhodný transportní prostředek zejména pro postižené s vícečetnými poraněními. Je vyplněna drobnými kuličkami, které po odsátí vzduchu drží požadovaný tvar. Fixace zlomené pánve není ani ve vakuové matraci dostatečná, proto je třeba pánev navíc zafixovat speciálně konstruovaným fixačním pánevním pásem.

 NahoruPříklady dlahování horní končetiny

Úrazy v oblasti ramenního kloubu (klíček, lopatka, hlavice pažní kosti, chirurgický krček pažní kosti) fixujeme tak, že připevníme horní končetinu ohnutou v lokti k trupu šátkovým obvazem, nebo přimodelováním hotové dlahy přes rameno podél paže na předloktí a ruku. U úrazů pažní kosti přikládáme dlahu od konečků prstů až na rameno. U úrazů v oblasti lokte a předloktí přikládáme dlahu na zevní stranu paže a předloktí. U úrazů zápěstí a ruky přikládáme dlahu na spodní stranu předloktí a ruky, vytvarujeme podle dlaně.

 NahoruPříklady dlahování dolní končetiny

Předpokladem správného znehybnění je přiložení dvou až tří dlah! Úrazy stehenní kosti znehybníme dvěmi dlahami, přiloženými ze stran dolní končetiny. Jednu dlahu ve tvaru "L“ přiložíme na vnitřní stranu od třísla pod plosku chodidla. Druhou dlahu ve tvaru "I“ zasuneme z vnější strany do dlahy tvaru "L“, dlaha jde až nad pás, nejlépe do podpaží poraněného.

Na úrazy kolene přikládáme dlahy tvaru "L“ a "I“ od třísla a pasu. Nebo můžeme přiložit dlahu tvaru "L“ na spodní stranu dolní končetiny od hýždě až na plosku nohy. U úrazů bérce přikládáme dlahy tvaru "L“ a "I“ od plosky nohy do poloviny až 2/3 stehna. Úrazy kotníků, zánártí a prstů nohy fixujeme dlahou tvaru "L“, přiloženou od plosky nohy ke kolenu.

 NahoruFixační límec

U úrazů krční páteře přikládáme fixační límec. Bez ohledu na typ límce je třeba při jejich přikládání dodržet následující zásady. Přiložíme jej již při pouhém podezření na úraz. Při vlastním přikládání se vyvarujeme jakýchkoliv rotačních pohybů hlavy. Po celou dobu přikládání nám pomocník drží hlavu poraněného v tzv. neutrální pozici, což značí v ose páteře a v lehké extenzi. Správné přiložení krčního límce vyžaduje praktický nácvik pod vedením zkušeného instruktora. Pokud se naučíme krční límec správně a včas přiložit a učiníme tak ještě před příjezdem odborné pomoci, můžeme zabránit těžké invaliditě postiženého.

Menší úrazy

 NahoruRány

Ránami nazýváme poškození souvislosti kožního, nebo slizničního krytu, popř. hlubších struktur, mechanickým působením zevních sil. Podle mechanismu vzniku rozlišujeme rány řezné, sečné, bodné, střelné, tržné, zhmožděné, tržně-zhmožděné, kousnutím, odřením, popálením a ozářením. Rány mohou být kontaminované radiací nebo chemikáliemi. Rány se projevují krvácením, bolestí, otokem, lehkým zarudnutím, někdy porušením funkce (např. hybnost končetiny). Rána může postiženého ohrozit ztrátou krve, nebo plazmy (hrozba šoku), ztrátou tkáně (amputace, skalpováním), infekcí (tetanus, vzteklina, druhotná infekce), zasažením hlouběji uložených orgánů (rány bodné a střelné), bolestivostí a zhoršením psychiky postiženého.

PRVNÍ POMOC: Rány dezinfikujeme nejlépe roztokem 3% peroxidu vodíku (známý "kysličník“), Okolí rány můžeme dezinfikovat jodovými či alkoholovými přípravky. Do ran nic nesypeme, nenaléváme, nedotýkáme se rány prsty. Ošetřování provádíme nejlépe v gumových rukavicích (v rámci první pomoci nemusejí být tyto rukavice nutně sterilní, chráníme především sebe!). Rány kryjeme sterilními obvazy, k tomuto účelu nejlépe využijeme již hotových sterilních krycích obvazů, které xistují v různých velikostech. Máme-li po ruce lék s názvem "analgetikum“, podáme postiženému 1 až 2 tablety.

Při ztrátovém poranění (nejčastěji prstů) amputát zabalíme pokud možno do sterilního čtverce, vložíme nejlépe do mikrotenového sáčku, který uzavřeme (uzel, páska, gumička). Potom vložíme do většího igelitového sáčku a obložíme chlazením (nejlépe ledová tříšť, improvizovaně zmrazená zelenina nebo alespoň studená voda. Přivoláme ZZS, která amputát dopraví společně se zraněným do nemocnice.

 NahoruOdřeniny

Odřeniny jsou povrchním poraněním kůže, vznikajícím otěrem o hrubou podložku. Méně časté je poranění sliznic tělních otvorů. Mají různý rozsah a hloubku. "Povrchní“ odřeniny krvácejí méně, často vidíme větší sekreci plazmy. U "hlubokých“ odřenin převažuje kapilární krvácení, které bývá i dosti vydatné. Často jsou silně znečištěné prachem, kamínky apod., proto je třeba jejich vyčištění věnovat náležitou péči.

PRVNÍ POMOC: Dezinfekce se týká hlavně okolí odřeniny, je důležitá pro zamezení případného zavlečení infekce ze sousedství. Přímo na odřeninu aplikujeme jen dezinfekční roztoky, které nekoagulují bílkoviny, tedy spíše vodné roztoky (3% peroxid vodíku). Následuje stavění krvácení. Přiložíme sterilní mul, urychlíme lehkým tlakem po celé ploše odřeniny. Nejčastější chybou je, že kryt (obvaz) sejmeme dříve, než se krvácení zastaví pevným koagulem, což trvá nejméně 7 minut. Raději vyčkejme 10 minut, čas měřme na hodinkách, protože náš odhad bývá vždy krátký. Po tuto dobu je vhodné poraněného i položit. Aplikovat na odřeninu při stavění krvácení ledovou vodu je chyba. To samé platí o přikládání ledu v sáčku. Chlad v tomto časovém úseku zpomaluje až znemožňuje vytvoření pevné sraženiny na povrchu. Když chlad, tak až s odstupem jako opatření proti bolesti či proti otoku.

 NahoruPohmožděniny

Pohmožděniny vznikají působením tupého násilí menší až střední intenzity. Násilí zraňuje měkké tkáně tak, že ponechává intaktní kůži na povrchu, stejně jako kost či jiné důležité struktury v hloubce. Příznaky pohmožděnin jsou bolest, krevní výron, otok, omezení funkce.

PRVNÍ POMOC: Postižené místo chladíme, zajistíme klid postižené oblasti, dbáme na psychické zklidnění postiženého. Aplikujeme vak s ledem (který ale není vždy po ruce, můžeme použít např. sáček s mraženou zeleninou). Nutno ale obalit tenkou vrstvou čisté látky (ručník, plena, kapesník). Aplikace chladu by neměla být delší než 1 až 2 hodiny. Pokud chlad přestane být vnímán jako příjemný, raději na 15–30 minut přerušíme a opakujeme dle okolností (pozor na možnost omrzliny!). Při výraznějším otoku, výronu, bolesti, je vhodná zvýšená poloha a klid nejen končetiny, ale i celého těla. Bolest by měla být tlumena; obvykle stačí běžné analgetikum v tabletě.

Zlomeniny, úrazy kloubů a vazů

 NahoruZlomeniny

Zlomenina představuje narušení celistvosti kosti. Zlomit se může kterákoliv kost v těle. Zaměříme se na končetiny a páteř, které vyžadují poskytnutí první pomoci na pracovišti. Zlomeniny můžeme dělit trojím způsobem. Za prvé na úplné a neúplné. Při úplné zlomenině prochází linie lomu celou kostí včetně okostice. Při neúplné zlomenině prochází linie lomu jenom částí kosti, hovoříme o jejím naštípnutí. Za druhé dělíme zlomeniny na s posunem úlomků (dislokované) a bez posunu úlomků (nedislokované). U zlomeniny s posunem úlomků jsou obě části zlomené kosti vychýlené z původní osy. U zlomeniny bez posunu úlomků zachovává zlomenina původní tvar kosti. Za třetí dělíme zlomeniny na otevřené a zavřené. Zavřená zlomenina má neporušenou kůži. Otevřená zlomenina je spojená s ránou kůže a úlomky kosti ční vně. Otevřená zlomenina je ohrožená infekcí, ke které je kost mimořádně vnímavá. Proto je třeba ránu překrýt sterilním obvazem, toto ošetření předchází znehybnění zlomeniny.

Zlomeniny se projevují zejména bolestivostí, otokem a změnou tvaru (deformitou) v oblasti zlomeniny. V postižené oblasti je omezená funkce. V některých případech můžeme na zlomeninu i zemřít, smrt může být důsledkem šoku, na jehož vzniku se podílí bolest, ztráta krve a tuková embolie. Toto může nastat zejména při komplikovaných zlomeninách pánve, dolních končetin, nebo při mnohočetných zlomeninách. Zrádné se může jevit zejména krvácení u zavřených zlomenin, které nebývá patrné a snadno jej podceníme. Kosti, stejně jako jiné orgány, musejí být vyživovány, procházejí jimi i četné cévy, které se při zlomenině přetrhávají – a krvácejí. Zapamatujme si, že při zlomenině stehenní kosti je průměrná ztráta krve 1 l, u zlomeného bérce krevní ztráta průměrně činí 0,5 l a při zlomeninách pánve to může být až polovina krevního objemu dospělého člověka, 2 až 3 l.

 NahoruTuková embolie

Vnitřek kosti je vyplněn dření (morkem). Při zlomenině vnikají tukové kapky do porušených žil a společně s neokysličenou krví tečou do plic, kde mohou uvíznout v síti plicních kapilár. Postižení se projeví dušností. K tukové embolii nejčastěji dochází při opakovaných pohybech úlomků, které nejsou dostatečně, popř. vůbec zafixovány. Proto je důležité naučit se prakticky znehybňovat nejčastější zlomeniny končetin v rámci první pomoci na pracovišti, ještě před příjezdem odborné pomoci.

 NahoruÚrazy kloubů a vazů

Klouby mohou být poraněny pohmožděním, podvrtnutím nebo vymknutím. Klouby tvoří pohyblivé spojení dvou nebo více kostí. Zevně jsou spojeny vazy, které vytváří tzv. kloubní pouzdro. Při pohmoždění je kloub naražen, uvnitř se může vytvořit výron, vazy drží pohromadě. Při podvrtnutí je tvar kloubu zachován, ale potrhají se vazy. Při vymknutí kloub vyjede ze své přirozené pozice, vazy jsou přetrhané, tento stav znemožňuje provést ani pasivní pohyby v kloubu. Poranění kloubů bolí, avšak šok při nich nehrozí.

PRVNÍ POMOC: Při pohmoždění kloubu spočívá první pomoc v přikládání studených obkladů. Při podvrtnutí kloubu první pomoc poskytneme přiložením studených obkladů a elastickou bandáží. Při vymknutí kloubu se v rámci první pomoci nebudeme pokoušet vymknutí napravovat, končetinu zafixujeme v pozici, kterou zaujala. Správné zafixování poraněného kloubu vyžaduje praktický nácvik pod vedením zkušeného instruktora. Obecně platí, že dlaha nesmí tlačit. U ramenního kloubu je třeba měkce vypodložit podpaží a postiženou končetinu zavěsit na šátkový závěs. Pokud máme při ruce lék s označením "analgetikum“, můžeme postiženému podat 1 až 2 tablety.

 NahoruTermické úrazy

Příčinou termických úrazů je působení nadměrného působením tepla nebo chladu, které se mohou projevit celkovým nebo lokálním postižením. Celkové poškození teplem způsobí přehřátí organismu (úžeh nebo úpal). Lokální poškození teplem způsobí popáleninu (do této skupiny postižení patří rovněž popálení kůže sluncem a poleptání chemikáliemi). Celkové poškození chladem způsobí podchlazení. Lokální poškození chladem způsobí omrzlinu. Dalšími termickými úrazy jsou úraz elektrickým proudem a zasažení bleskem.

 NahoruPřehřátí organismu

Přehřátí organismu je celkovým poškozením teplem, které může přímo ohrozit i život takto postiženého člověka, zejména trpí-li již některými chronickými nemocemi.

 NahoruÚžeh

Úžeh je celkové přehřátí organismu na slunci plus lokální postižení kůže. Nejčastějšími příčinami tohoto stavu jsou nesprávné opalování a práce na slunci s obnaženou hlavou a trupem. Úžeh se projeví bolestivým zarudnutím kůže, časté je zvracení, teplota obvykle nebývá zvýšena. Postižený může být ohrožen křečemi, popř. poruchou vědomí.

PRVNÍ POMOC: Zahájíme fyzikální chlazení postiženého (vlažnou sprchou, nikoliv ledovou vodou!), po doušcích podáme postiženému chlazené nápoje, popáleniny způsobené nadměrným sluněním můžeme potřít mastmi či spreji na ošetření popálenin. Zapamatujme si, že organismus pocením ztrácí vodu i soli, obojí je třeba nahradit. Dítě postižené úžehem patří vždy do rukou lékaře.

 NahoruÚpal

Naproti tomu úpal je přehřátí organismu v důsledku selhání termoregulace. Nejčastějšími příčinami jsou pobyt v horku ve spojení s fyzickou zátěží a nevhodným oděvem. Úpal se projeví horečkou (na rozdíl od úžehu), zarudnutím obličeje, žízní, odvodněním organismu a popř. i křečemi. Postižený je ohrožen ztrátou vědomí a rozvojem šoku.

PRVNÍ POMOC: Snižujeme teplotu a zavodňujeme, postiženého je nezbytné vynést na čerstvý vzduch, zajistit proudění vzduchu ventilátorem nebo průvanem. Obnažíme celé tělo postiženého, studené obklady přikládáme na krk, hlavu a hrudník. Zajistíme dostatek přisolených nápojů. Normalizace tělesné teploty musí být postupná – opakovaně kontrolujeme.

 NahoruPopáleniny

Kůže chrání tělo a pomáhá udržovat tělesnou teplotu v normálním prostředí. Kůže může být poškozena ohněm, horkými tekutinami (opaření) či horkým vzduchem. Popálení je kombinací úrazu a nemoci. Úrazem je postižena kůže a sliznice. Druhotně dochází k postižení organismu látkami z rozpadlých tkání, nejvíce postiženým orgánem jsou ledviny. Plochami zbavenými kožního krytu do těla vniká infekce.

Závažnost popálenin je dána kombinací tří faktorů: hloubka, plošný rozsah a věk postiženého. Závažná je každá popálenina, která postihuje všechny vrstvy kůže, nebo velkou část tělesného povrchu. Hloubka popálenin se udává ve stupních: 10 zarudnutí, 20 otok a puchýře se ztrátou plazmy, 30 voskově bílá necitlivá kůže, 40 zuhelnatění. Rozsah popálení se udává v procentech zasaženého tělesného povrchu. Ošetření lékařem vyžaduje každá popálenina větší než dospělá dlaň (asi 1 % povrchu těla). Postižení nad 20 % plochy těla bezprostředně ohrožuje život. Postižení nad 50 % se zpravidla nepřežívá. Většina těžce popálených neumírá před zraky zachránců, ale až na následky popáleninové nemoci v důsledku šoku a infekce.

PRVNÍ POMOC: Nepřemýšlejme dlouze na stupněm a rozsahem popálení. Naším cílem je zmírnit utrpení postiženého, provést protišoková opatření a omezit rizika infekce. Chlazení vodou je nejúčinnější první pomoci, která tiší bolest postiženého. Chladíme do subjektivního pocitu úlevy (většinou 10 až 20 minut). Pokud postižený při chlazení cítí nepříjemný chlad, raději na chvíli chlazení přerušíme, abychom nezpůsobili omrzlinu. K chlazení využijeme sprchy nebo nádoby přiměřeného tvaru a velikosti. Dáme přednost spíše vodě z vodovodní síťě než z přírodních zdrojů (riziko infekce). Při sprchování nepoužíváme vyšších tlaků, aby nedošlo ke strhávání puchýřů (opět riziko infekce). Není vhodné dlouhodobé ponoření celého těla (hrozí podchlazení).

K chlazení postižených ploch můžeme s výhodou použít rovněž speciální chladicí gely, jejichž nespornou výhodou je zabránění vzniku omrzlin při příliš intenzivním chlazení. Dále je můžeme použít všude tam, kde není k chlazení k dispozici voda. Při větším rozsahu chladíme pouze ruce a obličej. Z postižených míst opatrně odstraníme hodinky, prsteny, pásky, boty, popř. doutnající části oděvu dříve, než popálené tkáně začnou otékat. Ohořelé šaty odstraníme pouze tehdy, pokud se nepřiškvařily k tělu.

Po fázi chlazení provedeme sterilní krytí popálených ploch. Na trhu je dostatek speciálního krycího materiálu, lékárničky první pomoci na pracovištích by jím měly být vybaveny. Na menší popáleniny můžeme užít sterilní hotový obvaz či složený sterilní trojcípý šátek, při větším rozsahu použijeme sterilní popáleninovou roušku. Improvizovaně můžeme přiložit kapesník, kus prostěradla či potravinářskou fólii, ze které předtím odmotáme asi 3 otáčky, které vyhodíme). Popálenin se nedotýkáme, puchýře nestrháváme ani je nepropichujeme. Na popálená místa nedáváme žádné masti, tuky či náplasti (s výjimkou výše zmíněných chladicích gelů). Pokud je postižený schopen…