Podmínky pro výkon státního zdravotního dozoru

3.8.5

Podmínky pro výkon státního zdravotního dozoru

JUDr. Zdena Krýsová

Související právní předpisy a judikáty:

∙Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, zejména čl. 2 odst. 3 a odst. 4, čl. 10a a čl. 79 odst. 1.

∙Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, zejména čl..2 odst. 2 a 3

∙Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

∙Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zejména ust. § 78, § 80, § 82, § 83, § 84, § 88, § 88a, § 89, § 92h, § 93 odst. 1, § 97 a § 100e

∙Nařízení vlády č. 138/2003 Sb., kterým se stanoví vzor služebního průkazu zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví.

∙Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zejména část pátá.

∙Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména ust. § 7 a § 12.

∙Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, zejména ust. § 41 a násl. a § 53 a násl..

∙Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), zejména ust. § 65 odst. 2 písm. k).

∙Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

∙Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich

∙Zákon č. 324/2016 Sb., o biocidních přípravcích a účinných látkách a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o biocidech)

∙Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

∙Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, zejména § 3 až 10

Nařízení vlády č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, zejména § 4 až 7.

∙Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zejména ust. § 22 .

∙Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

∙Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlinNařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, zejména čl. 35.

∙Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012. o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání, zejména čl. 17 a 65.

∙Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

∙Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 428/2004 Sb., o získání odborné způsobilosti k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické.

∙Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 394/2006 Sb., kterou se stanoví práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu a postup při určení ojedinělé a krátkodobé expozice těchto prací.

∙Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 490/2000 Sb., o rozsahu znalostí a dalších podmínkách k získání odborné způsobilosti v některých oborech ochrany veřejného zdraví

∙Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody.

∙Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.

Kontrola - státní zdravotní dozor

Státní zdravotní dozor je označením pro kontrolu, kterou vykonávají orgány ochrany veřejného zdraví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví.

Co se rozumí kontrolou, stanoví § 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, (dále jen "kontrolní řád"). V případě kontroly vykonávané krajskými hygienickými stanicemi (dále též "KHS")jde o výkon veřejné správy, při němž kontrolní orgán – krajská hygienická stanice - zjišťuje, jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z právních předpisů nebo které jí byly uloženy na základě těchto předpisů. Kontrola je tak formou uplatnění státní moci, kdy orgány veřejné správy dozírají na dodržení právních předpisů.

Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR správní úřady se zakládají zákonem a zákon také stanoví jejich působnost. Podle čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Ze shora uvedeného plyne, že orgány ochrany veřejného zdraví, kterým je svěřen výkon státního zdravotního dozoru mimo jiné v oblasti ochrany zdraví při práci, musí při jeho výkonu postupovat v souladu se zákony (zákonem o kontrole modifikovaným, resp. doplněným, jak bude níže vysvětleno, § 88 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, dále též "ZoOVZ".), přičemž předmětem výkonu dozoru je ve smyslu § 82 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví plnění povinností v ochraně zdraví při práci před riziky plynoucími z fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovních podmínek, z nepříznivých mikroklimatických podmínek a z fyzické a duševní zátěže a nad souvisejícími pracovními podmínkami včetně vybavení pracovišť, uložených zaměstnavatelům, resp. osobám uvedeným v § 12zákona č. 309/2006 Sb., jako kontrolovaným osobám, zákonem (zákoníkem práce, zákonem o dalších podmínkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zákonem o ochraně veřejného zdraví, zákonem o specifických zdravotních službách), nebo ve smyslu čl. 10a Ústavy České republiky přímo použitelným předpisem Evropské unie. Dále jsou předmětem dozoru ve smyslu § 82 odst. 2 písm. o) zákona o ochraně veřejného zdraví povinnost zaměstnavatele zajistit podle zákona č. 373/2011 Sb. pracovnělékařské služby a povinnost poskytovatele pracovnělékařských služeb provádět pracovnělékařské prohlídky uložené citovaným zákonem.

Zákon o kontrole reguluje obecně výkon kontroly pravidly označenými souborně jako kontrolní řád. Některá spíše ojedinělá specifika výkonu kontroly upravují zvláštní zákony, mezi které patří i zákon o ochraně veřejného zdraví.

Zákonná úprava předmětu státního zdravotního dozoru

Zákon o ochraně veřejného zdraví v ust. § 84 odst. 1 písm. a) stanoví, že předmětem dozoru krajských hygienických stanic je plnění povinností uložených osobám k ochraně veřejného zdraví

• - přímo použitelnými předpisy Evropských společenství; v současné době na úseku ochrany zdraví při práci především nařízením REACH (čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky), které upravuje povinnost zaměstnavatele v souvislosti s přístupem zaměstnanců a jejich zástupců k údajům z bezpečnostních listů, event. dalším údajům týkajícím se chemických látek a směsí, které zaměstnanci používají nebo jejichž účinkům mohou být během své práce vystaveni, a nařízením (EU) č. 528/2012, o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání, které zakazuje používání jiných než podle tohoto nařízení povolených biocidních přípravků, při zohlednění přechodných ustanovení nařízení
• - zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, vláštními, resp. jinými právními předpisy, především zákoníkem práce, zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a zákonem č. 309/2006 Sb., o dalších podmínkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,závazným opatřením orgánu ochrany veřejného zdraví vydaným na základě uvedených právních předpisů (např. rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví o stanovení následných preventivních prohlídek nebo četnosti sledování zátěže organismu zaměstnance rizikovými faktory).

Který správní úřad a v jakém rozsahu je oprávněn vykonávat státní zdravotní dozor, stanoví ZoOVZ. Podstatné je v této souvislosti vymezení úřadů tvořících soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, což je díl správních úřadů, jimž je svěřen výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví.

Podle § 78 zákona o ochraně veřejného zdraví soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví tvoří Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany. Mezi Ministerstvem zdravotnictví a krajskými hygienickými stanicemi) je vztah nadřízenosti a podřízenosti. Mezi Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany je vztah koordinace a spolupráce. Obdobně je vztah spolupráce a koordinace i mezi KHS a Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany.

Podle § 80 odst. 1 písm. a) až c) ZoOVZ Ministerstvo zdravotnictví řídí a kontroluje výkon státní správy v ochraně a podpoře veřejného zdraví a odpovídá za tvorbu a uskutečňování národní politiky na úseku ochrany a podpory veřejného zdraví, řídí a kontroluje krajské hygienické stanice a rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských hygienických stanic.

Ministerstvo zdravotnictví je druhostupňovým správním úřadem v ochraně veřejného zdraví. V Ministerstvu zdravotnictví je zřízena specifická funkce hlavního hygienika České republiky, který je v organizační struktuře Ministerstva zdravotnictví zařazen na služebním místě náměstka pro řízení sekce; podle § 80 odst. 8 ZoOVZ hlavní hygienik České republiky ve věcech ochrany a podpory veřejného zdraví vystupuje jako orgán Ministerstva zdravotnictví.

Podle § 82 odst. 2 písm. a) ZoOVZ krajským hygienickým stanicím náleží vydávat rozhodnutí, povolení, osvědčení a plnit další úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru, pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví. Jinými slovy úkoly, které zákon o ochraně veřejného zdraví nebo jiné zákony svěřují orgánu ochrany veřejného zdraví, nestanoví-li současně, že je plní Ministerstvo zdravotnictví, potom je plní krajské hygienické stanice.

Krajské hygienické stanice jsou jako správní úřady založeny ZoOVZ, který rovněž stanoví jejich pravomoc a působnost a vymezuje správní obvody, v nichž vykonávají veřejnou správu (příloha č. 2 zák. č. 258/2000 Sb.). Sídla krajských hygienických stanic kopírují sídla krajů, krajská hygienická stanice je zřízena i v hlavním městě Praze a označuje se jako Hygienická stanice hlavního města Prahy. V čele krajské hygienické stanice je ředitel. Krajské hygienické stanice mají územní pracoviště, které jsou součástí krajské hygienické stanice, a nemají zákonem svěřeny specifické úkoly. Územní pracoviště KHS mohou zřizovat nebo rušit po předchozím souhlasu Ministerstva zdravotnictví. Jejich pracovníci plní úkoly uložené zákonem krajské hygienické stanici.

Specifickými orgány ochrany veřejného zdraví jsou Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany. Zákon o ochraně veřejného k jejich působnosti v § 83 stanoví, že Ministerstvo obrany plní všechny úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru v ozbrojených silách, v Ministerstvu obrany a v jeho působnosti zřízených organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích a nad jimi užívanými objekty. Ministerstvo vnitra plní uvedené úkoly v bezpečnostních sborech, s výjimkou Vězeňské služby České republiky, v Ministerstvu vnitra a organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích zřízených v jeho působnosti včetně jimi užívaných staveb a zařízení zřízených Ministerstvem vnitra.

Ministerstvo zdravotnictví je ve vztahu k Ministerstvu vnitra a Ministerstvu obrany oprávněno usměrňovat jimi uskutečňovaný výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví.

Dále se již text bude zabývat jen působností a pravomocí krajských hygienických stanic a Ministerstva zdravotnictví.

Výkon státního zdravotního dozoru.

Státní zdravotní dozor, jak již bylo řečeno shora, podle § 82 odst. 2 písm. a) a o) ZoOVZ vykonávají krajské hygienické stanice. Postupují přitom podle zákona o kontrole, s odchylkami upravenými v § 88 zákona o ochraně veřejného zdraví. Specifika pro výkon kontroly a zvláštní pravomoci krajským hygienickým stanicím plynou z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 o úředních kontrolách a nařízení (EU) o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (č. 528/2012). Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 o úředních kontrolách postupují krajské hygienické stanice při výkon státního zdravotního dozoru nad potravinami, pokrmy a materiály a předměty určenými pro styk s potravinami, což se dotýká v popisované problematice povinností provozovatelů potravinářských podniků provozujících stravování zaměstnanců. Nařízení č. 528/2012 ve spojení se zákonem č. 324/2016 Sb. upravuje některá společná ustanovení pro organizaci a výkon kontroly nad uváděním biocidních přípravků a účinných látek na trh. Vedle shora citovaných právních předpisů upravuje kontrolní činnost orgánů ochrany veřejného zdraví řada dalších zákonů (např. zákon o potravinách, zákon o ochraně spotřebitele).

Při výkonu státního zdravotního dozoru se kontrolní zaměstnanci krajských hygienických stanic prokazují služebním průkazem, jehož vzor v současné době stanoví nařízení vlády č. 138/2003.

Souhlas či vědomost o výkonu státního zdravotního dozoru ze strany kontrolované osoby ZoOVZ, přímo použitelné předpisy EU, ani kontrolní řád, nevyžadují. Zaměstnavatelé, kteří vnitřními předpisy nebo vydanými pokyny brání výkonu státního zdravotního dozoru, není-li mu přítomna jimi určená osoba, se vystavují nebezpečí správní pokuty, jejíž maximální výše podle kontrolního řádu činí 500 000 Kč.

V této souvislosti lze připomenout judikát Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 19/2010 – 109, z něhož plyne, že za maření výkonu státního zdravotního dozoru nelze považovat jen fyzické bránění vstupu kontrolního zaměstnance krajské hygienické stanice do kontrolovaného provozu, ale i samotné sdělení zaměstnance kontrolované osoby, že kontrolní zaměstnanec krajské hygienické stanice do provozu nesmí vstoupit nebo že mu nebude při výkonu dozoru poskytována zákonem stanovená součinnost.

Odchylky od kontrolního řádu v ZoOVZ

Ustanovení § 88 ZoOVZ upravuje některé odchylky od kontrolního řádu. Podle § 88 odst. 3 v případě, kdy povaha porušení zákona bude taková, že může být ohrožen život nebo zdraví fyzických osob, zejména zaměstnanců, kontrolující zaměstnanec KHS provede celé kontrolní zjištění od předložení služebního průkazu až po doručení protokolu o kontrole s kontrolovanou nebo povinnou osobou, která je přítomna na místě výkonu dozoru. Tedy v případě, že kontrolovaná osoba není přítomna na místě výkonu dozoru, nezasílá jí již kontrolní orgán informaci o zahájení výkonu dozoru se seznamem kontrolujících. Protokol o kontrole, který se vyhotovuje na místě, předá kontrolující v případě nepřítomnosti kontrolované osoby povinné osobě přítomné výkonu dozoru (např. zaměstnanci) a tímto předáním se má protokol o kontrole za doručený kontrolované osobě. Odepření převzetí protokolu má následky předvídané správním řádem. Tedy jestliže přes poučení osoba přítomná výkonu dozoru protokol odmítne převzít, považuje se za doručený dnem, kdy k tomuto neúspěšnému pokusu o doručení došlo. Kontrolovaná osoba pak může podat námitky proti protokolu o kontrole pouze do 3 dnů ode dne jeho doručení postupem jako je uveden výše. Pro podání a vyřízení námitek platí plně kontrolní řád s tím, že kontrolující, pokud by měl vyhovět námitkám kontrolované osoby, musí tak učinit ve lhůtě do tří dnů ode dne jejich doručení krajské hygienické stanici. Není tedy vhodné, aby zaměstnavatelé nabádali své zaměstnance k odmítnutí převzetí protokolu o kontrole, neboť se tím pouze připravují o možnost podat námitky   proti kontrolnímu zjištění.

Další odchylka od kontrolního řádu se týká specifického způsobu zahájení výkonu státního zdravotního dozoru, který je vykonáván nad dodržením hygienických limitů hluku, vibrací, neionizujícího záření, pískem určeným ke hrám dětí v pískovištích, jakostí vod nebo prodejem výrobků nebo pokrmů komunikačními prostředky na dálku. Jsou-li předmětem výkonu státního zdravotního dozoru tyto rizikové faktory nebo jakost vod a další výše uvedené skutečnosti, podle § 88 odst. 2 ZoOVZ může být výkon státního zdravotního dozoru zahájen faktickým úkonem (měřením, odběrem vzorku) a až po jeho provedení následuje podání informace kontrolované osobě o tom, že výkon dozoru byl zahájen; i tato informace musí obsahovat seznam kontrolujících, případně přizvaných osob.

Specifickou odchylkou od kontrolního řádu je i omezení výběru přizvaných osob. Ustanovením § 86 ZoOVZ byly zřízeny zdravotní ústavy se sídlem v Ústí nad Labem a Ostravě, aby plnily úkoly související s výkonem státního zdravotního dozoru, zejména prováděly měření složek pracovního prostředí a odběry a rozbory výrobků. Obdobné úkoly plní i Státní zdravotní ústav. Proto je ustanovením § 88 odst. 4 ZoOVZ, na rozdíl od kontrolního řádu, omezen výběr přizvaných osob na tyto ústavy a jen pokud ony nemohou zajistit plnění úkolů státního zdravotního dozoru, může se krajská hygienická stanice obrátit na jinou odborně způsobilou fyzickou osobu.

Nově a nad rámec kontrolního řádu je kontrolujícímu zaměstnanci krajské hygienické stanice svěřeno ust. § 88 odst. 5 ZoOVZ, oprávnění vyzvat v odůvodněných případech kontrolovanou osobu (zaměstnavatele), aby se v určené lhůtě dostavila do sídla krajské hygienické stanice nebo na její územní pracoviště a předložila tam doklady potřebné pro výkon státního zdravotního dozoru. Zákon současně ukládá kontrolované osobě povinnost tuto výzvu uposlechnout, nebrání-li jí v tom vážná překážka. Je na kontrolované osobě, aby existenci takové vážné překážky prokázala. Nesplnění uvedené povinnosti se považuje za neposkytnutí součinnosti kontrolnímu orgánu a kontrolní řád dovoluje v takovém případě uložit kontrolované osobě pokutu až do výše 500 000 Kč. Obdobné oprávnění měla dosud pouze inspekce práce. Novelou ZoOVZ z r. 2014 byla svěřena i kontrolujícímu zaměstnanci krajské hygienické stanice.

S právní účinností od 1. května 2020 byla do § 88 odst. 9 ZoOVZ doplněna specifická oprávnění kontrolního zaměstnance krajské hygienické stanice pro případ kontroly prodeje výrobků nebo pokrmů komunikačními prostředky na dálku. Kontrolní zaměstnanec je oprávněn při odebírání vzorku kontrolním nákupem u kontrolované osoby využívat zastírání totožnosti. Až po obdržení vzorku je kontrolovaná osoba informována o zahájení kontroly. Dikce ust. § 88 odst. 10 ZoOVZ v souvislosti s nařízením (EU) 2017/625 dále stanoví, že v případě kontroly prodeje na dálku se vzorek pro druhé odborné stanovisko neposkytuje s tím, že provozovatel může požádat o dokumentární přezkum podle cit. nařízení (EU).

Kontrolnímu zaměstnanci krajské hygienické stanice náleží při výkonu státního zdravotního dozoru oprávnění ověřovat podle osobních dokladů (občanský průkaz nebo cestovní pas) totožnost osoby přítomné výkonu státního zdravotního dozoru. Osoba má tomu odpovídající zákonnou povinnost pro tyto účely kontrolujícímu osobní doklad předložit. Nepředložení dokladu se považuje za porušení povinnosti součinnosti, jejímž následkem je podle kontrolního řádu uložení pokuty, jde-li o povinnou osobu (např. zaměstnance) až do 200 000 Kč, jde-li o kontrolovanou osobu (např. člena statutárního orgánu) až do výše 500 000 Kč.

V rámci výkonu státního zdravotního dozoru mohou kontrolní zaměstnanci krajské hygienické stanice pořizovat obrazovou a zvukovou dokumentaci o zjištěných skutečnostech, nahlížet do dokladů, dalších písemností a záznamů dat, činit si z nich výpisy a požadovat písemná nebo ústní vysvětlení a mohou v rozsahu nezbytném pro výkon zákonem stanovených oprávnění nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené poskytovatelem zdravotních služeb včetně zdravotnické dokumentace zaměstnanců vedené poskytovatelem pracovnělékařských služeb a činit si z ní výpisy.

Průběh státního zdravotního dozoru

Z kontrolního řádu a odchylek od něj, popsaných shora, tak pro výkon státního zdravotního dozoru rezultují tato pravidla: státní zdravotní dozor je konán bez předchozího oznámení kontrolované osobě. Tento závěr plyne nejen z pravidel pro zahájení výkonu dozoru podle § 5 kontrolního řádu, resp. § 88 odst.2 a 3 ZoOVZ, ale i z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Kontrolní zaměstnanci někdy volí předchozí doručení oznámení o zahájení výkonu dozoru s cílem, aby kontrolovaná osoba připravila všechny podklady nutné pro výkon dozoru, eventuálně zajistila doprovod jí určeného zaměstnance v provozovně. Kontrolovaná osoba by za těchto okolností neměla klást nedůvodné překážky výkonu dozoru, neboť podle § 8 kontrolního řádu kontrolující je oprávněn vyžadovat od kontrolované i povinné osoby součinnost potřebnou k výkonu kontroly, a podle § 10 odst. 2 a 3 kontrolního řádu kontrolované i povinné osoby jsou povinny vytvořit základní podmínky k provedení, kontroly, zejména jsou povinny poskytnout součinnost odpovídající oprávněním kontrolujících.

Plnění povinností kontrolovanou osobou lze kontrolovat v průběhu jednoho státního zdravotního dozoru nebo lze takové skutečnosti zjišťovat opakovaným výkonem dozoru. Lze též vykonat společnou státní kontrolu s jiným kontrolním orgánem, např. inspekcí práce.

O kontrolním zjištění sepíše kontrolní zaměstnanec protokol o kontrole (viz níže) a nejde-li o výjimečný postup popsaný shora pro případ, kdy může mít porušení povinnosti za následek ohrožení života nebo zdraví, jeho stejnopis doručí postupem podle správního řádu kontrolované osobě. Nejsou-li podány námitky, vzdá-li se kontrolovaná osoba práva podat námitky nebo jsou postupem podle kontrolního řádu vyřízeny, výkon státního zdravotního dozoru končí. Ve specifickém případě, popsaném v § 14 odst. 3 kontrolního řádu lze námitky proti protokolu o kontrole vyřídit až v  odůvodnění vydaného správního rozhodnutí. Základním předpokladem takového postupu kontrolního orgánu je, že správní řízení o uložení sankce nebo opatření k nápravě v přímé souvislosti s kontrolním zjištěním podle protokolu o kontrole je zahájeno ve lhůtě pro vyřízení námitek kontrolované osoby a nadřízená osoba kontrolujícího dala k takovému postupu souhlas. Lhůta pro vyřízení námitek činí podle § 14 odst. 1 kontrolního řádu 30 dnů a ve zvlášť složitých případech, za podmínky předchozího vyrozumění kontrolované osoby, 60 dnů.

Jsou-li při výkonu dozoru odebrány vzorky či prováděno měření, vyžadující laboratorní vyšetření, které provádí přizvaná osoba, lze protokol o kontrole týkající se uvedených skutečností uzavřít až poté, kdy kontrolní orgán obdrží závěry laboratorního vyšetření ve formě protokolu, což může být i poslední kontrolní úkon státního zdravotního dozoru. Poté provede seznámení s protokolem a uzavře státní zdravotní dozor postupem, jak je uvedeno shora.

Podle § 20 kontrolního řádu kontrolující i přizvaná osoba mají povinnost zachovávat mlčenlivost. Povinnosti mlčenlivosti může uvedené osoby zprostit ten, v jehož zájmu tuto povinnost mají, anebo ve veřejném zájmu nadřízená osoba kontrolujícího. Zákon o ochraně veřejného zdraví a další zákony však uvedenou povinnost mlčenlivosti dále prolamují. V ust. § 89 ZoOVZ je stanoveno, že zaměstnanci orgánů OVZ jsou povinni zachovávat mlčenlivost o individuálních údajích vztahujících se k fyzickým osobám a o obchodním tajemství, o kterých se při postupu podle zákona o ochraně veřejného zdraví, zvláštního právního předpisu upravujícího ochranu zdraví při práci (tj. ZP a ZoBOZP) a zvláštních právních předpisů upravujících působnost orgánů ochrany veřejného zdraví dozvěděli.

Současně však ZoOVZ stanoví, že porušením této povinnosti není, jestliže takové údaje v nezbytně nutném rozsahu sděluje zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví:

−na základě písemného souhlasu fyzické osoby, které se informace přímo týká,

−orgánu ochrany veřejného zdraví (jejich přehled je uveden shora),

−lékaři v rámci poskytování dalších potřebných zdravotních služeb,osobám blízkým a osobám, které byly během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývaly v ohnisku nákazy,, jedná-li se o údaje o zdravotním stavu, které jsou nezbytné pro ochranu veřejného zdraví; kdo se považuje za osobu blízkou, stanoví občanský zákoník (příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní, osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí),

−zdravotní pojišťovně k vyměření přirážky a pro řízení o náhradě škody a okresní správě sociálního zabezpečení k vyměření přirážky,

−poskytovateli zdravotních služeb oprávněnému uznávat nemoci z povolání  nebo změny zdravotního stavu pro účely posuzování ohrožení nemocí z povolání,

−orgánu inspekci práce v souvislosti se šetřením pracovního úrazu,

−orgánu sociálně-právní ochrany dětí v souvislosti s ochranou zdraví dětí a mladistvých,

−Veřejnému ochránci práv v souvislosti s šetřením podle zvláštního zákona.

Dále citované ustanovení ZoOVZ k prolomení zásady mlčenlivosti stanoví, že na vyžádání státního zástupce a po podání žaloby též předsedy senátu jsou orgány ochrany veřejného zdraví oprávněny sdělit individuální údaje vztahující se k fyzickým osobám a obchodní tajemství, o kterých se při postupu podle tohoto zákona dozvěděly.

Za prolomení zásady mlčenlivosti je třeba považovat např. i ustanovení § 100e ZoOVZ, které stanoví, že krajské hygienické stanice jsou oprávněny informovat veřejnost o závěrech státního zdravotního dozoru nad koupališti, a to včetně výsledků měření nebo vyšetření, zotavovacími akcemi a jinými podobnými akcemi pro děti, pískovišti venkovních hracích ploch, ubytovacími a stravovacími službami, a to v rozsahu uvedení totožnosti kontrolované osoby, stavu kontrolovaného objektu, povaze případného rizika, přijatých nápravných opatření a dalších informací nezbytných k ochraně veřejného zdraví. Dále jsou orgány ochrany veřejného zdraví oprávněny v souvislosti s informováním veřejnosti o jakosti pitné vody, teplé vody a jakosti vody v koupalištích zveřejňovat i výsledky provozních kontrol, získané na základě povinností stanovených osobám ZoOVZ.
Rovněž ustanovení dalších zákonů, která ukládají orgánům veřejné správy povinnost informovat veřejnost o rizicích ohrožujících zdraví osob, je prolomením zásady mlčenlivosti; jde např. o ust. § 6 zákona zák. č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, nebo ust. § 21 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Obdobné ustanovení obsahuje i čl. 10 nařízení (ES) č. 178/2002 kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin.

Úkolem státního zdravotního dozoru je zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly (§ 9 písm. a) kontrolního řádu). V rámci výkonu státního zdravotního dozoru mohou kontrolující realizovat oprávnění, vyplývající z § 7 a 8 kontrolního řádu a na druhé straně mají povinnosti vůči kontrolované osobě, upravené § 9 kontrolního řádu. Další oprávnění kontrolujících plynou z § 88 zákona o ochraně veřejného zdraví a byla popsána výše.

Základní rozsah oprávnění kontrolujících ke vstupu do obydlí upravuje § 7 kontrolního řádu. Ustanovení § 88 odst. 1ZoOVZ v této souvislosti stanoví, že pokud hrozí šíření nákazy, zvýšený výskyt přenašečů infekčních onemocnění a škodlivých nebo epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů a ke zjištění ohniska nákazy, k nařízení, provedení a kontrole protiepidemických opatření mohou v mimořádných případech hodných zvláštního zřetele vstupovat zaměstnanci krajské hygienické stanice do obydlí fyzických osob. Kontrolující jsou dále oprávněni vstoupit do obydlí fyzické osoby ke zjištění zdroje hluku a vibrací, kterým byl překročen v chráněných prostorech (chráněný vnitřní a venkovní prostor staveb, chráněný venkovní prostor) hygienický limit hluku nebo vibrací a ke zjištění zdroje neionizujícího záření, kterým byla v místě přístupném fyzickým osobám překročena nejvyšší přípustná hodnota neionizujícího záření..Dále citovaný zákon stanoví, že fyzické osoby jsou povinny jim tento vstup umožnit a strpět či provést opatření nařízená podle tohoto zákona k zamezení vzniku a šíření infekčních onemocnění.

Podle § 92k odst. 6 písm. d) ZoOVZ je neumožnění vstupu do obydlí  ke zjištění, zda nehrozí šíření nákazy, zvýšený výskyt přenašečů infekčních onemocnění, škodlivých nebo epidemiologicky významných členovců, hlodavců nebo dalších živočichů, ke zjištění ohniska nákazy nebo k nařízení, provedení anebo kontrole protiepidemického opatření přestupkem, za který lze fyzické osobě uložit pokutu až do 10 000 Kč. Přestupky fyzických osob na úseku ochrany před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením upravuje ust. § 92g ZoOVZ.

Předložení dokladů kontrolovanou osobou

Kontrolující jsou při výkonu státního zdravotního dozoru oprávněni požadovat na kontrolovaných osobách, aby poskytly údaje, dokumenty a věci…