Ing. Miroslava Kopecká
Tato část publikace by měla pomoci těm, při jejichž činnosti jsou
prováděny práce ve výškách a dosud si neujasnili, jak zajistit zaměstnance
proti nebezpečí vyplývajících z těchto činností. Aby bylo možné provádět
jednotlivé kroky prevence, zejména vyhledání nebezpečí a ohrožení, musíme
vycházet z konkrétního technologického nebo pracovního postupu realizovaného na
konkrétním pracovišti. Někteří zaměstnavatelé mají snahu vyhledávat nebezpečí,
hodnotit je a stanovit opatření k ochraně zaměstnanců do budoucna, aniž by měli
stanoven technologický nebo pracovní postup a aniž by byly známy podmínky na
budoucím pracovišti. Výsledek je potom abstraktní, neobjektivní a nepoužitelný,
neboť nelze bez vymezení jednotlivých parametrů posuzovaného systému (konkrétní
fáze pracovní činnosti na konkrétním pracovišti) nejen přesně vyhodnotit
pravděpodobnost výskytu ohrožení a možné důsledky, ale ani vyhledat jednotlivá
nebezpečí. Při pracích ve výškách nelze předpokládat každý možný pracovní úkon
zaměstnance, aniž by byl stanoven pracovní postup pro práci na konkrétním
pracovišti, tedy bez stanovení pracovního postupu nelze předvídat celou škálu
možných nebezpečí. Na tom závisí také účinnost přijatých preventivních opatření
k ochraně zaměstnanců.
NahoruVymezení pojmů
Za práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
se považuje práce a pohyb pracovníka (zaměstnance), při kterém je ohrožen pádem
z výšky nebo pádem do volné hloubky, propadnutím nebo sklouznutím. Z této
definice vyplývá, že při posuzování, zda se jedná nebo nejedná o práci ve výšce
není rozhodující výška, jak je často mezi odbornou veřejností a zaměstnavateli
prezentováno, ale skutečnost, zda hrozí osobě při práci pád z pracoviště, které
se může nacházet na vyvýšeném místě nebo v blízkosti prohlubně apod. U každé
pracovní činnosti, při které hrozí pád z výšky 1,5 m a více, je právním
předpisem vyžadováno zajištění osob proti pádu (pokud právní předpis nestanoví
jinak – např. zajištění při práci na žebřících). Bezpečnost práce u těchto
prací upravovala až do r. 2005 vyhláška č. 324/1990 Sb. Nedostatkem
tohoto předpisu bylo především to, že vyhláška stanovila požadavky k zajištění
bezpečnosti práce a technických zařízení při přípravě, a provádění stavebních,
montážních a udržovacích prací a při pracích s nimi souvisejících, tedy jen při
stavebních pracích. Praxe však ukázala, že pracovní úrazy, jejichž zdrojem je
pád z výšky nebo do volné hloubky vznikají často i v jiných oborech
(zemědělství, lesnictví, strojírenství, keramický průmysl a další), na tyto
činnosti se citovaná vyhláška již nevztahovala. Aby byli všichni zaměstnavatelé
informováni, jakým způsobem organizovat práci a stanovit a provádět pracovní
postupy, aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu či zřícení, vydala vláda nařízení č. 362/2005 Sb. Zaměstnavateli ovšem nic nebrání v tom, aby
zaměstnance chránil proti pádu z výšky i nad rámec požadavků právního
předpisu.
NahoruPostup při prevenci rizik
Při pracích ve výškách by měl být následující postup:
-
pro jednotlivé pracovní činnosti zjistit jednotlivá nebezpečí a
ohrožení. Přitom vycházet také ze záznamů o pracovních úrazech, evidence
pracovních úrazů, odborných zkušeností,
-
posoudit jednotlivá nebezpečí,
-
prověřit, zda splněním požadavků bezpečnostních předpisů,
přijetím opatření k jejich splnění, byla některá nebezpečí úplně
odstraněna,
-
přijmout opatření k eliminaci nebezpečí, pokud již nebyla
odstraněna nebo nebylo dosaženo jejich přijatelné úrovně,
-
stanovit pracovní nebo technologický postup pro konkrétní práci
a pracoviště ve výšce, včetně opatření vyplývajících z právních a ostatních
předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijatých
opatření,
-
zkontrolovat, zda jsou požadavky podle předpisů k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci splněny (např. podle připraveného
kontrolního seznamu),
-
provést znovu posouzení jednotlivých nebezpečí s přijatými
opatřeními.
Tento proces se opakuje tak dlouho, dokud nejsou nebezpečí
eliminována na přijatelnou úroveň.
Další kapitoly by měly sloužit jako pomůcka pro plnění opatření k
prevenci rizik.
Činnosti a pracoviště ve výškách a nad volnou
hloubkou
Práce ve výškách jsou nejčastěji prováděny na nedokončených částech
budov (na podlahách skeletů, střechách) nebo při jejich odstraňování, dále jsou
to práce spojené s montáží, opravami a údržbou ocelových konstrukcí a
technologických zařízení, práce na lešeních, jejich montáž, demontáž a užívání,
udržovací práce, stavební práce v členitém terénu např. na chmelnicích,
ořezávání vysokých dřevin, vagonování a další.
Práce nad volnou hloubkou jsou např. práce v zásobnících sypkých
hmot, výkopové práce a práce na ně navazující, práce ve studních a
šachtách.
Při těchto pracích se používají pomocné stavební konstrukce, které
slouží k vytvoření dočasného pracoviště nebo jako konstrukce kolektivní ochrany
osob proti pádu z výšky a proti pádu materiálu z výšky.
Vzhledem k rozsahu daného tématu se dále budeme zabývat pouze
vybranými činnostmi.
Analýza úrazovosti podle OKEČ
Výše uvedená tabulka ukazuje vývoj pracovní úrazovosti dle OKEČ, což
je odvětvová kategorie ekonomických činností. Ze statistických údajů vyplývá,
že pracovní úrazy, jejichž zdrojem jsou pády z výše, pády do hloubky a
zasypání, se vyskytují prakticky ve všech oborech a zdaleka se neomezují na
stavební práce, i když je nutné připustit, že stavebnictví má na celkové
úrazovosti nejvyšší podíl, zhruba 10 %.
V § 5 zákona č. 309/2006 Sb. jsou stanoveny požadavky na
organizaci práce a pracovní postupy. Zaměstnavatel je povinen organizovat práci
a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování
na pracovišti a aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu nebo zřícení. Bližší
požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím
pádu z výšky nebo do hloubky upravuje nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Oba
zmíněné právní předpisy se neomezují na speciální resorty a platí pro všechny
zaměstnavatelské subjekty s výjimkou subjektů, uvedených v § 2 nař. vl. č.
362/2005 Sb. Jsou to hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým
způsobem, provozování námořních plavidel, provádění záchranných a likvidačních
prací složkami integrovaného záchranného systému a příprava a výcvik složek
integrovaného záchranného sytému. Provozování těchto činností podléhá zvláštním
právním předpisům.
NahoruAnalýza úrazovosti dle zdrojů a příčin
NahoruZdroje pracovních úrazů
Nejčastějším zdrojem pracovních úrazů jsou pády z výše, statistická
značka 445. Méně častým, nikoli však zanedbatelným zdrojem jsou pády do hloubky
a zasypání, stat. zn. 446, 447. Těchto pracovních úrazů bylo registrováno 25 v
roce 2003, 39,v roce 2004 a 33 v roce 2005. Nejvíce se na těchto úrazech
podílelo stavebnictví, v roce 2003 bylo registrováno 9, v roce 2004 to bylo 11
a v roce 2005 celkem 12. Ačkoli pracovní úrazovost má mírně klesající tendenci,
u uvedených zdrojů má naopak stoupající tendenci, což je alarmující.
NahoruPříčiny pracovních úrazů
Nejvíce příčin pracovních úrazů připadá na vrub zaměstnavatele. Ze
statistiky úrazovosti vyplývá, že nejčastější příčinou úrazů jsou:
