Input:

Podmínky pro výkon státního zdravotního dozoru

17.9.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.8.5
Podmínky pro výkon státního zdravotního dozoru

JUDr. Zdena Krýsová

Související právní předpisy a judikáty:

  • Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, zejména čl. 2 odst. 3 a odst. 4, čl. 10a a čl. 79 odst. 1.

  • Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, zejména čl. 12.

  • Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

  • Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zejména ust. § 40a, §44a, § 44b, § 78, § 80 odst. 1, § 82 odst. 2, § 84, § 88, § 89, § 93 odst. 1, § 100e, ve znění zákona č. 64/2014 Sb.

  • Nařízení vlády č. 138/2003 Sb., kterým se stanoví vzor služebního průkazu zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví.

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zejména ust. § 101, § 102 a § 103.

  • Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména ust. § 7 a § 12.

  • Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, zejména ust. § 53, § 54 a § 59.

  • Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), zejména ust. § 65 odst. 1 písm. k).

  • Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, zejména ust. § 24 odst. 3 a 4

  • Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zejména ust. § 22 .

  • Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

  • Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, zejména ust. § 6.

  • Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, zejména ust. § 21.

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, o úředních kontrolách.

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky.

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012. o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání, zejména čl. 17 a 65.

  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody.

  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.

  • Judikát Nejvyššího správního soudu 9 As 19/2010 – 109.

  • Judikát Nejvyššího soudu NSS 9 As 39/2011 – 87.

Státní kontrola - státní zdravotní dozor

Státní zdravotní dozor je označením pro kontrolu, kterou vykonávají orgány ochrany veřejného zdraví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví.

Definice státní kontroly

Co se rozumí kontrolou, stanoví zákon o kontrole § 2 zákona č. 255/2012 Sb. (dále jen „kontrolní řád”). Jde především o výkon veřejné správy, při němž kontrolní orgán zjišťuje, jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z právních předpisů nebo které jí byly uloženy na základě těchto předpisů. Kontrola je tak formou uplatnění státní moci, kdy orgány veřejné správy dozírají na dodržení právních předpisů.

Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR správní úřady se zakládají zákonem a zákon také stanoví jejich působnost. Podle čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Předmět výkonu státního zdravotního dozoru

Ze shora uvedeného plyne, že orgány ochrany veřejného zdraví, kterým je svěřen výkon státního zdravotního dozoru mimo jiné v oblasti ochrany zdraví při práci, musí při jeho výkonu postupovat v souladu se zákony (zákonem o kontrole modifikovaným, resp. doplněným, jak bude níže vysvětleno, § 88 zákona o ochraně veřejného zdraví ve znění zákona č. 64/2014 Sb.), přičemž předmětem výkonu dozoru je ve smyslu § 82 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví plnění povinností v ochraně zdraví při práci před riziky plynoucími z fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovních podmínek, z nepříznivých mikroklimatických podmínek a z fyzické a duševní zátěže a nad souvisejícími pracovními podmínkami včetně vybavení pracovišť, uložených zaměstnavatelům, resp. osobám uvedeným v § 12zákona č. 309/2006 Sb., jako kontrolovaným osobám, zákonem (zákoníkem práce, zákonem o dalších podmínkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zákonem o ochraně veřejného zdraví, zákonem o specifických zdravotních službách), nebo ve smyslu čl. 10a Ústavy České republiky přímo použitelným předpisem Evropské unie.

Kontrolní řád

Zákon o kontrole reguluje obecně výkon kontroly pravidly označenými souborně jako kontrolní řád. Některá spíše ojedinělá specifika výkonu kontroly upravují zvláštní zákony, mezi které patří i zákon o ochraně veřejného zdraví. .

Věcná působnost orgánů OVZ

Zákon o ochraně veřejného zdraví v ust. § 84 odst. 1 písm. a)stanoví, že předmětem dozoru krajských hygienických stanic je plnění povinností uložených osobám k ochraně veřejného zdraví

  • - přímo použitelnými předpisy Evropských společenství; v současné době na úseku ochrany zdraví při práci především nařízením REACH (čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky), které upravuje povinnost zaměstnavatele v souvislosti s přístupem zaměstnanců a jejich zástupců k údajům z bezpečnostních listů, event. dalším údajům týkajícím se chemických látek a směsí, které zaměstnanci používají nebo jejichž účinkům mohou být během své práce vystaveni, a nařízením (EU) č. 528/2012, o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání, které zakazuje používání jiných než podle tohoto nařízení povolených biocidních přípravků, při zohlednění přechodných ustanovení nařízení
  • - zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví,
  • - zvláštními právními předpisy, především zákoníkem práce a zákonem č. 309/2006 Sb., o dalších podmínkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
  • - závazným opatřením orgánu ochrany veřejného zdraví vydaným na základě uvedených právních předpisů (např. rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví o stanovení následných preventivních prohlídek nebo četnosti sledování zátěže organismu zaměstnance rizikovými faktory).

Úřady vykonávající státní zdravotní dozor

Který správní úřad a v jakém rozsahu je oprávněn vykonávat státní zdravotní dozor, stanoví ZoOVZ. Podstatné je v této souvislosti vymezení úřadů tvořících soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, což je díl správních úřadů, jimž je svěřen výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví.

Podle § 78 zákona o ochraně veřejného zdraví soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví tvoří Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany. Mezi Ministerstvem zdravotnictví a krajskými hygienickými stanicemi je vztah nadřízenosti a podřízenosti.

Ministerstvo zdravotnictví

Podle § 80 odst. 1 písm. a) až c) ZoOVZ Ministerstvo zdravotnictví řídí a kontroluje výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví a odpovídá za tvorbu a uskutečňování národní politiky na úseku ochrany veřejného zdraví, řídí a kontroluje krajské hygienické stanice a rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských hygienických stanic.

Mnisterstvo zdravotnictví je druhostupňovým správním úřadem v ochraně veřejného zdraví. V Ministerstvu zdravotnictví je zřízena specifická funkce hlavního hygienika České republiky, který je v organizační struktuře Ministerstva zdravotnictví zařazen zpravidla na pozici náměstka ministra, má však ze zákona specifické oprávnění; podle § 80 odst. 8 ZoOVZ hlavní hygienik České republiky ve věcech ochrany veřejného zdraví vystupuje jako orgán Ministerstva zdravotnictví.

Krajské hygienické stanice

Podle § 82 odst. 2 písm. a) ZoOVZ krajským hygienickým stanicím náleží vydávat rozhodnutí, povolení, osvědčení a plnit další úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru, pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví. Jinými slovy úkoly, které zákon o ochraně veřejného zdraví nebo jiné zákony svěřují orgánu ochrany veřejného zdraví, nestanoví-li současně, že je plní Ministerstvo zdravotnictví, potom je plní krajské hygienické stanice.

Krajské hygienické stanice jsou jako správní úřady založeny ZoOVZ, který rovněž stanoví jejich pravomoc a působnost a vymezuje správní obvody, v nichž vykonávají veřejnou správu (příloha č. 2 zák. č. 258/2000 Sb.). Sídla krajských hygienických stanic kopírují sídla krajů, krajská hygienická stanice je zřízena i v hlavním městě Praze a označuje se jako Hygienická stanice hlavního města Prahy. V čele krajské hygienické stanice je ředitel. Krajské hygienické stanice mají územní pracoviště, které jsou součástí krajské hygienické stanice, a nemají zákonem svěřeny specifické úkoly. Jejich pracovníci tedy plní úkoly uložené zákonem krajské hygienické stanici.

Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany

Specifickými orgány ochrany veřejného zdraví jsou Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany. Zákon o ochraně veřejného k jejich působnosti v § 83 stanoví, že Ministerstvo obrany plní všechny úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru v ozbrojených silách, v Ministerstvu obrany a v jeho působnosti zřízených organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích a nad jimi užívanými objekty. Ministerstvo vnitra plní uvedené úkoly v bezpečnostních sborech, s výjimkou Vězeňské služby České republiky, v Ministerstvu vnitra a organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích zřízených v jeho působnosti včetně jimi užívaných staveb a zařízení zřízených Ministerstvem vnitra.

Ministerstvo zdravotnictví je ve vztahu k Ministerstvu vnitra a Ministerstvu obrany oprávněno usměrňovat jimi uskutečňovaný výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví.

Dále se již text bude zabývat jen působností a pravomocí krajských hygienických stanic a Ministerstva zdravotnictví.

Výkon státního zdravotního dozoru.

Státní zdravotní dozor, jak již bylo řečeno shora, podle § 82 odst. 2 písm. a) ZoOVZ vykonávají krajské hygienické stanice. Postupují přitom podle zákona o kontrole, s odchylkami upravenými v § 88 zákona o ochraně veřejného zdraví, ve znění zákona č. 64/2014 Sb. Drobná specifika pro výkon kontroly a zvláštní pravomoci krajským hygienickým stanicím plynou z nařízení Evropské unie o úřední kontrole (č. 882/2004 a nařízení (EU) o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (č. 528/2012). Podle nařízení Evropské unie o úřední kontrole postupují krajské hygienické stanice při výkon státního zdravotního dozoru nad potravinami, pokrmy a materiály a předměty určenými pro styk s potravinami, což se dotýká v popisované problematice povinností provozovatelů potravinářských podniků provozujících stravování zaměstnanců. Nařízení č. 528/2012 odkazem na nařízení (ES) č. 765/2008 upravuje některá společná ustanovení pro organizaci a výkon kontroly nad uváděním biocidních přípravků a účinných látek na trh.

Při výkonu státního zdravotního dozoru se kontrolní zaměstnanci krajských hygienických stanic prokazují služebním průkazem, jehož vzor v současné době stanoví nařízení vlády č. 138/2003.

Souhlas či vědomost o výkonu státního zdravotního dozoru ze strany kontrolované osoby ZoOVZ, ani kontrolní řád, nevyžadují. Zaměstnavatelé, kteří vnitřními předpisy nebo vydanými pokyny brání výkonu státního zdravotního dozoru, není-li mu přítomna jimi určená osoba, se vystavují nebezpečí správní pokuty, jejíž maximální výše podle kontrolního řádu činí 500 000 Kč.

V této souvislosti lze připomenout judikát Nejvyššího správního soudu 9 As 19/2010 – 109, z něhož plyne, že za maření výkonu státního zdravotního dozoru nelze považovat jen fyzické bránění vstupu kontrolního zaměstnance krajské hygienické stanice do kontrolovaného provozu, ale i samotné sdělení zaměstnance kontrolované osoby, že kontrolní zaměstnanec krajské hygienické stanice do provozu nesmí vstoupit nebo že mu nebude při výkonu dozoru poskytována zákonem stanovená součinnost.

Odchylky od kontrolního řádu v ZoOVZ

Ustanovení § 88 odst. 4 ZoOVZ, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., obsahuje výraznou odchylku od kontrolního řádu pro případ, kdy povaha porušení zákona je taková, že může být ohrožen život nebo zdraví fyzických osob, zejména zaměstnanců. V takovém případě kontrolující provede celé kontrolní zjištění od předložení služebního průkazu až po doručení protokolu o kontrole s kontrolovanou nebo povinnou osobou, která je přítomna na místě výkonu dozoru. Tedy v případě, že kontrolovaná osoba není přítomna na místě výkonu dozoru, nezasílá jí již kontrolní orgán informaci o zahájení výkonu dozoru se seznamem kontrolujících. Protokol o kontrole, který se vyhotovuje na místě, předá kontrolující v případě nepřítomnosti kontrolované osoby povinné osobě přítomné výkonu dozoru (např. zaměstnanci) a tímto předáním se má protokol o kontrole za doručený kontrolované osobě. Odepření převzetí protokolu má následky předvídané správním řádem. Tedy jestliže přes poučení osoba přítomná výkonu dozoru protokol odmítne převzít, považuje se za doručený dnem, kdy k tomuto neúspěšnému pokusu o doručení došlo. Kontrolovaná osoba může v tomto případě podat námitky proti protokolu o kontrole pouze do 3 dnů ode dne jeho doručení. Pro podání a vyřízení námitek platí plně kontrolní řád s tím, že kontrolující, pokud by měl vyhovět námitkám kontrolované osoby, musí tak učinit ve lhůtě do tří dnů ode dne jejich doručení krajské hygienické stanici. Není tedy vhodné, aby zaměstnavatelé nabádali své zaměstnance k odmítnutí převzetí protokolu o kontrole, neboť se tím pouze připravují o možnost podat námitky   proti kontrolnímu zjištění.

Další odchylka od kontrolního řádu se týká specifického způsobu zahájení výkonu státního zdravotního dozoru, který je vykonáván nad dodržením hygienických limitů hluku, vibrací, neionizujícího záření a jakostí vod. Jsou-li předmětem výkonu státního zdravotního dozoru tyto rizikové faktory nebo jakost vod, podle § 88 odst. 3 ZoOVZ, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., může být výkon státního zdravotního dozoru zahájen faktickým úkonem a až po jeho provedení následuje podání informace kontrolované osobě o tom, že výkon dozoru byl zahájen; i tato informace musí obsahovat seznam kontrolujících, případně přizvaných osob. Specifickou odchylkou od kontrolního řádu je i omezení výběru přizvaných osob. Ustanovením § 86 ZoOVZ byly zřízeny zdravotní ústavy se sídlem v Ústí nad Labem a Ostravě, aby plnily úkoly související s výkonem státního zdravotního dozoru, zejména prováděly měření složek pracovního prostředí a odběry a rozbory výrobků. Obdobné úkoly plní i Státní zdravotní ústav. Proto je ustanovením § 88 odst. 5 ZoOVZ, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., na rozdíl od kontrolního řádu, omezen výběr přizvaných osob na tyto ústavy a jen pokud ony nemohou zajistit plnění úkolů státního zdravotního dozoru, může se krajská hygienická stanice obrátit na jinou odborně způsobilou fyzickou osobu.

Nově a nad rámec kontrolního řádu je kontrolujícímu zaměstnanci krajské hygienické stanice svěřeno ust. § 88 odst. 6 ZoOVZ, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., oprávnění vyzvat v odůvodněných případech kontrolovanou osobu (zaměstnavatele), aby se v určené lhůtě dostavila do sídla krajské hygienické stanice nebo na její územní pracoviště a předložila tam doklady potřebné pro výkon státního zdravotního dozoru. Zákon současně ukládá kontrolované osobě povinnost tuto výzvu uposlechnout, nebrání-li jí v tom vážná překážka. Je na kontrolované osobě, aby existenci takové vážné překážky prokázala. Nesplnění uvedené povinnosti se považuje za neposkytnutí součinnosti kontrolnímu orgánu a kontrolní řád dovoluje v takovém případě uložit kontrolované osobě pokutu až do výše 500 000 Kč. Obdobné oprávnění měla dosud pouze inspekce práce. Novelou se svěřuje i kontrolujícímu zaměstnanci krajské hygienické stanice.

Kontrolnímu zaměstnanci krajské hygienické stanice náleží při výkonu státního zdravotního dozoru oprávnění ověřovat podle osobních dokladů (občanský průkaz nebo cestovní pas) totožnost osoby přítomné výkonu státního zdravotního dozoru. Osoba má tomu odpovídající zákonnou povinnost pro tyto účely kontrolujícímu osobní doklad předložit. Nepředložení dokladu se považuje za porušení povinnosti součinnosti, jejímž následkem je podle kontrolního řádu uložení pokuty, jde-li o povinnou osobu (např. zaměstnance) až do 200 000 Kč, jde-li o kontrolovanou osobu (např. člena statutárního orgánu) až do výše 500 000 Kč.

V rámci výkonu státního zdravotního dozoru mohou kontrolní zaměstnanci krajské hygienické stanice pořizovat obrazovou a zvukovou dokumentaci o zjištěných skutečnostech, nahlížet do dokladů, dalších písemností a záznamů dat, činit si z nich výpisy a požadovat písemná nebo ústní vysvětlení a mohou v rozsahu nezbytném pro výkon zákonem stanovených oprávnění nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené poskytovatelem zdravotních služeb včetně zdravotnické dokumentace zaměstnanců vedené poskytovatelem pracovnělékařských služeb a činit si z ní výpisy.

Průběh státního zdravotního dozoru

Dozor bez předchozího oznámení

Z kontrolního řádu a odchylek od něj, popsaných shora, tak pro výkon státního zdravotního dozoru rezultují tato pravidla: státní zdravotní dozor je konán bez předchozího oznámení kontrolované osobě. Tento závěr plyne nejen z pravidel pro zahájení výkonu dozoru podle § 5 kontrolního řádu, resp. § 88 odst. 3 a 4 ZoOVZ, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., ale i z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, o úředních kontrolách. Kontrolní zaměstnanci někdy volí předchozí doručení oznámení o zahájení výkonu dozoru s cílem, aby kontrolovaná osoba připravila všechny podklady nutné pro výkon dozoru, eventuálně zajistila doprovod jí určeného zaměstnance v provozovně. Kontrolovaná osoba by za těchto okolností neměla klást nedůvodné překážky výkonu dozoru, neboť podle § 8 kontrolního řádu kontrolující je oprávněn vyžadovat od kontrolované i povinné osoby součinnost potřebnou k výkonu kontroly, a podle § 10 odst. 2 a 3 kontrolního řádu kontrolované i povinné osoby jsou povinny vytvořit základní podmínky k provedení, kontroly, zejména jsou povinny poskytnout součinnost odpovídající oprávněním kontrolujících.

Plnění povinností kontrolovanou osobou lze kontrolovat v průběhu jednoho státního zdravotního dozoru nebo lze takové skutečnosti zjišťovat opakovaným výkonem dozoru. Lze též vykonat společnou státní kontrolu s jiným kontrolním orgánem, např. inspekcí práce.

Protokol o kontrole

O kontrolním zjištění sepíše kontrolní zaměstnanec protokol o kontrole (viz níže) a nejde-li o výjimečný postup popsaný shora pro případ, kdy může mít porušení povinnosti za následek ohrožení života nebo zdraví, jeho stejnopis doručí postupem podle správního řádu kontrolované osobě. Nejsou-li podány námitky, vzdá-li se kontrolovaná osoba práva podat námitky nebo jsou postupem podle kontrolního řádu vyřízeny, výkon státního zdravotního dozoru končí. Ve specifickém případě, popsaném v § 14 odst. 3 kontrolního řádu lze námitky proti protokolu o kontrole vyřídit až v  odůvodnění vydaného správního rozhodnutí. Základním předpokladem takového postupu kontrolního orgánu je, že správní řízení o uložení sankce nebo opatření k nápravě v přímé souvislosti s kontrolním zjištěním podle protokolu o kontrole je zahájeno ve lhůtě pro vyřízení námitek kontrolované osoby a nadřízená osoba kontrolujícího dala k takovému postupu souhlas. Lhůta pro vyřízení námitek činí podle § 14 odst. 1 kontrolního řádu 30 dnů a ve zvlášť složitých případech, za podmínky předchozího vyrozumění kontrolované osoby, 60 dnů.

Jsou-li při výkonu dozoru odebrány vzorky či prováděno měření, vyžadující laboratorní vyšetření, které provádí přizvaná osoba, lze protokol o kontrole týkající se uvedených skutečností uzavřít až poté, kdy kontrolní orgán obdrží závěry laboratorního vyšetření ve formě protokolu, což může být i poslední kontrolní úkon státního zdravotního dozoru. Poté provede seznámení s protokolem a uzavře státní zdravotní dozor postupem, jak je uvedeno shora.

Povinnost mlčenlivosti kontrolního zaměstnance KHS a prolomení této povinnosti

Podle § 20 kontrolního řádu kontrolující i přizvaná osoba má povinnost zachovávat mlčenlivost. Povinnosti mlčenlivosti může uvedené osoby zprostit ten, v jehož zájmu tuto povinnost mají, anebo ve veřejném zájmu nadřízená osoba kontrolujícího. Zákon o ochraně veřejného zdraví a další zákony však uvedenou povinnost mlčenlivosti dále prolamují. V ust. § 89 ZoOVZ je stanoveno, že zaměstnanci orgánů OVZ jsou povinni zachovávat mlčenlivost o individuálních údajích vztahujících se k fyzickým osobám a o obchodním tajemství, o kterých se při postupu podle zákona o ochraně veřejného zdraví, zvláštního právního předpisu upravujícího ochranu zdraví při práci (tj. ZP a ZoBOZP) a zvláštních právních předpisů upravujících působnost orgánů ochrany veřejného zdraví dozvěděli.

Současně však ZoOVZ stanoví, že porušením této povinnosti není, jestliže takové údaje v nezbytně nutném rozsahu sděluje zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví:

  • - na základě písemného souhlasu fyzické osoby, které se informace přímo týká,
  • - orgánu ochrany veřejného zdraví (jejich přehled je uveden shora),
  • - lékaři v rámci poskytování dalších potřebných zdravotních služeb,
    • - osobám blízkým, jedná-li se o údaje o zdravotním stavu, které jsou nezbytné pro ochranu veřejného zdraví; kdo se považuje za osobu blízkou, stanoví občanský zákoník (příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní, osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí),
  • - zdravotní pojišťovně k vyměření přirážky a pro řízení o náhradě škody a okresní správě sociálního zabezpečení k vyměření přirážky,
  • - poskytovateli zdravotních služeb oprávněnému uznávat nemoci z povolání v souvislosti s šetřením nemocí z povolání,
  • - orgánu inspekci práce v souvislosti se šetřením pracovního úrazu,
  • - orgánu sociálně-právní ochrany dětí v souvislosti s ochranou zdraví dětí a mladistvých,
  • - Veřejnému ochránci práv v souvislosti s šetřením podle zvláštního zákona.

Dále citované ustanovení ZoOVZ k prolomení zásady mlčenlivosti stanoví, že na vyžádání státního zástupce a po podání žaloby též předsedy senátu jsou orgány ochrany veřejného zdraví oprávněny sdělit individuální údaje vztahující se k fyzickým osobám a obchodní tajemství, o kterých se při postupu podle tohoto zákona dozvěděly.

Za prolomení zásady mlčenlivosti je třeba považovat např. i ustanovení § 100e ZoOVZ, které stanoví, že krajské hygienické stanice jsou oprávněny informovat veřejnost o závěrech státního zdravotního dozoru nad koupališti, a to včetně výsledků měření nebo vyšetření, zotavovacími akcemi a jinými podobnými akcemi pro děti, pískovišti venkovních hracích ploch, ubytovacími a stravovacími službami, a to v rozsahu uvedení totožnosti kontrolované osoby, stavu kontrolovaného objektu, povaze případného rizika, přijatých nápravných opatření a dalších informací nezbytných k ochraně veřejného zdraví.
Rovněž ustanovení dalších zákonů, která ukládají orgánům veřejné správy povinnost informovat veřejnost o rizicích ohrožujících zdraví osob, je prolomením zásady mlčenlivosti; jde např. o ust. § 6 zákona zák. č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, nebo ust. § 21 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

Oprávnění kontrolních zaměstnanců

Úkolem státního zdravotního dozoru je zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly (§ 9 písm. a) kontrolního řádu). V rámci výkonu státního zdravotního dozoru mohou kontrolující realizovat oprávnění, vyplývající z § 7 a 8 kontrolního řádu a na druhé straně mají povinnosti vůči kontrolované osobě, upravené § 9 kontrolního řádu. Další oprávnění kontrolujícíchplynou z § 88 zákona o ochraně veřejného zdraví, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., a byla popsána výše.

Vstup do objektu kontrolované osoby

Základní rozsah oprávnění kontrolujících ke vstupu do obydlí upravuje § 7 kontrolního řádu. Ustanovení § 88 odst. 1ZoOVZ v této souvislosti stanoví, že pokud hrozí šíření nákazy, zvýšený výskyt přenašečů infekčních onemocnění a škodlivých nebo epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů a ke zjištění ohniska nákazy, k nařízení, provedení a kontrole protiepidemických opatření mohou v mimořádných případech hodných zvláštního zřetele vstupovat zaměstnanci krajské hygienické stanice do obydlí fyzických osob. Dále citovaný zákon stanoví, že fyzické osoby jsou povinny jim tento vstup umožnit a strpět či provést opatření nařízená podle tohoto zákona k zamezení vzniku a šíření infekčních onemocnění.

Předložení dokladů kontrolovanou osobou

Kontrolující jsou při výkonu státního zdravotního dozoru oprávněni požadovat na kontrolovaných osobách, aby poskytly údaje,

dokumenty a věci vztahující se k předmětu dozoru nebo činnosti kontrolované osoby (§ 8 písm. c) kontrolního řádu). Dále je kontrolující oprávněn ve smyslu § 88 odst. 6 ZoOVZ, ve znění zákona č. 64/2014 Sb., požadovat, aby kontrolovaná osoba předložila takové doklady v sídle nebo na územním pracovišti kontrolního orgánu, jak je blíže rozvedeno shora. Z dikce těchto ustanovení je zřejmé, že zákon předpokládá, že všechny dokumenty, které zákon ukládá kontrolované osobě, aby je zhotovila a uchovávala, nemusí být uloženy v provozovně, kde je vykonáván státní zdravotní dozor. Pro takový případ kontrolující uvede do protokolu o

 

 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: