7.3.2
Základní podpora života
MUDr. Vít Mareček
Základní podpora života je soubor znalostí a dovedností, nezbytných
pro záchranu života ve chvíli, kdy selhává některá ze základních životních
funkcí. Platí ve stejném rozsahu pro zdravotníky i pro veřejnost. Podle
Evropské rady pro resuscitaci (European Resuscitation Council ERC), jejíž je
Česká rada pro resuscitaci (ČRR) oficiálním partnerem v České republice,
základní podpora života zahrnuje:
-
správné a včasné rozpoznání poruchy některé ze základních
životních funkcí (vědomí, dýchání, krevní oběh),
-
okamžitou aktivaci záchranného řetězce, u nás obvykle ZZS
(zdravotnická záchranná služba) na bezplatném tísňovém čísle 155 nebo 112,
-
udržení či obnovení průchodnosti dýchacích cest,
-
umělé dýchání bez pomůcek, nebo s jednoduchými pomůckami
(dýchací rouška, dýchací maska),
-
zevní srdeční masáž,
-
užití automatizovaného externího defibrilátoru (AED), je-li k
dispozici,
-
uložení pacienta do zotavovací (dříve stabilizované) polohy.
NahoruŘetěz přežití
Při záchraně života je třeba dodržet určitou sekvenci kroků. Každý
krok má vliv na přežití postiženého a dohromady tvoří řetěz přežití (z angl.
chain of survival). Tyto kroky v roce 1991 definoval americký kardiolog Richard
Cummins. I když tento řetěz života byl formulován pro neúrazové stavy, lze
podle jeho zásad obecně postupovat i při poskytování první pomoci a následně
neodkladné péče u úrazů (viz následující obrázek).
Řetěz přežití
NahoruRozpoznání poruch základních lidských funkcí
Pokud náš spolupracovník náhle upadne do bezvědomí a neprobírá se,
je třeba ihned zkontrolovat, zda a jak jsou porušeny (nebo zachovány) tři
základní životní funkce: vědomí, dýchání a krevní oběh.
NahoruPorucha vědomí
Poruchu vědomí zjistíme tak, že nejdříve postiženého oslovíme: "Co
je Vám?“. Otázku vyslovíme hlasitě, zřetelně a pomalu. Pokud postižený na
oslovení nereaguje (neodpoví, neotevře oči), lehce zatřeseme s jeho rameny.
Pokud ani na takovýto tlakový podnět postižený nereaguje, popř. reaguje
pohnutím končetinou, zamumláním, pootevřením očí následovaným jejich okamžitým
zavřením, má poruchu vědomí. V žádném případě postiženého neštípáme či
nepícháme.
NahoruPorucha dýchání
Poruchu dýchání zjišťujeme pohledem na hrudník, poslechem dýchacích
zvuků a pocitem vydechovaného vzduchu. Postižený má poruchu dýchání,
jestliže:
NahoruPorucha krevního oběhu
Poruchu krevního oběhu zjišťujeme tzv. nepřímými známkami krevního
oběhu, mezi které mimo již zmiňovaného vyšetření dýchání patří kašel a pohyb
těla postiženého. Pohmat tepu je vyhrazen osobám se zdravotnickým vzděláním a
někdy může být obtížný i pro zkušeného lékaře.
Pozor: Pokud se nám nejeví dýchání postiženého jako "normální“,
hodnotíme poruchu dýchání v kombinaci s poruchou vědomí jako "srdeční zástavu“
a zahajujeme kardiopulmonální resuscitaci, sestávající z rytmického stlačování
hrudníku (nepřímá srdeční masáž) a dýchání z úst do úst (umělé dýchání).
NahoruPřivolání zdravotnické záchranné služby
Když jsme se ujistili, že postižený má náhlou srdeční zástavu,
urychleně přivoláme ZZS.
Vždy se řídíme pokyny dispečera zdravotnické záchranné služby,
kterému pokud možno klidně, věcně a stručně nahlásíme:
-
Co přesně se stalo.
-
Kde přesně se to stalo.
-
Pohlaví a přibližný věk postiženého.
-
Kdo volá a číslo telefonu, ze kterého volá.
Zapamatujme si, že hovor na jakékoliv tísňové lince řídí a ukončuje
dispečer této linky, nikoliv volající. Dispečer po nás může žádat doplňující
informace, které se nám mohou zdát zbytečné. Ve skutečnosti se jedná o
informace k organizaci účinného lékařského zásahu. Tak jako my jsme
profesionály ve své práci, tak i dispečeři ZZS jsou profesionály ve svém konání
a proto jim důvěřujte!
NahoruUvolnění dýchacích cest
Aby bylo umělé dýchání z plic do plic účinné, uvolníme dýchací
cesty. Postižený v bezvědomí má často snížený tonus svalů v oblasti krku, takže
mu "zapadá jazyk“. Ve skutečnosti se přiblíží kořen jazyka k zadní stěně
hltanu, čímž se uzavřou dýchací cesty natolik, že postižený může přestat dýchat
a následně může dojít k srdeční zástavě. Toto je důležité zejména u
postižených, kteří z různých důvodů utrpí "pouze“ poruchu vědomí (úraz hlavy s
bezvědomím při pádu, podložení hlavy polštářkem postiženému po kolapsu – "aby
se mu lépe leželo“) a "zapadnutý jazyk“ může být jedinou příčinou naprosto
zbytečného úmrtí jinak zdravého člověka.
Postup: Dýchací cesty zprůchodníme mírným záklonem hlavy a
přizvednutím dolní čelisti. Dlaň jedné ruky přiložíme na čelo postiženého a
mírně tlačíme dozadu. Prsty druhé ruky přiložíme pod bradu a táhneme směrem
nahoru. Ještě si zapamatujme, že "zapadlý jazyk“ není třeba vyndávat přímo
našimi prsty z úst postiženého. Naprosto dostatečným úkonem je záklon hlavy a
přizvednutí brady postiženého. Navíc pokud se bude jednat o postiženého s
křečemi, může nás postižený pokousat.
NahoruUmělé dýchání
Umělé dýchání provádíme z úst zachránce do úst nebo nosu
postiženého. Aby umělé dýchání bylo účinné, musíme mít správně uvolněné dýchací
cesty. Při dýchání z úst do úst stiskneme prsty ruky, jejíž dlaň máme na čele
postiženého, nosní otvory postiženého. Druhou rukou, kterou nadzvedáváme bradu
postiženého, zároveň pootevíráme jeho ústa. Nadechneme se jako obvykle, svými
rty pevně obejmeme rty postiženého a pomalu vdechujeme vzduch po dobu 1
sekundy. Správnost umělého dýchání kontrolujeme zrakem tak, že při výdechu
klesá hrudník postiženého, na své tváři cítíme vydechovaný vzduch, který můžeme
i slyšet.
Dbáme na plynulost a dostatečnou délku umělého vdechu. Další aktivní
vdech přidáme až po skončení předcházejícího pasivního výdechu postiženého.
Nedýcháme s nadměrným úsilím, abychom vzduch místo do dýchacích cest
"nepropasírovali“ do jícnu a do žaludku se všemi možnými komplikacemi z toho
plynoucími – nahromadění vzduchu v žaludku může zapříčinit, že postižený začne
zvracet a hrozí, že zvratky může i vdechnout.
Pokud se při umělém vdechu hrudník postiženého nezvedá nebo cítíme,
že dýcháme proti velkému odporu, zkontrolujeme, zda se nám podařilo dostatečně
uvolnit a zprůchodnit dýchací cesty záklonem a přizvednutím brady. Pokud i
nadále odpor v dýchacích cestách přetrvává, zkontrolujeme dutinu ústní, zda
vidíme cizí tělesa (např. protézu, kus tuhé stravy), a pokusíme se dutinu ústní
vyčistit od cizích těles.
Pokud při zachovalém krevním oběhu postiženého provádíme pouze umělé
dýchání, vdechujeme do pacienta 10 vdechů za minutu. Při náhlé srdeční zástavě
činí poměr stlačování hrudníku a umělých dechů 30:2, což znamená, že po každých
30 stlačeních hrudníku následují dva umělé dechy.
NahoruZevní srdeční masáž
Rytmické stlačování (komprese) hrudníku může udržet krevní průtok
srdcem a mozkem po určitou dobu srdeční zástavy. Účinnost je asi 30 %
normálního krevního oběhu. Aby toto naše snažení bylo pokud možno co nejvíce
účinné, je třeba stlačovat hrudní kost nejen dostatečně hluboko (4–5 cm proti
tvrdé podložce), ale rovněž velmi často (100krát za minutu). Hrudník stlačujeme
ve středu hrudní kosti.
Správně stlačovat hrudník je těžká práce. Abychom se unavili co
nejpozději, kolena máme široce od sebe co nejblíže boku postiženého. Tím
docílíme největší stability svého těla, ale rovněž dosáhneme toho, aby naše
ramena byla nad středem hrudníku postiženého. Naše paže jsou natažené, během
stlačování je v loktech nepokrčujeme, tím docílíme správný přenos váhy našeho
těla při stlačování hrudníku postiženého. Po každém stlačení je potřeba hrudník
uvolnit, aby se srdce mohlo naplnit krví, ale naše ruce stále zůstávají v
lehkém kontaktu s kůží hrudníku postiženého, čímž zabráníme jejich eventuálnímu
nesprávnému posunutí.
Stlačování hrudníku prováděné značnou silou může způsobit zlomeniny
žeber a dokonce i těžké poškození vnitřních orgánů. Takové riziko lze
minimalizovat stlačováním hrudníku ve správném kompresním bodě, tj.ve středu
hrudní kosti.
NahoruPostup základní podpory života u dospělého
Základní podpora života se skládá z následujícího pořadí úkonů (viz
následující obrázek). Tento algoritmus doporučuje European Resuscitation
Council (Evropská rada pro resuscitaci) a přetiskujeme ho v oficiálním českém
překladu se svolením České rady pro resuscitaci ( www.resuscitace.cz ).
Algoritmus základní podpory života u
dospělého
-
Ujistěte se, že jste vy, postižený a další okolostojící v
bezpečí.
-
Zkontrolujte reakci postiženého (viz následující obrázek).
-
A. Jestliže odpovídá:
-
Nechte postiženého v poloze, ve které jste ho nalezli, za
předpokladu, že není další nebezpečí.
-
Pokuste se odhalit problém a poskytněte pomoc, jestliže je
třeba.
-
Pravidelně postiženého znovu vyšetřujte.
B. Jestliže neodpovídá
-
Volejte o pomoc (viz následující obrázek).
volejte o pomoc
-
Otočte postiženého na záda a potom uvolněte dýchací cesty
záklonem hlavy a přizvednutím brady (viz následující obrázek.).
Položte svou ruku na čelo postiženého,
zakloňte mu hlavu a přizvedněte bradu
-
Položte svou ruku na čelo postiženého a jemně mu zaklánějte
hlavu dozadu; ponechte svůj palec a ukazovák volný, abyste mohli v případě
potřeby umělého dechu uzavřít jeho nos (viz následující obrázek).
-
Špičkami svých prstů pod vrcholem brady postiženého
přizvedněte bradu, aby se otevřely dýchací cesty.
Jemně zaklánějte hlavu
-
Za udržování uvolněných dýchacích cest vyšetřujte pohledem,
poslechem a pocitem přítomnost spontánního dýchání (viz následující
obrázek).
-
Sledujte pohyby hrudníku.
-
Poslouchejte u úst postiženého zvuky při dýchání.
-
Vnímejte proud vydechovaného vzduchu na své tváři.
V prvních několika minutách po srdeční zástavě může postižený
dýchat slabě, nebo mít nepravidelné hlučné vdechy ("lapavé dechy“). Nepleťte si
je s normálním dýcháním. Přítomnost spontánního dýchání nevyšetřujte déle než
10 sekund. Máte-li jakékoliv pochybnosti, jestli je dýchání normální, jednejte,
jako kdyby normální nebylo.
Přítomnost normálního dýchání vyšetřujte
pohledem, poslechem a pocitem
-
A. Jestliže je dýchání normální:
-
Otočte postiženého do zotavovací polohy (viz dále –
"Zotavovací poloha“).
-
Pošlete nebo jděte pro pomoc/zavolejte zdravotnickou
záchrannou službu.
-
Kontrolujte trvale dýchání.
B. Jestliže dýchání není normální:
-
Pošlete někoho pro pomoc nebo, jestliže jste sami, opusťte
postiženého a volejte zdravotnickou záchrannou službu, vraťte se a zahajte
stlačování hrudníku následujícím způsobem:
-
Klekněte si po straně postiženého.
-
Umístěte bázi dlaně jedné ruky do středu hrudníku oběti (viz
následující obrázek).
Umístěte bázi dlaně jedné ruky do
středu hrudníku oběti
-
Položte bázi dlaně své druhé ruky na vršek první ruky (viz
následující obrázek).
Položte bázi dlaně své druhé ruky na
vršek první ruky
-
Propleťte prsty obou rukou a ujistěte se, že vyvíjíte tlak
na hrudní kost, nikoliv na žebra či břicho (viz následující obrázek).
Propleťte prsty obou rukou a vyviňte
tlak na hrudní kost
-
Nakloňte se nad hrudník postiženého a svými nataženými
horními končetinami zatlačte na hrudní kost, aby došlo ke stlačení o 4–5 cm
(viz následující obrázek).
-
Po každém stlačení uvolněte tlak na hrudník bez ztráty
kontaktu vašich rukou s hrudní kostí. Opakujte frekvencí 100 stlačení za minutu
(o něco méně než 2 stlačení za sekundu).
-
Stlačení a uvolnění by mělo trvat stejnou dobu (poměr
1:1).
Stlačte hrudní kost o 4–5 cm
-
A. Kombinujte stlačování hrudníku s umělým dýcháním:
-
Po 30 stlačeních znovu uvolněte dýchací cesty záklonem hlavy
a zvednutím brady (viz následující obrázek).
-
Stiskněte nosní křídla ukazovákem a palcem vaší ruky, ležící
na čele postiženého.
-
Umožněte otevření úst, ale udržujte zvednutou bradu.
-
Normálně se nadechněte a svými rty obemkněte těsně ústa
postiženého.
Uvolněte dýchací cesty
-
Vydechněte normální dechový objem do úst postiženého.
Sledujte, zda se jeho hrudník zvedá jako při normálním dýchání. Vdech trvá
okolo 1 sekundy, výdech rovněž (poměr 1:1) (viz následující obrázek).
Pevně vydechněte do úst a sledujte,
zda se hrudník zvedá
-
Udržujte záklon hlavy a zvednutou bradu, oddalte svá ústa od
postiženého a podívejte se, zda hrudník klesá (viz následující obrázek).
Oddalte svá ústa a dívejte se, zda
hrudník klesá
-
Znovu se normálně nadechněte a vydechněte ještě jednou do
úst postiženého, abyste provedli celkem dva účinné umělé dechy. Potom bez
otálení vraťte své ruce do správné polohy na hrudní kosti a proveďte dalších 30
stlačení hrudníku.
-
Pokračujte stlačováním hrudníku a umělými dechy v poměru
30:2.
-
Nepřerušujte resuscitaci, dokud postižený nezačne normálně dýchat .
Jestliže váš úvodní umělý dech nevedl ke zdvihnutí hrudníku
jako při normálním dýchání, pak před dalším umělým dechem:
-
Zkontrolujte ústa postiženého a odstraňte jakoukoliv
překážku.
-
Znovu zkontrolujte, že je dostatečný záklon hlavy a
zvednutí brady.
-
Neprovádějte více než dva dechy. Jestliže je přítomen
více než jeden zachránce, střídejte se každé 1–2 minuty, aby se předešlo únavě.
Během výměny zachránců zajistěte minimální prodlevu.
B. Resuscitace jen se stlačováním hrudníku
-
Jestliže nejste schopen nebo ochoten provádět umělé dýchání,
provádějte jen stlačování hrudníku.
-
Jestliže je prováděno jen stlačování hrudníku, mělo by být
nepřetržité, frekvencí 100 za minutu.
-
Nepřerušujte stlačování hrudníku, dokud postižený nezačne normálně dýchat.
-
V resuscitaci pokračujte do té doby než:
NahoruAutomatizovaný externí defibrilátor (AED)
K náhlé srdeční zástavě u dospělých osob dochází nejčastěji z
příčin, které jsou v samotném srdci. Při srdečním infarktu může dojít k poruše
rytmu – fibrilaci (míhání) komor. Srdeční sval se nekoordinovaně stahuje (míhá)
a srdce neplní svou roli pumpy – krevní oběh ustává. Jedinou známou efektivní
léčbou v takovém případě je defibrilace, neboli elektrický výboj, který může
chaos v elektrických signálech v srdci zrušit a…
