Skladovací zařízení sypkých hmot - zásobníky

8.3.6.3

Skladovací zařízení sypkých hmot - zásobníky

Ing. Antonín Dušátko

 NahoruZákladní pohled na problematiku

Skladovací zařízení sypkých hmot, resp. zásobníky na sypké materiály, je pojem používaný ve stávajících předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tato zařízení patří k těm, u nichž je dlouhodobě vykazována zvýšená úrazovost. Poměrně často ta nejzávažnější; zejména úrazovost smrtelná. V této souvislosti by bylo vhodné, aby zaměstnavatelé, jakož i vedoucí a zodpovědní zaměstnanci, si podrobně prostudovali též viz Příklady úrazů a nežádoucích událostí při provozu zásobníků, kde jsou uvedeny příklady úrazů a dalších nežádoucích událostí vykazovaných při provozu a obsluze zásobníků.

U uvedených zařízení v minulosti docházelo, v přítomnosti stále ještě dochází, ale v budoucnosti by již nemělo docházet k provozním potížím spojeným zejména s vyprazdňováním skladovacího zařízení (zásobníku sypkých hmot), které lze primárně označit za konstrukční nedokonalost výrobku a sekundárně za nezvládnutí technologie provozu příslušného technického zařízení, resp. výrobní linky navazující na zásobník. Již v úvodu je třeba zdůraznit, že je reálné vybavit nefunkční, popř. nedokonale funkční skladovací zařízení vhodnými technickými prostředky (a to i dodatečně!), nebo provést potřebnou technickou (konstrukční) úpravu samotného technického zařízení (taktéž i dodatečně!), zajišťující vyprazdňování skladované sypké hmoty; a to buď samočinně, nebo za pomoci instalovaných technických prostředků – zařízení, napomáhajících toku sypké hmoty (materiálu).

Rovněž je reálné eliminovat, či alespoň snížit i další rizika, vyskytující se při provozu a údržbě jednotlivých skladovacích zařízení sypkých hmot – zásobníků sypkých hmot (dále je používán jednotný pojem zásobník).

 NahoruSpecifikace a rozdělení zásobníků

Jednotlivé dále specifikované zásobníky mohou být navrženy a provozovány v zásadě jako:

1. stabilní – trvale provozované na jednom místě,

2. přemístitelné – dočasně provozované na jednom místě,

3. mobilní – provozované i při pohybu – pojezdu příslušného technického prostředku obsahujícího zásobník.

Zásobníky mohou být zhotoveny z nejrůznějších materiálů. Zejména z betonu, oceli, hliníku, dřeva, plastů, textilu apod. Ale i volba vhodného materiálu, ze kterého je zásobník zhotoven, ovlivňuje jeho bezpečnost, resp. bezpečnost jeho provozu a obsluhy. Jsou ale možnosti kupř. i dodatečných konstrukčních úprav provozovaných nedokonale funkčních zásobníků, sledujících zvýšení jejich bezpečnosti zejména u starších zařízení. Jako příklad lze uvést výstelky ze speciálních plastů na vnitřních plochách zásobníků původně zhotovených z nevhodných materiálů (hrubozrnných betonů) – viz dále.

Předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví za stabilní skladovací zařízení sypkých hmot považují vhodné stabilní zařízení, nebo prostorovou konstrukci, umožňující skladovaní sypké hmoty jehož objem přesahuje 3 m³ a v němž lze skladovat sypké hmoty o výšce přesahující 1 500 mm. Stejné předpisy pak za zásobník považují prostorovou konstrukci sloužící k uskladnění zrnitých, prachových, popř. též zčásti soudržných a vláknitých materiálů.

Zásobník se skládá z komory o výšce "h“ a výsypky, přičemž nad komorou může být ještě manipulační prostor. Půdorysný tvar komory bývá kruhový, pravoúhlý, popř. mnohoúhelníkový. Zásobníky jsou ukládány na základové konstrukce buď přímo nebo prostřednictvím podpěr; mohou být i součástí technologických celků. Základní jednotku zásobníku tvoří buňka, která většinou sestává z jedné komory a jedné výsypky, přičemž buňky mohou stát samostatně, nebo bývají sdružovány ve sdruženém zásobníku. Zásobníky se člení na:

• bunkry,

• sila.

h > 1,5 . √A.

 NahoruPředpisy

V současné době je provoz a používání zásobníků předpisově upraven zejména nařízením vlády č. 378/2001 Sb., které nabylo účinnosti k 1. 1. 2003.

Vedle ČSN ISO 8456 (26 6202) provoz zásobníků dále upravují navazující a související normy – a to zejména:

• ČSN EN 617 (26 0082),

• ČSN ISO 7149 (26 0006),

• ČSN ISO 1819 (26 0005).

 NahoruZákladní nebezpečí

Do okruhu základních specifických nebezpečí vázaných na zásobníky a jejich provoz patří:

• skupina nebezpečí souvisejících s tokem sypkých hmot,

• skupina nebezpečí vázaných na sypké hmoty,

• nebezpečí spojená se vstupem osob do zásobníků.

Poznámky:
Pro snazší orientaci jsou u jednotlivých nebezpečí uváděny též možnosti jejich řešení, popřípadě je uveden odkaz na příslušnou kapitolu.

 NahoruNebezpečí všeobecná

Vedle základních specifických nebezpečí se při provozu a obsluze zásobníků mohou vyskytnout všeobecná nebezpečí, resp. skupiny všeobecných nebezpečí – a to ve vazbě na specifičnost konstrukčního provedení jednotlivých zásobníků, jejich umístění, způsobu obsluhy atd.

 NahoruNebezpečí mechanická

Nebezpečí mechanická, do jejíž skupiny patří přednostně:

1. možnost vtažení, zachycení nebo pádu; v provozních prostorách (v místech stálého přístupu) otevřených násypek, sil, zásobníků a bunkrů musí být jakýkoliv otvor, jehož rozměry jsou větší než 200 mm × 200 mm (výjimečně mezery mezi tyčemi větší než 200 mm), zajištěn – chráněn vhodným ochranným krytem – případně opatřen ochranným hrazením – pevným zábradlím vysokým minimálně 1 000 mm kolem volných otvorů. Ochranné kryty na které je zamýšlen vstup osob, musejí být tak dimenzovány, aby vydržely zatížení 1 500 N rovnoměrně rozložené na ploše 200 mm × 200 mm. Ostatní kryty (bez možnosti vstupu osob) musejí být tak dimenzovány, aby vydržely zatížení 150 N rovnoměrně rozložené na ploše 200 mm × 200 mm. (§ 3 odst. 4 písm. f) nařízení vlády č. 378/2001 Sb.).

   Přístupové dveře na bočních stěnách zásobníků a sil, vedoucí do skladovacího prostoru, musejí být nejen při nové výstavbě, ale i v rámci prováděných rekonstrukcí, modernizace apod. navrhovány jako samočinně uzamykatelné a samočinně uzavíratelné. Otevření těchto dveří zvenku musí být možné pouze prostředky ne stále připevněnými ke dveřím a otevření zevnitř musí být vždy možné bez jakýchkoliv speciálních prostředků. Současně musí být vyřešena ochrana zabraňující pádu osob do zásobníku po otevření dveří.

   Poznámka:
   Úprava přístupových dveří u starších provozovaných a neodpovídajících zařízení (bez nutnosti jejich zásadní rekonstrukce či modernizace) musí být taktéž provedena, a to ve vazbě na požadavky bezpečnostních předpisů – zejména pak ustanovení § 101 odst. 1, § 102 odst. 1 a odst. 5 písm. e) zákoníku práce, jakož i § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb., a § 3 odst. 4 písm. f) nařízení vlády č. 378/2001 Sb.).

   Přístup do skladovacího prostoru sila může být možný pouze z provozního prostoru příslušného zařízení – tj. prostoru (určeného výrobcem), který je přístupný nebo dosažitelný všem osobám bez nutnosti otevření krytů, aktivace bezpečnostního vypínacího zařízení nebo použitím dalších prostředků (provozní prostor je vybaven prostředky přístupu). Přístupové otvory musejí mít minimální velikost 600 mm. Dále musí být vytvořen odpovídající prostor, zajišťující bezpečný vstup do sila a záchranou akci, včetně možnosti použití vhodných osobních zvedacích prostředků (výtahu v silu).

   Pokud je pro vertikální komunikaci uvnitř zásobníku – sila použit žebřík, musí být umístěn přímo pod přístupovým otvorem do sila a současně musí být vybudován kotvicí bod pro možnost použití osobních ochranných prostředků. Při maximální výšce sestupu:

   • do 4 m lze použít přenosný žebřík. Pokud spodní část sila neumožňuje použití přenosného žebříku, musí být zajištěn pevný žebřík,

   • od 4 m do 10 m musí být zajištěn pevný žebřík, resp. žebříky,

   • nad 10 m musí být používáno výhradně zavěšené přístupové zařízení (výtah).

   Ochranné kryty, sloužící k zabránění osobám v přímém vstupu do vnitřního prostoru sila, musejí být uzamykatelné,

2. možnost stlačení, které vedle všech běžných případů přichází v úvahu zejména při odvážení sypkých hmot mobilními dopravními prostředky. V takovémto případě musí být mezi konstrukcí sila (zásobníku) a maximální šířkou uvažovaného dopravního prostředku dodrženy následující minimální horizontální vzdálenosti jako pracovní a provozní prostor:

   při rychlosti dopravního prostředku	≤ 30 km/hod.	> 30 km/hod.
   při délce podélné překážky < 300 mm	500 mm	700 mm
   při délce podélné překážky ≥ 300 mm	700 mm	700 mm
   při souvislé podélné překážce	700 mm	700 mm

   Minimální vertikální výška jako pracovní a provozní prostor musí být ve všech případech alespoň 2 100 mm; je ale nutno vzít v úvahu též maximální rozměry dopravního prostředku, určeného k odvozu sypkých hmot,

3. možnost střihu, pořezání nebo uříznutí, zejména při řešení přístupových tras mezi pevnými a pohyblivými plošinami nebo lávkami,

4. možnost navinutí, zvláště v případech nezbytnosti přístupu do skladovacího prostoru specifických zásobníků – sil (kupř. vybavených rotujícími díly) při jejich provozu,

5. možnost vymrštění (strojního zařízení a/nebo sypkého materiálu), v rámci základních nebezpečí je třeba analyzovat zejména stavy vyvolané od možného přetlaku, resp. podtlaku.

   Poznámka:
   Viz též základní – specifická nebezpečí vázaná na zásobníky v další části této kapitoly.

6. možnost ztráty stability; u provozovaných zařízení je nutno vzít v úvahu vedle povětrnostních podmínek zejména vliv možnosti vzniku přetlaku, resp. podtlaku a v této souvislosti zhodnotit působení vznikajících sil. S ohledem na stabilitu provozovaných sil, zásobníků apod. je třeba všechny konstrukční prvky protiexplozní ochrany umístit pouze v horní části zásobníku, resp. symetricky vzhledem k jeho podélné ose. Této otázce by zaměstnavatelé měli věnovat potřebnou pozornost zejména při přejímce nových zařízení, resp. v rámci prováděných rekonstrukcí, jakož i při jednání s dodavateli – výrobci. Stabilitu provozovaných zařízení může ovlivňovat též způsob a aktuální stav ukotvení zásobníku; proto je třeba této otázce věnovat pozornost též v rámci prováděných pravidelných kontrolách (§ 4 odst. 2 nařízení vlády č. 378/2001 Sb.),

7. možnost uklouznutí, zakopnutí apod., které přichází v úvahu zejména u venkovních komunikačních tras. Povrch plošin, průchodových uliček apod. musí mít jednak protiskluznou úpravu, jednak musí zajišťovat odvod technologických kapalin a povětrnostních srážek. Komunikační trasy o sklonu větším než 5 ° musejí mít instalována minimálně dvě konzolová madla. Zodpovědní a vedoucí zaměstnanci musejí sledovat, jsou-li komunikační trasy všech překážek a odložených předmětů, které by mohly být příčinou zakopnutí a event. i pádu osob. Více o problematice možného uklouznutí, jakož i eliminace a/nebo snížení tohoto nebezpečí je pojednáno v kapitolách Uklouznutí - základní nebezpečí, Eliminace a/nebo snížení rizika uklouznutí a dále.

 NahoruNebezpečí elektrická

Nebezpečí elektrická, která mohou přicházet v úvahu zvláště při provádění údržbářských a opravárenských prací – zejména pak při úplném či částečném provozu související či navazující technologie. Pokud některé části elektrického vybavení zásobníku – související technologie zůstanou pod napětím po vypnutí odpojovacího zařízení, potom tyto části musejí být označeny, resp. identifikovány a co nejvíce chráněny proti přímému kontaktu – viz též viz Vyhrazená elektrická zařízení.

 NahoruNebezpečí tepelná

Nebezpečí tepelná – tato přicházejí v úvahu všude tam, kde kontakt zúčastněných osob buď se skladovaným materiálem, nebo jakoukoli částí zásobníku, sila apod. může vést k popálení či opaření. Pro eliminaci, popř. snížení tohoto nebezpečí je nutno:

1. zajistit aby povrchové teploty ve vztahu na druh materiálu nepřesáhly dále uvedené hodnoty:

   • při neúmyslném dotyku s kontaktní dobou (dobou styku kůže s příslušným povrchem) 0,5 s podle následujícího přehledu:

     Druh materiálu	Rozsah prahu popálení (°C)
     Holý nepokrytý (neobalený) kov	67–73
     Keramika, sklo a kameninové materiály	84–90
     Plasty	91–99
     Dřevo	125–152

     Pro kovy pokryté lakem lze povolit vzrůst povrchové teploty:

     • při tloušťce laku 50 μm o 13 °C,

     • při tloušťce laku 100 μm o 22 °C,

     • při tloušťce laku 150 μm o 31 °C.

     Pro kovy pokryté (práškováním, smaltem a polyamidem) lze povolit vzrůst povrchové teploty:

     • pro smalt (160 μm)/prášek (60 μm) o 6 °C,

     • pro prášek 90 μm) o 11 °C,

     • pro polyamid 11 nebo 12 tloušťky 400 μm o 35 °C.

     Poznámky:

     1. Schopnost člověka reagovat na neúmyslný kontakt s horkým povrchem a při pocitu bolesti jej ukončit obecně závisí na věku a tělesné konstituci.

     2. U zdravých dospělých osob by se všeobecně mělo uvažovat s minimální kontaktní dobou 1 s; dobu 0,5 s lze vzít v úvahu pouze v těch případech, kdy neexistuje vůbec žádné omezení pohybu pro nejrychleji možné přerušení dotyku s horkým povrchem po následném pocitu bolesti. Pokud lze předpokládat delší dobu reakce (např. v podmínkách, kdy je omezen snadný pohyb), bylo by vhodné uvažovat s delší kontaktní dobou – asi 4 s.

     3. U starších osob je nutno jako minimální kontaktní dobu uvažovat 1 s, raději ale 4 s.

   • u normálně dosažitelných částí s kontaktní dobou 1 s – dle následujícího přehledu:

     Druh materiálu	Rozsah prahu popálení (°C)
     Holý nepokrytý (neobalený) kov	64–69
     Keramika, sklo a kameninové materiály	79–86
     Plasty	85–93
     Dřevo	114–139

     Pro kovy pokryté lakem lze povolit vzrůst povrchové teploty:

     • při tloušťce laku 50 μm o 10 °C,

     • při tloušťce laku 100 μm o 18 °C,

     • při tloušťce laku 150 μm o 25 °C.

     Pro kovy pokryté (práškováním, smaltem a polyamidem) lze povolit vzrůst povrchové teploty:

     • pro smalt (160 μm)/prášek (60 μm) o 5 °C,

     • pro prášek (90 μm) o 9 °C,

     • pro polyamid 11 nebo 12 tloušťky 400 μm o 28 °C.

     Poznámky:

     1. Pro krátké kontaktní doby nejsou stanoveny přesné jednoznačné hodnoty prahu popálení, ale je určen rozsah prahu popálení. Důvodem je skutečnost, že pro krátké kontaktní doby není znalost teplotní hranice mezi nepopálením a počátkem popálení dokonalá. Navíc práh popálení závisí na více faktorech, včetně tloušťky kůže v místě styku, stupně vlhkosti povrchu kůže (suchá, zpocená), znečištění kůže (např. oleji, tukem) apod.

     2. Při určování limitní hodnoty povrchové teploty u krátkých kontaktních dob (do 1 min.) je nutno vzít v úvahu zejména následující faktory:

        • osoby, které se dotýkají, resp. mohou dotýkat povrchu (pro zdravou dospělou populaci lze vybrat hodnotu uprostřed rozmezí),

        • strukturu povrchu (čím je povrch dekorativnější, tím více lze vybírat hodnotu blížící se horní hranici rozmezí, pro hladký povrch třeba vybrat hodnotu blížící se dolní hranici rozmezí),

        • pravděpodobnost dotyku (při vyšší pravděpodobnosti dotyku horkého povrchu třeba vybrat hodnotu blížící se dolní hranici rozmezí – a naopak),

        • důsledky dotyku (čím vážnější lze předpokládat důsledky dotyku s horkým povrchem, tím je nutnější vybrání hodnoty blíže k dolní hranici rozmezí – a naopak).

   • u součástí ovládaných ručně s kontaktní dobou 1 min. – dle následujícího přehledu:

     Druh materiálu	Rozsah prahu popálení (°C)
     Holý nepokrytý (neobalený) kov	51
     Pokrytý kov	51
     Keramika, sklo a kameninové materiály	56
     Plasty	60
     Dřevo	60

2. v případě, že nelze zajistit výše uvedené maximální teploty, je nutno realizovat vhodné preventivní opatření – např.:

   • izolaci horkých povrchů,

   • chlazení horkých povrchů,

   • bezpečné vzdálenosti.

 NahoruNebezpečí vázaná na škodlivé plyny nebo prachy

Nebezpečí vyplývající ze styku s, nebo vdechování škodlivých plynů nebo prachů, které ve vazbě na uloženou sypkou hmotu, provozní poměry a způsob skladování – může i výrazným způsobem ovlivnit celkovou úroveň bezpečnosti jak samotného zásobníku, tak i bezpečnosti jeho provozu a obsluhy. S ohledem na uvedené je třeba zdůraznit, že zaměstnavatelé mají za povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, které se týkají výkonu práce a v této souvislosti vybavit provozované zásobníky sypkých hmot vhodným ochranným zařízením (kupř. odlučovačem, filtrem) k omezení nebezpečné koncentrace škodlivin (§ 101 odst. 1 zákoníku práce, v návaznosti na bod 10 přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 378/2001 Sb.).

Při výskytu rizikových faktorů pracovních podmínek (to znamená i škodlivých plynů nebo prachů) jsou zaměstnavatelé povinni měřením zjišťovat jejich hodnoty a přijímat potřebná opatření k dodržení jejich nejvyšších přípustných hodnot (§ 7 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.). Pro usnadnění tohoto úkolu lze uvést dále uvedené hodnoty:

• Přípustné expoziční limity (PEL) a nejvyšší přípustné koncentrace (NPK-P) některých chemických látek

  Chemická látka	PEL (mg . m-3)	NPK-P (mg . m-3)
  Aceton	800	1500
  Amoniak	14	36
  Anilin	5	10
  Arzen	0,1	0,4
  Benzen	3	10
  Fenol	7,5	15
  Fluor	1,5	3
  Chlor	0,5	1,5
  Kyselina octová	25	35
  Kyselina sírová – též oxid sírový	1	2
  Oxid siřičitý	5	10
  Oxid dusný	180	360
  Oxid sírový	1	2
  Oxid siřičitý	5	10
  Oxid uhelnatý	30	150
  Oxid uhličitý	9000	45000
  Oxid vápenatý	2	4
  Ozon	0,1	0,2
  Peroxid vodíku	1	2

• Přípustné expoziční limity (PEL) některých prachů s převážně fibrogenními účinky

     

  Látka	PELr (mg . m-3) respirabilní frakce (Fr) Fr = 100 %		PELc (mg . m-3) celková koncentrace
  Křemen	0,1		-
  Fr 5 %	Fr > 5 %
  Dinas	2,0	10 : Fr	10
  Grafit	2,0	10 : Fr	10
  Koks	2,0	10 : Fr	10
  Slévárenský prach	2,0	10 : Fr	10
  Šamot	2,0	10 : Fr	10

• Přípustné celkové koncentrace (PELc ) některých prachů s převážně nespecifickým účinkem

  Látka	Celková koncentrace PELc (mg . m-3)
  Cement	10,0
  Čedič tavený	10,0
  Hnědé uhlí a lignit	10,0
  Ocelárenská struska	10,0
  Popílek	10,0
  Prach z umělého brusiva	10,0
  Sádra	10,0
  Saze	2,0
  Škvára	10,0

Základní specifická nebezpečí vázaná na skladování sypkých hmot

Vedle všeobecných nebezpečí se při provozu a obsluze zásobníků sypkých hmot dále mohou vyskytnout některá základní specifická nebezpečí, vyplývající zejména z charakteru skladované sypké hmoty, způsobu provozu a obsluhy zásobníku, resp. související technologie, jakož i z konstrukčního řešení příslušného zásobníku.

Nebezpečí vznikající v souvislosti s tokovými poměry sypké hmoty

Dále uvedená analýza prokázala (viz Analýza úrazů a dalších nežádoucích událostí vykazovaných při provozu zásobníků), že za základní (specifické) riziko související s provozem a obsluhou zásobníků třeba považovat zasypání – zavalení zaměstnance nalézajícího se uvnitř zásobníku (nejčastěji za účelem uvolnění usazenin či rozrušení vzniklé vzpěrné klenby). Z dlouhodobého sledování nehodové události pak vyplývá, že proboření zaměstnance do skladované sypké hmoty způsobuje téměř 64 % všech smrtelných úrazů a dalších cca 23 % pak zasypání postiženého uvolněným materiálem z vnitřních stěn zásobníku. Podobný obraz lze získat z počínání postiženého v kritickém okamžiku, kdy na přímé uvolňování klenby se váže více než 54 % a na pohyb po materiálu hrozícím probořením více než 20 % smrtelné úrazovosti vykázané při provozu a obsluze zásobníků. Lze tedy říci, že při provozu a obsluze zásobníků dochází u nás z dlouhodobého pohledu přibližně k osmi smrtelným úrazům z deseti, jejichž společnou příčinu tvoří nedokonalé vyprazdňování skladované sypké hmoty, resp. problémy související s jejím tokem.

Popsané provozní potíže jsou nejčastěji způsobovány nesprávně navrženou konstrukcí (zejména u starších zásobníků), ale též nesprávným provozním režimem a to u všech, nejen u starých zařízení. Při návrhu zásobníku je třeba vycházet z mechanicko-fyzikálních vlastností sypkých hmot, zejména z:

• úhlu vnějšího tření φ_w, který vyjadřuje velikost tření mezi zrny uložené sypké hmoty a vnitřním kontaktním povrchem zásobníku,

• úhlu vnitřního tření, tj. tření mezi zrny uložené sypké hmoty.

Vlastnosti sypkých hmotnejsou ale konstantní. Závisí na celé řadě vlivů na rozložení tlaku a způsobu zatěžování, obsahu vlhkosti apod.

Poznámka:
Viz též kapitolu Vlastnosti, charakteristiky a rizikové vlivy sypkých hmot "Vlastnosti, charakteristiky a rizikové vlivy sypkých hmot“ (kupř. třídění sypkých hmot podle velikosti a tvaru zrna, ale zejména" Přehled třídících ukazatelů sypkých hmot a způsob jejich označení“).

Jako důsledek konstrukčních chyb při řešení návrhu zásobníku, resp. při jeho nesprávném provozu, dochází k těmto provozním potížím – viz následující obrázek:

• komínování,

• nálevce,

• klenbě,

• oblouku.

 NahoruKlenba

Klenba se ve většině případů vytváří u výsypného otvoru výsypky. Má tu vlastnost, že vlastní tíhu sypkého materiálu přenáší do stěn výsypky a žádnou silou nepůsobí do spodních vrstev. Pokud se vytvoří ustálená pevná klenba nad výsypným otvorem, potom vysypávání sypké hmoty ustane. V případě zrnitějšího materiálu je oblast klenby pevnější. Vzniku klenby lze předcházet i dostatečně velkým výpustným otvorem přibližně dle následujícího přehledu:

Naznačené problémy, způsobující narušení až přerušení toku sypké hmoty, souvisejí s mechanicko-fyzikálními vlastnostmi sypkých hmot a s celkovým konstrukčním řešením daného zařízení. Vhodnou volbou tvaru zásobníku, polohy obslužných zařízení a materiálu stykových stěn lze dosáhnout, aby zásobník pracoval s hmotovým tokem namísto toku jádrového, při kterém dochází k výše uvedeným potížím při vypouštění zásobníku.

 NahoruJádrový tok

U jádrového (nálevkovitého) toku lze chování toku sypké hmoty ve fázi…