Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Vibrace

29.7.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.7.1.2
Vibrace

MUDr. Anna Šplíchalová

Související právní a ostatní předpisy

  • Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ust. § 7.

  • Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů v aktuálním znění, zejména ust. § 30 až § 34, § 37až 40.

  • Vyhláška č. 180/2015 Sb., o zakázaných pracích na pracovištích.

  • Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění nařízení vlády č. 168/2014 Sb., zejména příloha nařízení vlády, kapitola II – nemoci způsobené fyzikálními faktory, bod. 6 až 8.

  • Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, zejména ust. § 39.

  • Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, v platném znění, zejména příloha č. 1, bod 4.

  • Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, zejména ust. § 2, § 13 až 17, § 20 a 21.

  • Vyhláška č. 238/2016 Sb., kterou se stanoví seznam činností zakázaných těhotným příslušnicím, příslušnicím do konce devátého měsíce po porodu a příslušnicím, které kojí.

  • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/44/ES, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (vibracemi), (šestnáctá samostatná směrnice ve smyslu č. 16 odst. 1 rámcové směrnice 89/391/EHS).

  • Metodický návod MZ ČR ze dne 26. 7. 2013, pro měření a hodnocení hluku a vibrací na pracovišti a vibrací v chráněných vnitřních prostorech staveb. Věstník MZ ČR č. 4/2013.

  • ČSN EN ISO 5349 Vibrace – Měření a hodnocení expozice vibracím přenášeným na ruce – Část 1: Všeobecné požadavky.

  • ČSN EN ISO 5349 Vibrace – Měření a hodnocení expozice vibracím přenášeným na ruce – Část 2: Praktický návod pro měření na pracovním místě.

  • ČSN EN ISO 2631-1 Vibrace a rázy – Hodnocení expozice člověka celkovým vibracím – Část 1: Všeobecné požadavky.

  • ČSN ISO 2631-2 Vibrace a rázy – Hodnocení expozice člověka celkovým vibracím – Část 2: Nepřerušované vibrace a rázy vybuzené vibrace v budovách.

a další předpisy uvedené v úvodu kapitoly 3/7.1.

Rizikový faktor vibrace na pracovišti

Statistika o výskytu faktoru vibrace na pracovišti

Zpráva o činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví v oblasti ochrany zdraví při práci za rok 2015 uvádí, že 9% všech pracovníků vykonávajících rizikové práce je exponováno právě faktoru nadlimitních vibrací. Počet profesionálních onemocnění horních končetin v důsledku působení vibrací však tvořilo až 15% všech hlášených nemocí z povolání v roce 2015 u nás 1) (viz graf v kapitole 3/7.1.1.). Z uvedeného vyplývá, že na rozdíl od faktoru hluku, je důsledné uplatňování preventivních opatření na snížení rizika nadlimitních vibrací v praxi značně problematické.

Charakteristika faktoru vibrace

Učebnice pracovního lékařství 2,3) označují vibrace jako pohyb pružného tělesa nebo prostředí, jehož jednotlivé body kmitají kolem rovnovážné polohy. Stejně tak jako v případě hluku je pro mechanické vlnění charakteristický přenos energie.

Dělení vibrací podle způsobu přenosu

Podle způsobu přenosu dělíme vibrace na:

Celkové vibrace

  • Celkové horizontální nebo vertikální vibrace přenášené na sedící nebo stojící osobu z vibrujícího sedadla, plošiny nebo podlahy. Způsobují intenzivní vibrace celého organizmu a hodnotí se v kmitočtovém rozsahu 0,5 až 80 Hz.

Celkové vertikální vibrace <0,5Hz

  • Celkové vertikální vibrace o frekvenci nižší než 0,5 Hz, které vyvolávají nemoci z pohybu neboli kinetózy.

Vibrace přenášené na ruce

  • Vibrace přenášené na ruce (případně nohy) při práci s vibrujícími nástroji o frekvenci 8 až 1000 Hz, které se přenášejí z vibrující rukojeti nebo jiného předmětu přidržovaného rukou exponované osoby.

Vibrace přenášené zvláštním způsobem

  • Vibrace přenášené zvláštním způsobem, které způsobují intenzivní kmitání hlavy, horní části páteře, ramena apod. Zdrojem jsou např. přenosné motorové křovinořezy nebo zádové motorové postřikovače posuzované v kmitočtovém rozsahu od 1 Hz do 1000 Hz.

Celkové vibrace v budovách1až 80 Hz

  • Celkové vibrace v budovách v kmitočtovém rozsahu 1až 80 Hz. Příkladem je vzdálený přenos vibrací z katru.

Mechanický ráz

Zvláštní skupinu kmitání tvoří mechanické rázy a otřesy. Mechanický ráz je náhlá změna určující veličiny vibrací, která v soustavě vybudí přechodové vzruchy.

Otřes

Otřes je jednorázový děj, při kterém se mění poloha mechanické soustavy v krátkém čase.

Účinky vibrací na lidské zdraví

Intenzivní působení vibrací na lidský organizmus je vždy nepříznivý a při dlouhodobé expozici může dojít k trvalému poškození. Expozice intenzivním vibracím je spojena s nepříznivým subjektivním vjemem nepohody, s celkovou únavou organizmu mající za následek snížení pozornosti, zpomalené a zhoršené vnímání, pokles motivace a snížení pracovní výkonnosti. Při působení vibrací na člověka je zásadní jeho interakce se zdrojem vibrací. Úroveň přenosu vibrací je výrazně ovlivněna reakcí organismu, polohou těla a končetin vzhledem ke směru vibrací, místem a velikostí plochy, přes kterou se vibrace přenášejí do lidského organismu a také silami, které během expozice vibracím člověk vyvíjí.

Místní vibrace přenášené na ruce

Nejzávažnější účinek na člověka mají místní vibrace přenášené na ruce, kterým je zaměstnanec exponován při kontaktu s rukojetí nebo přidržováním různých částí elektrických a pneumatických ručních nástrojů a zařízení.

Poškození periferních cév nervů, kostí, kloubů horních končetin

Dlouhodobá intenzivní expozice vibracím přenášeným na ruce může vést k poškození periferních cév (Raynaudův syndrom), nervů, kostí i kloubů horních končetin. Onemocnění kostí a kloubů rukou jsou spíše než vlastními vibracemi způsobovány otřesy a rázy, které činnost s ručně ovládaným vibrujícím nářadím provázejí. U postižení nervů, kostí a kloubů se navíc významnou měrou podílí i přetěžování končetin, neboť práce s vibrujícími pneumatickými nástroji bývají zpravidla spojeny s nadměrným a jednostranným přetěžováním rukou. Při onemocnění horních končetin z vibrací mohou být různou měrou postiženy všechny uvedené struktury současně. Mezi příznaky patří bolestí svalů, mravenčení a brnění v konečkách prstů, zhoršení citlivosti v prstech, zhoršení obratnosti při jemných pohybech prstů, záchvaty bílých nebo modrých prstů v chladu, bolesti v postižených kloubech. Uvedené příznaky se tedy mohou vyskytovat společně nebo i samostatně, nejdříve se objevují po fyzické námaze, později i v klidu a budí postiženou osobu ze spaní.

Vibrace a nemoci z povolání

V závažných případech se onemocnění periferních cév, nervů, kostí i kloubů horních končetin z vibrací uznávají jako nemoc z povolání. Přesná specifikace jednotlivých onemocnění i kriterií pro hlášení profesionality definuje nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění novely č. 168/2014 Sb.

Konkrétní nemoci z povolání způsobené vibracemi

Nemoci z povolání z vibrací jsou uvedeny v kapitole II - nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory a jedná se o celkem tři položky:

  • sekundární Raynaudův syndrom prstů rukou při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními s objektivně prokázaným zbělením nejméně čtyř článků prstů rukou v chladu, ověřený pletysmografickým vyšetřením,

  • nemoci periferních nervů horních končetin charakteru ischemických nebo úžinových neuropatií při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními, které odpovídají nejméně středně těžké poruše,

  • nemoci kostí a kloubů rukou nebo zápěstí nebo loktů při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními projevující se aseptickými nekrózami nebo izolovanou artrózou kloubů ruky spojenou se závažnou poruchou funkce vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti.

Podmínky vzniku nemoci z povolání způsobené faktorem vibrace

Pro podmínky vniku uvedených nemocí z povolání platí, že vznikají při práci s pneumatickým nářadím ručně ovládaným nebo při práci s vibrujícími nástroji s takovými hodnotami zrychlení vibrací, které jsou podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. Při posuzování nemocí z povolání se vychází z toho, že tuto podmínku splňuje nadlimitní expozice vibracím.

Vývoj podílu nemocí z povolání z vibrací na celkovém počtu nemocí z povolání

Následující graf sestrojený z dat Národního registru nemocí z povolání uvádí proporci nemoci z povolání z vibrací k celkovému počtu hlášených nemocí z povolání 1). V posledních deseti letech je patrný trend mírného poklesu celkového počtu hlášených nemocí z povolání v ČR, stejně jako je tomu i u nemocí horních končetin v důsledku působení vibrací. Avšak celkový vysoký počet každoročně uznaných nemocí z povolání z vibrací se stále řadí na jedno z předních míst ve výskytu profesionálních onemocnění v ČR. Tato skutečnost poukazuje na omezenou dostupnost účinných preventivních opatření směřujících ke snížení rizika vibrací u exponovaných zaměstnanců na bezpečnou úroveň.

Struktura nemocí z povolání z vibrací

K významným změnám struktury nemocí z povolání rukou v důsledku působení vibrací v posledních letech nedošlo. Z následujícího grafu vyplývá, že nejčastěji jsou hlášeny nemoci periferních nervů rukou, které tvoří tři čtvrtiny profesionálních onemocnění z vibrací. Dominantní diagnózou je syndrom karpálního tunelu, který tvoří přes 90% všech profesionálních neuropatií z vibrací. Poškození periferních cév, kostí a kloubů rukou z vibrací se hlásí méně často 1).

Další faktory ovlivňující vznik nemocí z povolání z vibrací

Kromě zásadního vlivu vibrací se na manifestaci profesionálních onemocnění rukou z vibrací podílí různou měrou i jiné faktory:

  • ergonomické faktory, velikost a směr přenášených vibrací,

  • síla stisku nástroje, stupeň tvrdosti opracovávaného materiálu,

  • způsob práce s vibrujícím nástrojem, správné návyky při práci, zručnost,

  • hmotnost a technický stav vibračního nástroje,

  • přetěžování horních končetin fyzickou námahou, nepříznivé pracovní polohy,

  • denní celková délka expozice vibracím s délkou přestávek mezi jejich působením,

  • klimatické podmínky, zvláště nepříznivý je vliv chladu a vlhka,

  • individuální biologická vnímavost vůči vibracím, věk, pohlaví, úroveň fyzické kondice, celkový zdravotní stav,

  • nepříznivé vlivy na periferní cirkulaci organizmu (kouření, užívání léků, vliv chemikálií nebo hluku v pracovním prostředí apod.).

Poškození zdraví v důsledku působení celotělových vibrací

Vibrace přenášené na celé tělo mohou vést k poruchám smyslových orgánů s následnými poruchami vidění, rovnováhy a projevům kinetózy. Také mohou poškodit jemnou motoriku, snížit výkonnost nebo způsobit zažívací problémy. Dlouhodobá expozice celkovým vibracím a rázům ve spojení s nepříznivou pracovní polohou se může projevit poškozením páteře, ale toto onemocnění se v České republice neodškodňuje jako nemoc z povolání. Pro člověka jsou zvlášť nebezpečné mechanické rázy, které v těle vyvíjejí velké dynamické síly, které mohou v důsledku nelineárního chování v organizmu vyvolat jeho akutní poškození.

Výskyt vibrací v pracovním prostředí

Zdroje vibrací

Zdrojem vibrací mohou být jakékoliv stacionární nebo mobilní strojní zařízení v celé řadě průmyslových oborů (strojírenství, hutnictví, hornictví, stavebnictví), zemědělství i dopravě. U vibrací přenášených na horní končetiny se nejčastěji jedná o ruční nástroje s elektrickým, hydraulickým nebo pneumatickým pohonem (brusky, vrtačky, sbíječky, kladiva, nýtovačky, pěchovačky, leštičky, motorové pily). K přenosu celkových vibrací na sedící nebo stojící osobu dochází z vibrujícího sedadla, plošiny nebo podlahy stavebního stroje nebo dopravního prostředku. Zdrojem vibrací přenášených zvláštním způsobem mohou být například přenosné motorové křovinořezy nebo zádové motorové postřikovače, ze kterých se vibrace přenáší zejména na oblast páteře.

Měření a hodnocení expozice vibracím v pracovním prostředí

Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací ve znění NV č. 217/2016 Sb., v § 20uvádí, že při měření a hodnocení vibrací se postupuje podle příslušných technických norem. Ke sjednocení postupu orgánů ochrany veřejného zdraví při měření a hodnocení hluku v pracovním prostředí a vibrací byl vydán Metodický návod MZ ČR ze dne 26.7.2013 pro měření a hodnocení hluku a vibrací na pracovišti a vibrací v chráněných vnitřních prostorech staveb. Ve znění tohoto metodického návodu se vibrace přenášené na ruce měří v souladu ČSN EN ISO 5349 „Vibrace – Měření a hodnocení expozice vibracím přenášeným na ruce, část 1 a 2”. Denní expozice vibracím přenášeným na ruce se však vyjadřuje pro osmihodinovou dobu. Celkové vibrace a vertikální vibrace o kmitočtu nižším než 0,5 Hz se měří a v souladu s ČSN EN ISO 2631-1 „Vibrace a rázy – Hodnocení expozice člověka celkovým vibracím – Část 1: Všeobecné požadavky”. Celkové vibrace v budovách se měří v souladu s ČSN ISO 2631-2 „Hodnocení expozice člověka celkovým vibracím – Část 2: Nepřerušované vibrace a rázy vybuzené vibrace v budovách”.

Nejzávažnější účinek na zdraví pracovníků mají vibrace přenášené na ruce, které se měří v hladinách zrychlení vibrací, kmitočtově vážených podle odezvy lidského organismu. Důležitý je také směr působení, dominantní kmitočet vibrací a celková doba expozice. Z naměřených frekvenčně vážených hladin zrychlení v jednotlivých osách se kalkulují průměrné souhrnné hodnoty vibrací jednotlivých zdrojů a na základě aktuálního časového snímku se vypočítá celková směnová zátěž vibracemi. Expozici vibracím tak hodnotíme na základě stanovení vážené hladiny zrychlení vibrací pro osmihodinovou směnu.

Stanovení expozice

NV č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, v § 15, odst. 1uvádí, že hodnocení vibrací podle průměrné expozice se provádí, pokud je pracovní doba ve sledovaném období proměnná nebo když se vibrace v průběhu sledovaného období mění, avšak jednotlivé denní expozice vibracím se neliší o více než 10 dB v Lawi nebo o násobek větší než 3 v aewi od výsledků opakovaných měření a při žádné z nich není překročen přípustný expoziční limit, případně přípustný expoziční limit upravený korekcí KT nebo činitelem kT.

Nařízení vlády č. 217/2016 Sb., které mění NV č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací,  nabývá právní účinnosti od 30. července 2016. Tato novela v § 15, odst. 2 až 8 doplňuje a upřesňuje postup při stanovení průměrné expozice vibracím na pracovišti za sledované období. Při stanovení průměrné expozice vibracím na pracovišti za sledované období se vychází z celkového počtu směn v daném období a počtu směn, při kterých je zaměstnanec exponován vibracím (§ 15, odst. 2 uvedeného NV). Tento postup se použije i v případě pravidelných nebo nepravidelných směn s odlišnou dobou trvání než 8 hodin, avšak jednotlivé denní expozice vibracím při proměnlivém počtu hodin za sledované období je třeba nejprve přepočítat na pracovní dobu 8 hodin (§ 15, odst. 3 uvedeného NV).

Kdo provádí měření

Podle Z 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v aktuálním znění, § 83a, odst. 1, písm. g), může měření vibrací v pracovním prostředí realizovat pouze osoba odborně způsobilá, která má osvědčení o autorizaci (viz podkapitola. 3/7.1.této příručky). Dále dle § 38 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v aktuálním znění, měření a vyšetření pro účely zařazení prací do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie nebo změn zařazení prací do těchto kategorií, která jsou potřebná k hodnocení rizik, může zaměstnavatel provést jen prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace (podle § 83c zákona o ochraně veřejného zdraví) k příslušným měřením nebo vyšetřením, je-li pro obor měření nebo vyšetřování autorizace nebo akreditace právními předpisy upravena, pokud není sám takto kvalifikovaný.

Frekvence měření

Frekvenci měření vibrací stanovuje zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, § 7odst. 1 (viz podkapitola 3/7.1.této příručky). Četnost měření závisí také na intenzitě expozice, takže v případě nadlimitní expozice, tedy u rizikových prací zařazených do 2R, 3. nebo 4. kategorie, je frekvence měření u konkrétně vykonávaných prací stanovena příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví, a to v aktuálním rozhodnutí o rizikových pracích.

Nejvyšší přípustné limity a hygienické limity u vibrací

Přípustné expoziční limity a hygienické limity jsou dané NV č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, § 13 až 16.

Přípustné expoziční limity u vibrací

Přípustný expoziční limit u vibrací přenášených na ruce vyjádřený průměrnou souhrnnou váženou hladinou zrychlení vibrací Lahv,8h se rovná 128 dB nebo hodnotou zrychlení vibrací ahv,8h se rovná 2,5 m.s-2. U vibrací přenášených na ruce zaměstnanců se přípustný expoziční limit vztahuje k souhrnné hodnotě translačních vibrací stanovených z vážených hodnot zrychlení ve třech navzájem kolmých směrech podle souřadné soustavy ruky. Přípustný expoziční limit vibrací přenášených zvláštním způsobem na zaměstnance způsobujících intenzivní kmitání v horní části páteře a hlavy vyjádřený průměrnou váženou hladinou zrychlení vibrací Law,8h se rovná 100 dB (aew,8h se rovná 0,1 m.s-2). Přípustný expoziční limit celkových vertikálních a horizontálních vibrací přenášených na zaměstnance vyjádřený průměrnou váženou hladinou zrychlení vibrací Law,8h se rovná 114 dB (aew,8h se rovná 0,5 m.s-2). Přípustný expoziční limit celkových vibrací se vztahuje na ustálené i proměnné vibrace a otřesy nebo rázy, pokud hlavní část jejich energie je obsažena ve sledovaném kmitočtovém pásmu. Celkové vibrace rovnoběžné s podélnou osou těla se posuzují způsobem platným pro vertikální vibrace a vibrace ve směrech kolmých na podélnou osu těla způsobem platným pro horizontální vibrace.

Hygienické limity u vibrací pro jinou než osmihodinovou směnu

Hygienický limit průměrných souhrnných vážených hladin zrychlení vibrací pro jinou než osmihodinovou směnu v minutách se stanoví tak, že se k přípustnému expozičnímu limitu Law,8h nebo Lahw,8h přičte korekce KT, která se stanoví podle vztahu KT = 10.lg(480/T), [dB]. Korekce KT a činitel pro jinou než osmihodinovou směnu se nepoužijí pro hodnocení vibrací přenášených zvláštním způsobem. Pro expozice celkovým vibracím po dobu 10 minut a kratší se hygienický limit rovná 131 dB nebo 3,55 m.s-2. Pro expozice vibracím přenášeným na ruce po dobu 20 minut a kratší se hygienický limit rovná 142 dB nebo 12,5 m.s-2.

Hygienické limity celkových vertikálních vibrací o kmitočtu nižším než 0,5 Hz

Hygienický limit průměrné vážené hladiny zrychlení celkových vertikálních vibrací o kmitočtu nižším než 0,5 Hz pro dobu expozice nepřekračující 120 min se rovná 120 dB nebo 1 m.s-2, pro dobu expozice delší než 120 min se rovná 114 dB nebo 0,5 m.s-2. Hygienické limity celkových vertikálních vibrací o kmitočtu nižším než 0,5 Hz se

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: