dnes je 1.10.2022

Input:

Zásady prezentování: prvky dramatizace, vizualizace, interakce

5.8.2013, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.3.3.1.5
Zásady prezentování: prvky dramatizace, vizualizace, interakce

PhDr. Vladimír Janák, CSc.

Zásady pro vlastní prezentaci lze shrnout do několika následujících tematických celků:

a) organizace prezentace (čas, množství, velikost písma),

b) způsob prezentace,

c) kontakt a prvky dramatizace.

Organizace prezentace (čas, množství, velikost písma)

Časová doporučení

Úvod má zabírat maximálně 10% celkového času.

Hlavní stať (vlastní prezentace) má zabírat 80% celkového času.

Závěr (souhrn a rozloučení) by měla tvořit 10% celkového času.

Na jeden snímek (obrázek, graf, tabulku) počítejte nejméně 1min. výkladu. Jinak nelze prezentovanou látku dobře vstřebat. Každý prvek, který ukážeme, máme také vysvětlit.

Mezi obrázky je vhodné udělat pauzu, trochu napnout posluchače. Řečnická pauza zdůrazní význam. Nesmí být ale příliš dlouhá. Během střídání snímků je nevhodné stále a bez přerušení mluvit – působí to monotónně.

Obrázky, tabulky a grafy mají být přehledné a čitelné! Jeden obrázek v PowerPointu má obsahovat maximálně 6–8 řádek, minimální velikosti písma 20 (raději více), jinak je špatně čitelný. V případě většího množství dat raději tabulku (text) rozdělte na více částí!

Píšeme-li na flipchart, pak raději velkým písmem, tiskacím, čitelně a graficky přehledně. Pomáháme si schématy a ikonovým stylem: zkratkovité obrázky, rámečky, kroužkování. Pište jako na plakát!

Způsob prezentace

Rady pro řečníka

Oddělujte důsledně procesy, tedy to co právě děláte, striktně od sebe. Není vhodné vstávat ze židle a začínat už mluvit. Není možné psát a při tom zároveň vykládat, budete k posluchačům zády! Je krajně nevhodné manipulovat jednou rukou s PC a přitom druhou ruku zdvíhat s ukázkou vašeho přístroje. Když píši, tak mlčím a píši. Když si srovnávám materiály, tak při tom nemluvím. Počkám s řečí, až vstanu, nebo dojdu na místo a srovnám se, napřímím se. Pak teprve začínám proslov!

Pokud mluvím, pak vždy otočený směrem k posluchačům. Nanejvýš trochu bokem, pokud chci něco ukázat ukazovátkem nebo rukou (to druhé je často lepší, zvláště při používání flipchartu). Pokud se otočíte zády, pak jen proto, že píšete, nebo vyvěšujete plakát atp. Při tom zásadně nemluvíme.

Díváme se do publika. Ne na strop, nebo pod nohy. Ne dlouho na jednu osobu, ale střídavě na všechny.

U menší skupiny můžeme být dynamičtí, chodit mezi posluchači, být více neformální a gestikulovat.

Prezentace před velkým auditoriem je vždy formálnější, pak se máme na pódiu méně hýbat a zaujímat spíše pevný a vzpřímený postoj.

Co s rukama? Nejlépe je v nich držet ukazovátko, tužku, nebo je mít přirozeně sepjaté trochu nad pasem, s lokty téměř v horizontální poloze. Dáte-li je sepjaté trochu níže, je to tzv. "fíkový list“, který působí velmi submisivně a stydlivě. Raději nikdy nedávejte ruce nad ramena! Budete se pak buď drbat ve vlasech, nebo učesávat ofinu. Mnout ucho či dokonce ocucávat tužku! Vyvarujete se tak největším chybám v gestikulaci.

Gesta a mimika. Je vhodné ukazovat rukama, prsty počítat a vůbec se chovat přirozeně a tvářit vstřícně. Dobrý řečník ukazuje přiměřeně své emoce. O této problematice existuje celá řada publikací, z nichž jedna, z které citujeme, je uvedena pod čarou. Nedoporučují se agresivní gesta typu "pistole“ = ukazuji na někoho s prstem vztyčeným kupředu, "sekáček“ = s prsty u sebe naznačuji sek směrem k druhému atp.5) Nejlepší postoj je vzpřímený: ani se nehrbit dopředu, ani dozadu (tzv. ruksak), nestát se zkříženýma nohama. Ale není vše tak zlé. Postoj se zkříženýma nohama prý často míval i Jan Lucemburský a to byl velký král a známý lev salónů.

Práce s hlasem

Při lektorování je možné se setkat s následujícími hlasovými projevy:

Monotónnost

Jednotvárný proud slov vyvolává nudu a úpadek pozornosti.

Uspěchanost

Překotnost způsobuje nesrozumitelnost a vypadáme nervózně.

Zadýchávání

Způsobuje nervozitu a nesrozumitelnost. Dýchejte klidně.

Vysoký hlas

Ječivé tóny vzbuzují napětí u druhých a prozrazují vaší nervozitu, jsou nepříjemné.

Slabý hlas

Nutí druhé napínat uši a vysiluje posluchače, pozornost opět opadá. Vypadáte submisivně.

Špatná artikulace

"Polykání koncovek“, častá zaškobrtnutí, "ráčkování“, špatná výslovnost sykavek atp. snižují srozumitelnost a také hodnotu osobnosti řečníka.6)

Slovní vata

Stálé a opakované používání slov jako: "ehmm..“ "víte“, "že ano“,“ tak, že“ atp. vytváří dojem "chudosti jazyka“ i myšlenek.

Únava a suchost v hrdle

Při delší řeči vám vysychá v ústech, přeříkáváte se atp.

Klidně se napijte a udělejte si minipausy.

Kontakt a prvky dramatizace

Dobrý projev by měl počítat jak s pocity posluchačů, tak s tím, jaké emoce chceme vyvolat. Za nejdůležitější prvek považujeme navázání dobrého kontaktu s posluchači a dosažení efektu solidarity. K tomu lze využívat následující prostředky a prvky dramatizace:

Řečnické otázky.Jsou to otázky, na které nečekám odpověď, ale odpovídám si sám. Například: "Co to znamená pro vás? Především to znamená, že...“

Technika myšlenkového navnadění.
"Ostatní přenechávám vaší představivosti...“ "Zkuste se sami zamyslet a představit si důsledky...“

Technika oslovení. "A vy, dámy a pánové...“. "Vás milí posluchači...“

Příklady z oboru posluchačů. "Jistě víte, co to udělá, když stroj necháme běžet a neodpojíme ho od elektrické zásuvky...“

Vyprávění životních zážitků namísto strohé přednášky. Zde je vhodné mluvit o jednotlivých lidských osudech: "Znáte Františka N.? Víte jak se mu to přihodilo? Zapomněl si v šatně ochranné brýle, nechtěl se pro ně vracet...“

Spojovat

Nahrávám...
Nahrávám...