MUDr. Vít Mareček
NahoruPrvní pomoc – specifikace pojmu
První pomoc poskytujeme postiženému náhlým onemocněním nebo úrazem s
cílem zachránit jeho život, zabránit zhoršení jeho stavu a zajistit podmínky
pro jeho zotavení. Jedná se o postupy, které účinně snižují rozsah a důsledky
zdravotního postižení. Nad postiženým v kritickém stavu se často vyskytneme "s
holýma rukama“. K záchraně života můžeme použít improvizovaných pomůcek a
materiálu, které máme právě k dispozici. Na pracovištích podniků bychom měli
mít k dispozici adekvátně vybavenou lékárničku.
Nezbytnou součástí první pomoci je přivolání zdravotnické záchranné
služby (dále jen ZZS) nebo závodního lékaře. ZZS přivoláme bezplatnou telefonní
linkou 155 nebo 112 (volá se bez předvolby z pevné i mobilní sítě).
Doporučujeme dávat přednost okamžitému volání na národní číslo 155.
První pomoci v některých případech předcházejí nezbytná technická
opatření (např. vypnutí přívodu elektrického proudu, vynesení postižených ze
zamořeného prostoru atd.). a rovněž péče o postiženého do jeho předání
profesionálním záchranářům. Nejčastějším zdravotním postižením (nejen) na
pracovišti, vyžadujícím poskytnutí první pomoci, nejsou úrazy, nýbrž náhlé
poruchy zdraví neúrazového původu. Vůbec nejčastějším neodkladným stavem,
vyžadujícím první pomoc, je mdloba (kolaps). Z hlediska četnosti výskytu a
závažnosti stavu se ukazuje, že je užitečné, aby spolupracovníci zareagovali
včas a uměli rozpoznávat zejména varovné příznaky srdečního infarktu, mozkové
mrtvice a náhlé srdeční zástavy. Většinu úrazů tvoří oděrky, pohmožděny či malé
rány.
Předpokladem pro poskytnutí první pomoci je nejen schopnost, ale
rovněž ochota poskytnout nezištnou pomoc druhému člověku, jehož zdraví či život
je náhle v ohrožení. Kdokoliv z nás se může kdykoliv stát nejen zachráncem, ale
i tím, kdo první pomoc okamžitě v daném čase a místě potřebuje, tedy
postiženým. Především při stavech bezprostředního ohrožení života je první
pomoc na místě příhody naprosto nezastupitelná a její včasné a účelné
poskytnutí svědky této příhody ještě před předáním do odborné péče je často
rozhodující pro další osud postiženého.
NahoruMdloba (kolaps)
Jedná se vůbec o nejčastější náhlou příhodu neúrazového původu.
Postižený ztrácí vědomí v důsledku náhlého poklesu krevního tlaku, čímž není
dostatečně prokrvován mozek. Ztrátě vědomí někdy mohou předcházet příznaky
nevolnosti, pocit celkové slabosti, točení hlavy či mžitky před očima.
Postižený náhlé zbledne, pád bývá často pozvolný a postižený bývá často
zachycen svědky příhody. V převážné většině případů se jedná o nezávažný stav,
kdy po položení (na zem) postižený během desítek sekund opět nabývá vědomí a je
možné s ním navázat slovní kontakt. Vždy je třeba ale posoudit, zda příčinou
omdlení nemohlo být vážnější onemocnění – např. srdeční arytmie, celkové
přehřátí organismu, psychické poruchy, závažné otravy apod.
PRVNÍ POMOC: Zachovejme klid a rozvahu, postiženého položme na zem,
můžeme mu svisle zvednout dolní končetiny, čímž docílíme lepšího prokrvení
mozku. Nepodkládejme mu nic pod hlavu, protože bychom mu mohli uzavřít dýchací
cesty. Zkontrolujme přítomnost známek života, zejména normální dýchání.
Vyčkejme příjezdu ZZS, opakovaně kontrolujme přítomnost známek života
postiženého. Jiných opatření první pomoci většinou netřeba.
NahoruStavy přímo ohrožující život
Mezi stavy přímého ohrožení života řadíme: bezvědomí, zástavu dechu,
zástavu krevního oběhu, prudké krvácení a šok. U těchto stavů je poskytnutí
první pomoci přímo na místě příhody nezastupitelné, přežití postiženého závisí
na časovém faktoru. K životu je nezbytný kyslík, který člověk přijímá do plic
dýcháním. Z plic je kyslík dopravován do tkání celého těla. Zároveň je dýcháním
z těla odstraňován oxid uhličitý jako odpadový produkt metabolismu. Na
nedostatek kyslíku jsou zejména citlivé buňky šedé kůry mozkové, které mohou
být zničeny již za 3 až 5 minut. Proto je pro organismus nebezpečná nejen
zástava dýchání či krevního oběhu, ale rovněž i bezvědomí různého původu, při
kterém může dojít k nedostatečné průchodnosti až neprůchodnosti dýchacích cest,
mající za následek zástavu dýchání a následně i zástavu krevního oběhu.
Život zachraňující výkony jsou takové, kterými můžeme zachránit
bezprostředně ohrožený život postiženého. Tyto výkony musejí být poskytnuty
účelně a včas. Jedná se podporu některé ze základních životních funkcí (vědomí,
dýchání, krevní oběh), zastavení či alespoň zmírnění prudkého krvácení a
bránění rozvoje šokových stavů. Pokud selhává jedna ze základních životních
funkcí, velmi rychle může dojít k selhání ostatních a v konečném důsledku je
život postiženého ohrožen nedostatečným zásobováním organismu kyslíkem. Bez
ohledu na vyvolávající příčinu selhání základních životních funkcí (infarkt,
mrtvice, otrava, úraz atd.) je třeba postupovat podle jednotných zásad základní
podpory života. Smyslem této univerzální podpory základních životních funkcí je
udržet či obnovit oběh okysličené krve, a to až do předání odborné pomoci.
NahoruŠok
Pojem šok značí závažné selhání krevního oběhu, který není schopen
zabezpečit dostatečný průtok krve tkáněmi, zejména pak životně důležitými
orgány mozkem a srdcem. Organismus na tuto z hlediska přežití kritickou situaci
reaguje tak, že omezuje průtok ostatními, v dané chvíli pro přežití méně
důležitými, orgány, tj. kůží, ledvinami, břišními orgány. Nejčastější příčinou
šoku je ztráta tělesných tekutin. Může se jednat o ztrátu plné krve při prudkém
zevním i vnitřním krvácení, ztrátu krevní plazmy při rozsáhlých popáleninách,
vody a solí při prudkém zvracení či průjmech. Existují i další příčiny šoku,
které nejsou zapříčiněny ztrátami tělesných tekutin (např. kardiogenní šok při
poruchách mechanické funkce srdce, anafylaktický šok při silné alergické reakci
či septický šok při generalizované infekci). Nechť je příčina šoku jakákoliv,
příznaky a další průběh šokového stavu bývá obecně velmi podobný. Mezi obecné
příznaky šoku patří: zrychlený a slábnoucí tep, pocit chladu a žízně, kůže
postiženého je bledá, studená a opocená, postižený mívá závratě, bývá apatický
až ztrácí vědomí.
PRVNÍ POMOC: Pokud je to z průběhu zřejmé, určíme příčinu šoku a
provedeme opatření proti dalšímu působení zjištěné příčiny (např. zastavíme
prudké zevní krvácení). Protišoková opatření první pomoci lze shrnout do
"pravidla 5T“: teplo, ticho, tekutiny, tišení bolesti a šetrný transport.
Bráníme prochlazení postiženého (podložíme ho a přikryjeme). Na druhé straně
nenecháme postiženého na přímém slunci, přeneseme ho do stínu. Uklidňujeme
postiženého. Položíme ho na záda, podložíme dolní končetiny, popř. zvedneme
kolmo do výše jeho ruce a nohy (tzv. autotransfúzní poloha). Zabráníme, aby
postižený cokoliv jedl, pil, či kouřil. Zajistíme, aby transport do nemocnice
byl proveden prostředky ZZS.
NahoruZásady postupu při první pomoci
První pomoc je do jisté míry uměním improvizace, která vychází z
včasného a správného pochopení problému: čím je postižený ohrožen a jak mu
můžeme za daných podmínek pomoci. Úroveň naší první pomoci je samozřejmě dána
našimi teoretickými znalostmi a praktickými dovednostmi. Mějme stále na paměti
hlavní zásadu poskytování první pomoci, kterou je poskytnout první pomoc všem
nemocným a zraněným bez ohledu na závažnost postižení. I když to nemusí být
vždy jednoduché, snažme se jednat sice rychle a rozhodně, avšak nebuďme zbrklí.
Setkáme-li se s akutní příhodou, používejme vlastního "selského rozumu“,
uvědomme si hranice…
