Úvod

6.7.1

Úvod

Ing. Zdeněk Juránek

Obrábění kovů, resp. obrábění je zpravidla definováno jako technologický proces, při kterém je přebytečná část materiálu oddělována z obrobku klínem řezného nástroje ve formě třísky. Obrábění je v nejširším významu chápáno jako jakýkoliv technologický proces přeměny polotovaru v hotový výrobek, při dosažení požadovaných rozměrů, tvaru a jakosti povrchu. Požadovaný tvar obráběného předmětu (obrobku) je v daných rozměrech a v daném stupni přesnosti vytvářen odebíráním materiálu. Tím se obrábění liší od jiných technologií, např. dělení materiálu, tváření nebo odlévání.

Vrtání patří mezi nejstarší způsob obrábění materiálů a jednou z nejčastěji používaných operací při třískovém obrábění nejen kovových materiálů. Vrtáním se v obráběném polotovaru vytvářejí válcové díry do plného materiálu, vyvrtáváním se předvrtané díry zvětšují, předkované a předlité díry se vyvrtáváním obrábějí, případně zvětšují.

Soustružením nazýváme třískové obrábění kovů řeznými nástroji, při kterém se většinou pomocí jednobřitých nástrojů pohybujících se rovnoběžně s osou rotace zhotovují rotační plochy. Na soustruhu lze rovněž vrtat, řezat závity, vyvrtávat, kopírovat tvary podle šablony a za určitých podmínek frézovat i brousit. Řezný nástroj použitý na soustruhu je ve většině případů pevný, zatímco obrobek rotuje.

Frézování kovových materiálů je charakterizováno jako třískové obrábění vnitřních nebo vnějších rovinných a tvarových ploch (drážek, závitů, zubů ozubených kol atd.) vícebřitým nástrojem (frézou). Hlavní pohyb použitého nástroje je rotační, obrobek upnutý na pracovním stole frézky vykonává vedlejší pohyb, plynulý pohyb a posuv. Posuv může být přímočarý nebo kruhový, výsledný řezný pohyb má tvar cykloidy.

Broušení je dokončovací operace obrábění kovů, při které jsou odebírány drobné částečky třísky mnohobřitým nástrojem (brusným kotoučem), jenž se otáčí velkou obvodovou rychlostí. Broušení slouží k dosažení přesných rozměrů, požadovaných tvarů (rovinnost, válcovitost) a drsnosti. Použitý způsob broušení závisí na tvaru a velikosti broušené plochy, broušením lze i obnovovat řezivost nástrojů, což nazýváme ostřením.

Mezi další používané způsoby obrábění je odbornou literaturou zpravidla zařazováno hoblování, obrážení, protahování či protlačování kovových materiálů.

Z pojmů používaných právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je v souvislosti se zajištěním bezpečného provozu kovoobráběcích strojů nezbytné upozornit zejména na § 2 NV č. 378/2001 Sb., na základě kterého se rozumí:

• - používáním zařízení činnost spojená zejména se spouštěním, zastavováním, dopravou, opravou, seřizováním, manipulací, úpravou, údržbou a čištěním po celou dobu jeho provozu,
• - nebezpečným prostorem prostor uvnitř nebo vně zařízení, ve kterém je zaměstnanec vystaven riziku ohrožení zdraví,
• - ochranným zařízením mechanické, elektrické, elektronické nebo jiné obdobné zařízení sloužící k bezpečnosti a ochraně života a zdraví zaměstnanců,
• - obsluhou zaměstnanec, který zařízení používá a je k této činnosti oprávněn,
• - průvodní dokumentací soubor dokumentů obsahujících návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení,
• - provozní dokumentací soubor dokumentů obsahujících průvodní dokumentaci, záznam o poslední nebo mimořádné revizi nebo kontrole, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, nebo pokud takový právní předpis není vydán, stanoví-li tak průvodní dokumentace nebo zaměstnavatel,
• - místním provozním bezpečnostním předpisem předpis zaměstnavatele upravující zejména pracovní technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců v prostorech a na pracovištích zaměstnavatele,
• - normovou hodnotou konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě.

Základní pojmy používané v souvislosti s provozem kovoobráběcích strojů pak definuje ČSN 20 0200 Obráběcí stroje na kovy – Názvosloví obráběcích strojů. Obráběcím strojem podle této normy je pracovní stroj určený k tvoření povrchů obrobků určitého tvaru, rozměrů a jakostí obráběním.

Obrábění je definováno jako část výrobního procesu, založeného na využití energie, při kterém činností stroje, strojního vybavení a nástroje, tedy odebíráním určitého objemu materiálu řezným nástrojem, vzniká obrobek žádaného tvaru, rozměrů a jakosti povrchu.

Dalšími nejčastěji používanými pojmy jsou dle této normy zejména:

• - prostor obrábění - prostor, kde se může dotýkat nástroj s obrobkem,
• - pracovní prostor stroje - prostor, který zaujímá stroj včetně příslušenství a prostor potřebný pro obsluhu stroje a manipulaci s materiálem,
• - nebezpečný pracovní prostor - prostor, v němž se uskutečňuje proces obrábění a kde je možnost úrazu obsluhy, zahrnuje prostor vymezený velikostí a pohybem nástroje a obrobku, dále prostor pro manipulaci s materiálem a nářadím na stroji v nejbližším okolí obrobku, nástrojů a pohybujících se upínacích součástí, jakož i prostor ohrožený odlétajícími třískami,
• - lože – část stroje skříňovitého tvaru, zpravidla s převládající délkou nebo šířkou nad výškou, u většiny strojů spojuje základní části stroje v celek,
• - podstavec – má stejnou charakteristiku jako lože, je však bez vodících ploch a slouží pouze pro uložení dalších základních částí,
• - stojan – část stroje skříňovitého tvaru s výškou převládající nad délkou nebo šířkou, jsou na něm vodící nebo dosedací (příp. upínací)…