dnes je 1.12.2022

Input:

Úvod k pracovněprávním postupům zaměstnavatele v návaznosti na status zaměstnance ohledně zdravotní způsobilosti a zdravotního stavu zaměstnance

4.2.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.5.6.1
Úvod k pracovněprávním postupům zaměstnavatele v návaznosti na status zaměstnance ohledně zdravotní způsobilosti a zdravotního stavu zaměstnance

JUDr. Eva Dandová

K významu lékařskému posudku z hlediska práva

Z ustanovení § 41 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, vyplývá, že součástí posudkové péče je mimo jiné posuzování:

  • zdravotní způsobilosti k práci na základě pracovnělékařské prohlídky; součástí posuzování zdravotní způsobilosti k práci je zejména posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců nebo osob ucházejících se o zaměstnání,

  • zdravotního stavu v souvislosti s nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí z povolání,

zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění a pro potřeby úřadu práce.

Z ustanovení § 42 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách dále vyplývá, že lékařský posudek o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu vydává poskytovatel na žádost pacienta, který je posuzovanou osobou, nebo jiné k tomu oprávněné osoby po posouzení zdravotní způsobilosti, popřípadě zdravotního stavu posuzované osoby, posuzujícím lékařem, a to na základě zhodnocení výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření, výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě jejím registrujícím poskytovatelem (v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost) a zdravotní náročnosti pro výkon práce, povolání, vzdělávání, sportu, tělesné výchovy či jiné činnosti, pro kterou je osoba posuzována. Lékařské posudky se tedy vydávají při výkonu zdravotních služeb na základě posouzení zdravotního stavu posuzované osoby. Přitom se přihlíží i ke speciální úpravě v jiných právních předpisech (podrobněji viz Jiné právní předpisy mající souvislost s posudkovou péčí).

Lékařský posudek jako předpoklad právního jednání

Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách touto právní úpravou v podstatě plynule navazuje na předchozí právní úpravu obsaženou v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a na zavedenou medicínskou praxi. Z právního hlediska lékařský posudek nikdy nebyl a ani podle stávající právní úpravy není právním jednáním, z kterého by pro uchazeče o zaměstnání nebo pro zaměstnance vyplývala nějaká práva nebo povinnosti. Lékařský posudek je pouhým předpokladem k dalšímu právnímu jednání zaměstnavatele.

Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 11/08

Tento závěr vyplývá mimo jiné i z konstantní judikatury, Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 11/08 ze dne 23. září 2008 v této souvislosti uvádí "Posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče (pozn. nyní pracovnělékařských služeb) o způsobilosti k práci určitého zaměstnance není aktem vrchnostenského orgánu nadaného právem rozhodovat o právech a povinnostech, ale jde o odborné stanovisko lékaře, který zákonem předvídaným a vyžadovaným způsobem poskytuje součinnost zaměstnavateli. Ten je pak teprve tím, kdo na podkladě zjištění a závěrů lékaře činí konkrétní úkony v rámci pracovněprávního vztahu, kterými zasahuje právní sféru zaměstnance. Podle názoru Ústavního soudu je posudek o zdravotním stavu souhrnem medicínských či biofyzikálních zjištění, k nimž dospěje posuzující lékař použitím exaktních přírodovědeckých metod. Tato činnost nemá nic společného s výkladem obecné právní normy a její následnou aplikací na zjištěný faktický stav. Jako rozhodnutí lze posudek vnímat jen v nejobecnějším smyslu toho slova, tedy že lékař při posuzování zdravotního stavu volí (rozhoduje) mezi tím, zda aktuální zdravotní stav zaměstnance umožňuje vykonávat dosavadní práci či nikoliv. Jinak platí, že o zdravotním stavu se nerozhoduje, ten se zjišťuje."

Podle dříve platné právní úpravy obsažené v § 77 zákona č. 22/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, stejně jako dnes v § 42 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách vydávají zdravotnická zařízení prostřednictvím lékařů nebo klinických psychologů lékařské posudky, a to na základě posouzení zdravotního stavu pacienta či zaměstnance. Tyto osoby se mohou proti tvrzené nesprávnosti bránit návrhem na přezkoumání lékařského posudku (podrobnosti viz Přezkoumání lékařského posudku). Je však třeba zdůraznit, že sama okolnost, že lékařský posudek podléhá přezkumu na základě podání a že proces tohoto přezkumu se řídí ustanoveními zákona o správním řízení, nemění nic na povaze posudku jako podkladového materiálu, který sám o sobě do práv a povinností posuzovaného zaměstnance (příp. pacienta) nezasahuje.

Ústavní soud tak shodně se závěry Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že proti posudku nemůže být podána žaloba ve správním soudnictví.

Ústavní soud však ve výše citovaném Nálezu dospěl ještě k dalším, poměrně překvapivým závěrům "Závěr o nedostatku aktivní legitimace k podání správní žaloby ovšem nemůže znamenat, že stěžovatel (zaměstnanec) nemá možnost vůči úkonům zaměstnavatele vyvolaným závěry posudkového lékaře domáhat ochrany u soudu. Jde ve svém důsledku o jeho práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu a ta musí být pod ochranou soudní moci ... Přistoupí-li Ústavní soud v nyní posuzované věci na výkladovou koncepci, podle níž posudek lékaře (zařízení) závodní preventivní péče, jakož i "rozhodnutí" o jeho následném přezkumu nejsou katy vydanými právním orgánem při rozhodování o právech a povinnostech v oboru veřejné správy, a tudíž nepodléhají přezkumu ve správním soudnictví, zbývá ochrana poskytovaná soudy v občanskoprávním řízení. Jinými slovy, správnou cestou k obraně práv zaměstnance v případech obdobných posuzovanému je žaloba na neplatnost úkonu zaměstnavatele opírajícího se o posudek o zdravotní způsobilosti ...ve sporném řízení je třeba s takovým posudkem nakládat jako s kterýmkoliv jiným skutkovým podkladem; není nadán presumpcí správnosti, a soud proto nemůže z jeho obsahu vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 občanského soudního řádu. Je důkazem, který soud hodnotí jako kterýkoliv jiný s tím, že je na účastnících, jaké prostředky použijí ke zpochybnění posudkových závěrů. Z uvedeného je zřejmé, že stávající přístup civilních soudů, reprezentovaný rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. NS 21 Cdo 1936/2004 a 21 Cdo 966/2004 (soudy v občanskoprávním řízení nepřezkoumávají obsah lékařského posudku, nicméně zkoumají, zda takový posudek má potřebné náležitosti a zda byl vydán k tomu příslušným lékařem), je do budoucna třeba změnit tím, že se nelze vyhýbat zkoumání správnosti obsahu posudku."

Ústavní soud tedy dospěl k názoru, že zaměstnanec nemůže svůj nesouhlas s lékařským posudkem, proti kterému podal návrh na přezkoumání a kterému správní orgán nevyhověl, uplatnit důkazy v obecném soudním řízení, například o neplatnost výpovědi dané zaměstnavatel zaměstnanci.

Usnesení NS sp. zn. 21 Ddo 4736/2009

Proti tomuto názoru zveřejnil odlišné stanovisko Nejvyšší soud. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.prosince 2010 sp.zn. 21 Cdo 4736/2009 se dozvíme "Názor, podle kterého se "nelze vyhýbat zkoumání správnosti posudku", že "ve sporném řízení je třeba s takovým posudkem nakládat jako s kterýmkoliv jiným skutkovým podkladem, neboť není nadán presumpcí správnosti, a soud proto nemůže z jeho obsahu vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 o.s.ř", a že "každopádně jde jen o jeden z řady podkladů pro vydání správního rozhodnutí", pomíjí a ve své podstatě zpochybňuje zásady, na nichž spočívá úprava pracovněprávních vztahů. Znemožňuje totiž, aby jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec reagovali způsobem v zákoníku práce předvídaným (přeložením zaměstnance na jinou práci, dáním výpovědi z pracovního poměru nebo okamžitým zrušením pracovního poměru) na zjištění zdravotního stavu zaměstnance, neboť předpokládá, že teprve v soudním řízení o určení neplatnosti uvedených pracovněprávních úkonů bude napevno postaveno, zda již v době, kdy byl lékařský posudek vydán, byl skutečně zdravotní stav zaměstnance podkladem pro zákoníkem práce předvídaný (a požadovaný) pracovněprávní úkon; tím vnáší do pracovněprávních vztahů nežádoucí nejistotu ke škodě obou účastníků pracovněprávních vztahů."

Usnesení NS sp. zn III. ÚS 610/11

Ústavní soud však názor Nejvyššího soudu neponechal bez povšimnutí a k problematice závaznosti lékařských posudků se vrátil ve svém usnesení ze dne 17. března 2011, sp.zn. III. ÚS 610/11, kde uvádí "Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že nesouhlasí s názory vyslovovanými v judikatuře obecných soudů, jež cituje rovněž dovolací soud, totiž že "soud v občanském soudním řízení z lékařské posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy vychází... a že soud v takovém řízení "nemůže dát přezkoumat znalcem lékařský posudek, popř. rozhodnutí" , neboť důvodem výpovědi není pouze zdravotní stav zaměstnance sám o sobě, ale stav zjištěný lékařským posudkem". Tyto názory zcela pomíjejí judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 23. září 2008, sp. zn. Pl ÚS 11/08,...ve vztahu k určení, jaké povahy je lékařský posudek o způsobilosti zaměstnance k práci, podaný v rámci závodní preventivní péče dospěl k závěru, že jde o odborné stanovisko lékaře, proto je nutné s ním "ve sporném řízení nakládat jako s kterýmkoliv jiným skutkovým podkladem; není nadán presumpcí správnosti a soud proto nemůže z jeho obsahu vycházet ...Je důkazem, který soud hodnotí jako kterýkoliv jiný s tím, že je na účastnících, jaké prostředky použijí ke zpochybnění posudkových závěrů." Ústavní osud v návaznosti zejména na judikaturu Nejvyššího soudu proto apeloval na tyto soudy, aby v budoucnu změnily svůj dosavadní přístup tak, aby se v civilním řízení nevyhýbaly zkoumání správnosti obsahu lékařského posudku."

Z těch všech důvodů také zákonodárce při vymezení úpravy posudkové péče v zákoně o specifických zdravotních službách, a to v části upravující vydání lékařského posudku poskytovatelem zdravotních služeb a úpravy postupu při podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku, přihlédl zejména k závěrům nálezu Ústavního soudu č. Pl. ÚS 11/08 ze dne 23. 9. 2008.

Lékařský posudek je dobrozdáním

Vydání lékařského posudku o zdravotním stavu nebo zdravotní způsobilosti není správním aktem, jde o "dobrozdání" o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb. Nejde o úkon, kterým by se

Nahrávám...
Nahrávám...