Dotaz:
V případě používání firemního oblečení (pošta, recepční). Nejedná se v pravém smyslu o OOPP, jak k němu přistupovat? Do tabulky z vyhlášky č. 495/2001 Sb., značit tento oděv, nebo ne?
Odpověď:
Obecně platí, že ochranný oděv a obuv poskytované jako OOPP jsou spolu s ostatními OOPP blíže specifikovaný v přílohách č. 2 a 3 k nařízení vlády č. 495/2001 Sb.
V příloze č. 2 jsou vedle ostatních OOPP demonstrativně vyjmenovány OOPP pro ochranu rukou a paží (jako např. rukavice), pro ochranu trupu a břicha (jako např. vesty, kabáty a zástěry) a pro ochranu celého těla (jako např. oděvy na ochranu před chemickými látkami a biologickými činiteli, oděvy chránící před rozstřikem roztaveného kovu, oděvy odolné proti žáru, chladu apod.). Obuv se jako OOPP poskytuje podle této přílohy pro ochranu nohou zejména k ochraně před uklouznutím (obuv s protiskluznou podešví).
V příloze č. 3 pak opět mimo jiné jsou příkladmo vyjmenovány práce a činnosti, které vyžadují ochranu nohou (bod 2), tedy obuv jako OOPP a práce a činnosti, které vyžadují ochranu těla, paží a rukou (bod 6), tedy oděv jako OOPP. V obou přílohách jde pouze o demonstrativní výčet, takže jej nelze považovat za neměnný. Opak je pravdou, obě přílohy mají sloužit pouze jako návod zaměstnavateli k vyhodnocení rizik na pracovištích a vypracování seznamu OOPP, které bude zaměstnancům poskytovat. Základní zásada celé právní úpravy BOZP, že za BOZP zaměstnanců odpovídá výhradně zaměstnavatel, platí samozřejmě i zde.
Tyto seznamy jsou značně podrobné a pro praxi jsou dobře použitelné. To jsou pak OOPP, které se značí do tabulky prevence rizik.
Na rozdíl od OOPP však jednotné oblečení zaměstnanců neboli stejnokroje za OOPP nepovažuje. Toto jednotné oblečení se vyskytuje např. v obchodních domech, kde jednotné oblečení prodavačů slouží k rychlejší orientaci zákazníka nebo u zaměstnanců v dopravě, kteří používají jak pracovní oděv uniformy, aby bylo např. i laikovi zřejmé, že se jedná o zaměstnance Dopravního podniku. Zaměstnavatelé považují jednotný oděv svých zaměstnanců často i za součást určité reklamy.
V praxi se setkáváme s případy, kdy zaměstnavatel vnitřním předpisem stanoví pravidla pro poskytování jednotného oblečení, tedy stejnokrojů (tj. druhově o co se jedná, dále množství v jakém se zaměstnancům přiděluje a doba opotřebení nebo výměny) a v pracovním řádu stanoví zaměstnancům povinnost toto jednotné oblečení při práci používat pod sankcí porušení předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. To je samozřejmě v pořádku.
Je to třeba odlišovat od případů, kdy zaměstnavatelé musí vyžadovat a zaměstnancům speciální ochranný pracovní oděv, byť též třeba jednotný z důvodu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, konkrétně např. z důvodu technologického postupu nebo z hygienických důvodů (potravinářský průmysl, obchody s potravinami nebo restaurace a jídelny). V takových případech zaměstnavatel se pak jedná o OOPP.
Zaměstnavatel si může stejnokroje - jednotné oblečení zaměstnancům zajišťovat sám a může si stanovit vnitřním předpisem nebo v kolektivních smlouvách podmínky poskytování tohoto jednotného oblečení.
Vzhledem k tomu, že ve smyslu ustanovení § 6 odst. 7 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně není hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, včetně nákladů na udržování osobních ochranných a pracovních prostředků, jakož i hodnota poskytovaných stejnokrojů, včetně příspěvku na jejich udržování, dále hodnota pracovního oblečení, určeného zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání, včetně příspěvku na jeho udržování, je možno konstatovat, že ani za situace, kdy zaměstnavatel zaměstnancům přiděluje stejnokroj nebo jím určený pracovní oděv a v souladu s kolektivní smlouvou zaměstnanci pravidelně poskytuje příspěvek na údržbu, tj. na praní a čištění, není třeba ani hodnotu oděvů a obuvi ani tyto příspěvky zaměstnancům danit.
.jpg)
