Volné skladování sypkých hmot

8.3.6.2

Volné skladování sypkých hmot

Ing. Antonín Dušátko

 NahoruZákladní zásady volného skladování

Při volném skladování jsou sypké hmoty ukládány volně na podlahu, popř. na vhodně upravený terén – a to i venkovní. Z hlediska bezpečnosti práce je prioritně nutno znát nejen vlastnosti ukládaných sypkých hmot, ale též jejich rizikové vlivy, jako je kupř. prašnost, zápalnost, chemická agresivita, či vzájemné působení (zejména pak chemické) společně ukládaných sypkých hmot apod. Při vytváření hromad je nutno zachovávat jejich přirozený sklon ve vazbě na sypné úhly příslušných sypkých hmot. S ohledem na životní prostředí je nutno orientovat trvalé sklady a složiště, a pokud možno i dočasné skládky tak, aby převládající směr větru byl od obytné zástavby.

 NahoruLožné plochy

Ložné plochy, určené pro volné skladování sypkých hmot, by neměly být situovány do zátopových území vodních toků, a dále do míst kde by mohlo dojít ke znečištění vodních zdrojů, a konečně do míst, kde by hrozilo odplavení uložených sypkých hmot (do kanalizace apod.). Ložné plochy je třeba urovnat, vyčistit, zbavit porostu a zbytkových materiálů a vhodně zpevnit – kupř. položit panely či uválcovat. Jejich sklon je třeba volit tak, aby byl zajištěn spolehlivý odtok dešťových srážek. Při vytváření hromad je nutno zajistit bezpečný přístup a příjezd k jednotlivým hromadám, jakož i průjezd mezi vytvořenými hromadami, a to s ohledem na zvolený dopravní prostředek, resp. mobilní pracovní stroj.

 NahoruVšeobecné bezpečnostní zásady

Pokud jsou sypké hmoty ukládány do hromad ručně, nebo takto i odebírány, potom je nutno stanovit maximální povolenou výšku hromad s ohledem na nebezpečí zasypání zúčastněných osob. Tato výška by neměla při ručním vytváření hromad přesahovat 2 m. S ohledem na možnost proboření do uložené sypké hmoty je nutno zakázat výstup na hromady za jakýmkoli účelem a tento zákaz je nutno i kontrolovat. Současně je nutno zajistit oddělené ukládání vzájemně reagujících sypkých hmot, jakož i dodržování preventivních protipožárních opatření.

 NahoruVolné skladování tuhých paliv

 NahoruSamovznícení – základní nebezpečí

Při volném skladování tuhých paliv základní nebezpečí představuje samovznícení uloženého paliva. (Samovznícení je chápáno jako případ spontánní oxidace uloženého paliva za specifických podmínek, při kterých teplo vznikající ve sledovaném systému (uloženém palivu) převyšuje teplo z tohoto systému odváděné.) Vlastní proces samovznícení ovlivňují následující faktory:

• reaktivita uloženého paliva ke kyslíku (náchylností k samovznícení),

• obsah vody,

• chemické složení uloženého paliva,

• atmosférické podmínky,

• přítomnost látek s katalytickým účinkem na oxidaci uloženého paliva aj.

Z hlediska možnosti samovznícení se tuhá paliva rozdělují do 3 skupin podle jejich náchylnosti k reaktivitě a to na:

1. vysoce reaktivní – s výrazným sklonem k samovznícení,

2. reaktivní – s normálním sklonem k samovznícení,

3. nereaktivní – bez sklonu k samovznícení.

Pro hnědá uhlí jsou skupiny reaktivity shodné s rozdělením podle čl. 3 ČSN 44 1397 – Tuhá paliva. Stanovení reaktivity hnědého uhlí ke kyslíku. Uhlí s obsahem síry nad 5 % se zařazují do I. skupiny reaktivity, podobně jako brikety, briketové zlomky a třísky. Do uvedené skupiny se dále zařazuje oxidované černé uhlí – tzv. zbytková mrtvá uhlí. Oproti tomu antracity, antracitová uhlí a koks se řadí do III. skupiny reaktivity.

Zařazení tuhých paliv do skupin podle reaktivity sleduje prevenci, resp. snížení stupně nebezpečí samovznícení nejen při jejich skladování (a to nejen volném), ale i při nejrůznější dopravě a manipulaci takovýchto paliv. Třeba si ale uvědomit, že toto rozdělení nemůže zahrnout všechny vlivy působící při různých podmínkách skladování – zejména ve skladovacích zařízení sypkých hmot (viz též Skladovací zařízení sypkých hmot - zásobníky). Proto je třeba provést vyhledání a vyhodnocení všech možných rizik souvisejících nejen se skladováním příslušných paliv a současně i přijmout potřebná opatření k jejich eliminaci, popř. omezení ( § 102 odst. 3 , 4 a 5 zákona č.262/2006 Sb.).

 NahoruPožární ochrana při příjmu a skladování paliva

Z hlediska požární ochrany je nutno při příjmu paliva na sklad, a to ještě před uskladněním, zkontrolovat jeho teplotu. Pokud teplota paliva překračuje 40 °C, potom je nutno prioritně zajistit jeho ochlazení. Ochlazení paliva lze docílit jeho přeházením, nebo přenesením na volné místo a rozestřením do vrstvy vysoké cca 0,25 m až 0,5 m. V průběhu ochlazování paliva je taktéž nutno sledovat jeho teplotu.

Skladování paliva lze provádět pouze na upravených ložných plochách – viz výše. Oproti všeobecným požadavkům na ložné plochy, je při vytváření ložných ploch určených pro skladování tuhých paliv dále nutno zajistit, aby zpevněné podklady neobsahovaly železitou škváru, jíl, cihlovou drť nebo další materiály urychlující proces samovznícení. Skladování lze zásadně provádět na:

• nezhutněných hromadách,

• zhutněných hromadách,

přičemž zhutněné skladování tuhých paliv by mělo mít přednost ve všech možných případech.

 NahoruSkladování na nezhutněných hromadách

Volně sypané hromady by měly být určeny zejména ke skladování menších zásob paliva, a to převážně tříděných druhů. Takto by ale nemělo být skladováno uhlí I. reaktivní skupiny. Ostatní tříděné druhy paliv by při prováděných manipulacích (při nakládce, vykládce a překládce) neměly být sypány z větších výšek jak 1,5 m nad sypaným povrchem. V průběhu nasypávání hromad je nutno sledovat aby se zabránilo oddělování hrubých frakcí paliva od jemných a zejména hromadění jemných frakcí paliva. Po nasypání hromady je nutno urovnat boky a zabránit pronikání vzduchu do paliva.

Volně sypané hromady lze vytvářet trojúhelníkového nebo lichoběžníkového průřezu s maximální šířkou horní základny 4 m. Nejvyšší výšky hromad jsou stanoveny v závislosti na druhu paliva takto:

 NahoruSkladování na zhutněných hromadách

Při mechanizovaném skladování, kdy je umožněno zhutňování paliva, je stanovena maximální výška hromad paliva 30 m a šířka horní základny hromady 150 m. Tento způsob skladování je určen pro značné množství zejména energetického uhlí všech skupin reaktivity. Je ale zakázáno zhutňovat tříděné druhy paliv. Zhutňováním se zmenšují volné prostory mezi kusy uhlí, čímž se zabraňuje přístupu vzduchu do hromad.

Základní vrstvu o výšce 0,25 m – 0,5 m je nutno zhutnit (utužit) zvlášť pečlivě. Další vrstvy zhutňovaného uhlí by měly mít výšku 0,5 m – 0,7 m. Přitom do prvních vrstev by se mělo ukládat uhlí s největším obsahem drobné frakce za účelem snížení pronikání nežádoucího vzduchu k základně tvořené hromady. Povrch tvořených hromad by měl mít mírně vypouklý tvar za účelem zajištění odtoku dešťových srážek. Boky hromad je třeba chránit proti větrání uhelným prachem do výšky 1,5 m – 2,0 m od základy za současného uválcování.

Při zhutňování je nutno utužovat – válcovat vždy celou plochu …