Zařazení prací do kategorií

3.6.4.5

Zařazení prací do kategorií

JUDr. Zdena Krýsová

Podle § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií. Zaměstnavatel nemá povinnost zařadit do kategorie práce prováděné ve zkušebním provozu, který netrvá déle než jeden rok. Protože ve zkušebním provozu nejsou stanoveny kategorie práce, nebylo dost zřejmé, jak provádět pracovnělékařské prohlídky, které jsou navázané právě na příslušnou kategorii práce. Současně nebylo, podle důvodové zprávy k zákonu č. 205/2020 Sb. zřejmé, na základě jakých konkrétních kritérií budou provedeny vstupní lékařské prohlídky.

Vakuum na tomto poli vyplnila novela ZoOVZ realizovaná zákonem č. 205/2020 Sb., která novelizovala i ust. § 54 odst. 4 ZoSZS, a to s právní účinností od 1. května 2020.

Novelizované ustanovení § 54 odst. 4 stanoví, že posuzování zdravotní způsobilosti a pracovnělékařské prohlídky, s výjimkou vstupní lékařské prohlídky, pro práce:

• které dosud nejsou zařazeny do kategorie podle zákona o ochraně veřejného zdraví, nebo

• které jsou nebo budou vykonávány ve zkušebním provozu podle jiného právního předpisu, který nepřekročí 1 rok,

zaměstnavatel zajišťuje u poskytovatele podle § 54 odst. 2 písm. a) ZoSZS, se kterým uzavřel písemnou smlouvu, nebo podle § 54 odst. 2 písm. b) ZoSZS, a to na základě výsledků hodnocení rizik podle jiného právního předpisu.

Vstupní lékařskou prohlídku zaměstnavatel zajišťuje na základě údajů o předpokládaném pracovním zařazení osoby ucházející se o zaměstnání a dále údajů o druhu práce, režimu práce, o rizikových faktorech pracovních podmínek ve vztahu ke konkrétní práci a míře předpokládané expozice rizikovým faktorům pracovních podmínek zhodnocené zaměstnavatelem po projednání s poskytovatelem pracovnělékařských služeb.

Pokud jde o vstupní lékařskou prohlídku a zkušební provoz nebo o nově vykonávané práce, dosud nezařazené do kategorie, je dle novelizovaného ZoSZS přijato řešení, že zhodnocení míry rizikových faktorů provede zaměstnavatel s poskytovatelem pracovnělékařských služeb v rámci dohledu.

Kategorie se nestanoví pro všechna rizika výkonu práce. Zaměstnavatel tak je povinen kategorizovat jen práce s rizikovými faktory, pro něž jsou kategorie stanoveny vyhláškou č. 432/2003 Sb.

O zařazení prací s faktory ve vyhlášce č. 432/2003 Sb. neuvedenými rozhoduje ve smyslu § 82 odst. 2 písm. n) ZoOVZ příslušná krajská hygienická stanice v řízení z moci úřední, nestanoví-li takové zařazení jiný právní předpis. Takovým jiným právním předpisem je např. zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon, který stanoví, že vystavení ionizujícímu záření na pracovišti se považuje za rizikový faktor pracovních podmínek na pracovištích. Práce, které smí vykonávat pouze radiační pracovníci kategorie A, jsou podle zákona o ochraně veřejného zdraví pracemi kategorie druhé a pracemi rizikovými. Ostatní práce zahrnující vystavení ionizujícímu záření na pracovišti jsou pracemi kategorie první (§ 61 odst. 5 atomového zákona).

Jednotlivé kategorie prací charakterizuje vyhláška č. 432/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle ní se za práce kategorie:

• - první považují práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví,
• - druhé považují práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců, tedy práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity faktorů stanovené nařízeními vlády shora citovanými a práce naplňující další kritéria pro jejich zařazení do kategorie druhé podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb.,
• - třetí považují práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, a práce naplňující další kritéria pro zařazení práce do kategorie třetí podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb., přičemž expozice zaměstnanců není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a pro zajištění ochrany jejich zdraví je proto nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací,
• - čtvrté považují práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.

Kategorie práce představuje vždy souhrnné hodnocení úrovně zátěže osoby vykonávající danou práci faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska.

Proto je nezbytné, aby zaměstnavatel především splnil svou povinnost podle § 102 odst. 3 zákoníku práce, tedy rizikové faktory vyhledal a jejich úroveň, jakož i z nich vyplývající riziko pro zdraví zaměstnanců, znal. Z toho vychází i § 103 zákoníku práce, který zaměstnavateli ukládá zaměstnance s riziky pro zdraví seznámit a dát jim pokyny k ochraně jejich zdraví.

Na základě uvedených znalostí, získaných postupem podle § 102 odst. 3 zákoníku práce ve spojení s § 38 ZoOVZ, zaměstnavatel určí rozhodující faktor, resp. faktory (jde-li o práci spojenou s expozicí několika faktorům) vyskytující se v charakteristické směně. Za rozhodující se považují faktor, resp. faktory, které při dané práci podle současné úrovně vědeckého poznání mohou významně ovlivňovat nebo ovlivňují zdraví zaměstnanců, kteří jsou vystaveni jejich působení.

Za charakteristickou směnu se podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 432/2002 Sb. pokládá směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek, při níž doba výkonu práce s jednotlivými rozhodujícími faktory v daném časovém úseku odpovídá celoročně nebo v rozhodujícím období skutečné míře zátěže těmto faktorům. K tomu citovaná vyhláška ještě dodává, že za charakteristickou směnu se pro účely hodnocení faktorů celková fyzická zátěž, lokální svalová zátěž, ruční manipulace s břemenem a hodnocení pracovních poloh považuje průměrná směna stanovená nařízením vlády č. 361/2007 Sb. Nařízení definuje průměrnou směnu jako osmihodinovou směnu, která probíhá za obvyklých pracovních podmínek a při níž doba výkonu práce jednotlivých pracovních operací odpovídá skutečné míře zátěže.

Pro rozhodující faktory v charakteristické směně zaměstnavatel musí zajistit vyšetření, resp. měření osobou uvedenou v § 38 odst. 1 ZoOVZ, postupy upravenými právními předpisy a poté práce s rozhodujícím faktorem, resp. jednotlivými rozhodujícími faktory zařadí do kategorie. Pro rizikové faktory fyzická zátěž nebo pracovní poloha může zaměstnavatel podle § 38 odst. 2 novelizovaného ZoOVZ (s právní účinností od 1. května 2020) zařadit práce do kategorie druhé též na základě odborného hodnocení provedeného držitelem autorizace k vyšetření v oboru fyziologie práce podle § 83a odst. 1 písm. i) ZoOVZ. Pokud zaměstnavatel předkládá žádost podle § 37 odst. 3 ZoOVZ příslušné krajské hygienické stanici, uvede tyto skutečnosti v žádosti včetně protokolů o vyšetření nebo měření podle § 38 odst. 1 ZoOVZ nebo protokolu o odborném hodnocení podle § 38 odst. 2 ZoOVZ. Takovéto hodnocení rozhodujících faktorů vyskytujících se v charakteristické směně je pak i podkladem pro sestavení režimu pracovnělékařských služeb.

Při práci s více rozhodujícími faktory je dále ve smyslu § 37 odst. 3 písm. e) ZoOVZ nutno, aby zaměstnavatel postupem podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 432/2003 Sb. uvedl výslednou kategorii práce, kterou příslušný orgán ochrany veřejného zdraví zanese do evidence (KaPR). Výsledná kategorie se stanoví podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru.

V souvislosti s kategorizací prací dále vyhláška č. 432/2003 Sb. stanoví, že při zařazování prací do kategorií se bere v úvahu vzájemné ovlivňování účinků jednotlivých faktorů, pokud je toto ovlivňování na podkladě současných vědeckých poznatků známé.

Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií

Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií stanoví prováděcí právní předpis, tj. vyhláška č. 432/2003 Sb., novelizovaná v r. 2013 vyhláškou č. 107/2013 Sb. a v r. 2015 vyhláškami č. 181 a č. 240. Faktorem se pro účely této vyhlášky rozumí fyzikální (hluk, vibrace, neionizující záření včetně laserů), chemické (chemické látky a směsi zahrnující i karcinogeny, mutageny, látky toxické pro reprodukci) a biologické činitele, prach, fyzická zátěž včetně pracovní polohy, faktory mikroklimatických podmínek, a to zátěž teplem a zátěž chladem, psychická a zraková zátěž a další faktory, které mohou mít nebo mají vliv na zdraví (zvýšený tlak vzduchu). Pro tyto faktory jsou stanoveny citovanou vyhláškou kritéria a limity pro zařazování prací do kategorií.

O zařazení práce do druhé kategorie rozhoduje zaměstnavatel. Je však povinen neprodleně oznámit příslušné krajské hygienické stanici práce, které takto zařadil a údaje rozhodné pro toto zařazení. Součástí oznámení zaměstnavatele o zařazení práce do druhé kategorie podle § 37 odst. 3 ZoOVZ musí být:

• podle novely zákona schválené Parlamentem v r. 2015 (zák. č. 267/2015 Sb.) protokoly o měření a vyšetření faktorů pracovních podmínek provedené podle § 38 odst. 1 ZoOVZ, tj. držitelem osvědčení o akreditaci nebo držitelem osvědčení o autorizaci k příslušnému měření nebo vyšetření, je-li pro obor měření nebo vyšetřování autorizace nebo akreditace právními předpisy upravena,

• podle novely zákona schválené Parlamentem v roce 2020 (zák. č. 205/2020 Sb.) protokol o odborném hodnocení podle § 38 odst. 2 ZoOVZ pro zařazení práce do druhé kategorie pokud se týče rizikových faktorů fyzická zátěž nebo pracovní poloha, pokud bylo provedeno jen odborné hodnocení a ne měření a vyšetření. Protokol o odborném hodnocení musí obsahovat údaje o charakteru práce, místu výkonu práce, době výkonu práce, směnnosti, informace o manipulovaném materiálu, režimu práce, přestávkách na jídlo a oddech v průběhu konání práce, používaném nářadí, pohlaví zaměstnanců a jejich rotaci na jednotlivých pracovních pozicích a fotodokumentaci vztahující se k pracovnímu prostředí, pokud byla pořízena.

Místní příslušnost pro podání oznámení krajské hygienické stanice se podle § 100c ZoOVZ řídí místem činnosti zaměstnavatele.

O zařazení prací do kategorie třetí a čtvrté rozhoduje na žádost zaměstnavatele příslušná krajská hygienická stanice (§ 82 odst. 2 písm. a) ZoOVZ). Tyto práce se podle § 39 ZoOVZ považují ze zákona za rizikové, tedy práce, při nichž je nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací. Příslušnou k rozhodnutí je krajská hygienická stanice, v jejímž sídle provozuje zaměstnavatel činnost, která má být kategorizována (§ 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád).

V řízení z moci úřední může příslušná krajská hygienická stanice mezi rizikové zařadit i práce zařazené zaměstnavatelem do druhé kategorie (§ 39 odst. 1 ZoOVZ), jak je uvedeno shora. Ostatní práce vykonávané na pracovišti zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují ze zákona za práce kategorie první.

Práci musí zaměstnavatel zařadit do kategorie (druhé) do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu práce nebo změny podmínek odůvodňujících zařazení práce…