5.3.4.4.1
Obecné zákonitosti motivace
PhDr. Vladimír Janák, CSc.
Než se budeme věnovat specifické motivaci pro dodržování požadavků BOZP a PO je třeba seznámit lektory s alespoň nejzákladnějšími obecnými pojmy a východisky, s nimiž motivace pracuje. Od nepaměti se lidé snaží vysvětlit, proč něco dělají či nedělají, pohnutky své činnosti. Je to velmi složité a dosud neexistuje jedna všeobecně přijímaná teorie lidské motivace. Prezentujeme zde proto jen některé kamínky z mozaiky mnoha teorií, které se motivací zabývají.
Motivace je většinou chápána jako pohnutka, která vysvětluje, proč jeden člověk usilovně kopá krumpáčem a druhý se o něj jenom opírá. Nejde jen o objasnění lidské aktivity jako takové. Aktivita je základní vlastnost jakékoli živé hmoty. Motivace vysvětluje i směr té aktivity, její velikost – intenzitu, dobu trvání a někdy i příčinu (zdroj), pokud jej známe. Je to obtížně uchopitelný termín, protože se jedná o abstraktní pojem, který nemá nějakou hmotnou substanci. Teorie, o kterých zde budeme mluvit, jsou často jen hypotetické a většinou vypozorované a vysouzené z vnějších reakcí, z chování zvířat či prožívání lidí. Konstrukce motivace vychází většinou ze dvou základních pilířů: z teorie potřeb, tedy vnitřně pociťovaných (a často nevědomých) pohnutek. Ty mohou být jak předem geneticky dané, vrozené, tak sociálně naučené. Druhý pilíř tvoří stimulace, tedy vnější podněty, jež vedou člověka k nějaké činnosti, aktivitě, či naopak k nečinnosti.
Jedna z teorií potřeb mluví o tzv. homeostatické rovnováze biologických potřeb a pudů. Jde o fyziologické pojetí, které je založeno na poněkud zjednodušeném, ale často fungujícím principu nerovnováhy. Homeostáza např. tělesné teploty je udržována automaticky prostřednictvím pocení, stahováním cév apod. Při nerovnováze tělesných potřeb potravy (hladu) a vody (žízně) však člověk musí pro obnovu rovnováhy něco udělat. Jsou tak aktivovány základní pudy, které iniciují chování vedoucí k vyhledávání potravy nebo vody. Při uspokojení potřeby pak dochází k redukci pudu (po nasycení mizí hlad).
Námitky:
K vysvětlení to však nestačí. Výzkumy ukázaly, že lidé projevují mnoho forem chování i poté, když došlo k redukci fyziologických pudů. Další stimulaci dokonce vyhledávají i jedinci, jejichž potřeba byla již uspokojena. Třeba chování spojené s jídlem není vždy řízeno pudem hladu – můžeme odmítnout jíst, i když máme hlad, stejně jako se můžeme přejídat, i když jsme sytí.
Další konstrukce, o které bychom v souvislosti s potřebami měli uvažovat je teorie hédonistického uspokojování potřeb. Hédonismus (z řeckého "hédoné", potěšení, slast) je už ve starověku popisovaná filosofická škola, která vysvětluje motivaci k chování principem slasti. Veškeré jednání podle této teorie směřuje k dosahování slasti a vyhýbání se strasti. Lidé jsou ovládáni pohnutkami, které vedou k prožitku potěšení. Z tohoto aspektu je vhodné přemýšlet o tom, zda daná činnost pracovníky baví, působí jim pozitivní prožitek. Například výchova hrou lidi baví, a proto také Komenský napsal "Schola Ludus". Čirý hédonismus však veškeré lidské konání také nemůže objasnit úplně.
Více teorií potřeb propojuje Maslowova teorie hierarchického uspořádání potřeb (humanistická teorie motivace). Podle Maslowa jsou lidé motivováni potřebami, jejichž základem (viz obrázek níže) jsou tzv. deficitní fyziologické potřeby a potřeby pro biologické přežití. Pro lidskou přirozenost jsou ale velmi důležité i vyšší potřeby, kterým vévodí potřeba růstu a potřeba vyvíjet se směrem k naplnění svého potenciálu- což je označováno pojmem "seberealizace" (sebeuplatnění).
Příklad. Když krysa u "pitítka", kde hasí svou žízeň (fyziologická potřeba) dostane při každém napití elektrickou ránu, zvykne si. Potřeba pití je důležitější, než potřeba vyhnutí se bolesti. Problém nastává, když jednou ránu dostane, podruhé ne, potřetí ne a počtvrté zase ano. Prostě je náhodně za pití trestána. Následky jsou velmi těžké: ze zvířete se stává neurotik, nerozhodně váhá, zda se má napít, nebo ne. Vyskytly se dokonce i žaludeční vředy, opadávala srst. Byla narušena potřeba jistoty. Objektivně menší počet elektrických ran vedl v situaci nejistoty k problémům. Naopak, modelovaná jistota, byť s větším počtem trestů (za každé napití rána) byla nakonec lépe přijímána. Co z toho plyne? Není důležité náhodně trestat vysokou pokutou, ale dát lidem jistotu, že pokaždé budou třeba jen pokáráni (resp. nepatrně potrestáni), když něco poruší. Takový efekt má například kamera, sledující rychlost vozidel. Když to řidiči vědí (to je důležité- jistota), vždy zpomalí rychlost. Je to lepší než náhodně rozdávat vysoké pokuty. U matek se někdy mluví o tzv. schizofrenní výchově. Když dítě jednou upadne, je pofoukáno a pohlazeno. Podruhé zase může dostat pohlavek: "to´s nemohl dávat pozor, teď zase musím prát!" Dítě potom neví, dostane-li při klopýtnutí pohlavek, nebo bude pohlazeno a začíná být neurotické.
Pyramida potřeb podle Maslowa
Je zřejmé, že s některými potřebami (a pudy) se rodíme, jsou nám geneticky dány. Například sací reflex je spojen s uspokojením hladu. Zároveň se také některým potřebám učíme: bude-li dítě stále krmeno, může si navyknout, zvětší se žaludek a potřeba nadměrné konzumace je tady.
Nad těmito potřebami jsou některé etické principy, které zaručují přežití druhu a jsou nám také patrně (socio) geneticky vrozeny. Je to například ve společnosti přirozená ochrana žen a dětí. Když se potápí loď, ženy a děti jdou první do člunů (tedy žádná rovnost, milé feministky). Nebo vrozené instinkty maminek a babiček starat se o děti. Zdá se, že děti naopak odměňují okolí úsměvem a expresí radosti, "aby se zavděčily". Někdy se jedná o kolektivní odpovědnost za sociální útvar (kmen, národ, rodinu). Mladí muži jdou bojovat za vlast, obětují se za rodinu apod. U lidí je vyvinuta dokonce potřeba altruismu (pomáhání druhým). Člověk je také jedinečný tím, že pomáhá a chrání dokonce jiné druhy (zvířata, rostliny), což je jinak vzácné. Je však zřejmé, že potřeby samy o sobě celou motivaci lidí nemohou vysvětlit. Hlad nemám, ale když jdu okolo výlohy se salámem, mohu na něj dostat chuť. Pracovat se mi v zásadě moc nechce, ale nabídne-li mi někdo vysokou odměnu, jdu tam. Mluvíme o…
