dnes je 2.11.2024

Input:

Živočišná výroba

13.11.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.3.3
Živočišná výroba

Ing. Pavel Petrů

V živočišné výrobě jde o chov zvířat pro jejich užitkové vlastnosti. Přitom se jedná o činnosti spojené s jejich krmením a ošetřováním, rozmnožováním, veterinární a inseminační službou atd. Živočišná výroba je charakterizována celoroční, neustále a pravidelně se opakující činností. V živočišné výrobě vstupuje do systému člověk – stroj – prostředí ještě další významný rizikový faktor – zvíře. Zvířata nejsou v tomto procesu pouze prostředkem výživy, ale stávají se pomocníkem při pracovní činnosti, např. při výkonu práce v obtížném terénu.

V živočišné výrobě lze nebezpečí rozdělit na bezprostředně související s chovem hospodářských zvířat a vznikající při využívání mechanizace a strojů, sloužících přípravě a navážení krmiva, steliva, ke skladování a dalších zařízení, sloužících k odstraňování exkrementů apod.

Pro provoz, obsluhu a údržbu strojů a strojních zařízení platí obdobně požadavky uvedené v části 9/3.2.

Odstranění hlavního nebezpečí při chovu zvířat spočívá v zajištění co možná nejmenšího kontaktu člověka se zvířetem. Snižování úrazovosti spočívá ve využívání následujících zásad:

  • automatizace operací – zejména automatické dávkování jádrového krmiva, příprava distribuce krmných směsí a čištění dopravníků i žlabů,

  • používání speciálních mechanizačních prostředků sloužících k přípravě a navážení krmiva, steliva, ke skladování, dalšího zařízení, které slouží k odstraňování exkrementů apod.,

  • stanovení řádného denního režimu, aby zvířata měla potřebnou pohodu. S tím souvisí dostatečná doba klidu a odpočinku, větrání objektů a zbytečné nevyrušování zvířat,

  • organizace práce a pracovní postupy – věnovat zvýšenou pozornost zvířatům:

    • v havarijních situacích a při působení negativních podnětů,

    • v novém prostředí,

    • při sestavování skupin z jedinců, kteří nejsou na sebe zvyklí,

    • poraněným zvířatům nebo nemocným,

    • v době říje,

    • prasnicím pečujícím o mláďata.

V těchto situacích zajistíme vhodné prostory pro zvířata, potřebný počet zaměstnanců vybavených potřebnými pracovními pomůckami.

Při kontaktu se zvířaty dodržujeme tyto postupy:

  • se zvířaty zacházíme klidně a rozhodně (nedráždíme je ani netýráme),

  • vedení velkých zvířat provádíme pomocí ohlávky opatřené vodicím řemenem, • šňůrou nebo tyčí – nesmí být používán řetěz,

  • při používání naháněcí uličky a zábrany, musíme vždy stát za hrazením,

  • k velkým zvířatům přistupujeme po upozornění hlasem, k ležícímu vždy se zvýšenou opatrností a k nemocnému, raněnému nebo nebezpečnému zvířeti vstupujeme jištěni spolupracovníkem,

  • čištění a přivazování zvířat provádíme z té strany, kde je minimální nebezpečí přiražení nebo přitisknutí zvířetem k pevné překážce (sloupu, stěně atp.),

  • speciální úkony (veterinární zákrok, inseminace, odrohování, strouhání paznehtů ) provádí odborně způsobilá osoba za přítomnosti dostatečného počtu ošetřovatelů, u neklidných zvířat používáme prostředky k fixaci zvířete,

  • nebezpečná zvířata vyřazujeme z chovu, o cenná zvířata pečuje pouze pracovník, který je dostatečně zkušený a seznámený s rizikovým chováním zvířete,

Primárně platí pro každou činnost se zvířaty výše uvedené zásady a u uvedených činností ještě zásady uvedené dále.

Chov skotu

Hlavní nebezpečí při chovu skotu spočívají ve vztahu člověk-zvíře. Jsou to:

  • kopnutí,

  • bodnutí nebo pohmoždění rohem,

  • přiražení, přitisknutí, povalení, zavalení nebo pošlapání, zejména při vstupu na stání nebo do boxu, při pomoci při telení nebo při vstupu k ležícímu zvířeti,

  • povalení, pošlapání, pokopání, uklouznutí, zejména při vedení skotu nebo přehánění,

  • napadení agresivním býkem, zejména při ošetřování nebo přemísťování,

  • zranění očí ošetřovatele, způsobené ocasem krávy, zejména při nasazování dojícího zařízení.

Krmení

Při krmení jsou nebezpečí spojená jak s obsluhou strojních zařízení a strojů, tak i nebezpečí vznikající při kontaktu se zvířetem. Činnosti jsou prováděné v objektu ustájených zvířati i mimo něj, např. u silážních staveb při nakládání a odvozu krmiva. Nejčastěji vznikají úrazy při rozvážení krmiva pomocí visuté drážky a krmných vozíků. Přitom dochází k uklouznutí po znečištěné mokré podlaze krmné chodby nebo k udeření a přiražení končetin při sklápění krmiva do žlabu. V kravínech s krmnými chodbami vznikají typické úrazy při ručním přidávání jádrového krmiva. Krmič je velmi často poraněn rohy zvířat, protože je nucen se ke zvířatům sklánět a tím se dostává do jejich nebezpečné blízkosti. Ruční manipulace a pohyb po krmné chodbě jsou provázeny pády při přenášení kbelíků a píchnutím vidlemi při dávkování krmiva. Při chovu mladého dobytka se navíc přidává i nebezpečí spojené s napájením a přistavováním telat, kdy bývá ošetřovatel poražen, kopnut nebo i kousnut zvířetem. Vážné nebezpečí vzniká nejčastěji při zakládání krmiva z jedoucího přívěsu, kdy krmič při uklouznutí po nečekaném rozjetí nebo prudkém zabrždění soupravy spadne z vozu. Příprava krmení zahrnuje nebezpečí uklouznutí a pádu při pohybu po znečištěném a vlhkém povrchu a při ruční manipulaci při přenášení kbelíků a různých nádob se špatnými úchopovými vlastnostmi.

Nebezpečné činnosti:

  • ruční vázání a odvazování,

  • čištění zvířat,

  • převádění, vedení, vyhánění a nakládání,

  • vyprošťování a zvedání,

  • uklidňování zvířat.

Chov dojnic

Technický systém přivazování a odvazování dojnic je nedořešený, provádí se převážně ručně. Přitom dochází nejčastěji k přimáčknutí ruky ke konstrukci nebo prstů vázacím prostředkem při převlékání vázacím kruhem. Hrozí nebezpečí udeření ošetřovatele hlavou zvířete a přimáčknutí trupu nebo končetiny ke žlabu, sloupu nebo zábraně. Vyskytuje se i kopnutí, šlápnutí na nohu nebo uklouznutí ošetřovatele.

Při práci s dojicí soupravou v bezprostřední blízkosti zvířete je nebezpečí kopnutí nebo přimáčknutí ošetřovatele. Často ošetřovatek uklouzne na mokrém znečištěném povrchu stání nebo je udeřen nebo přiražen sousedním zvířetem.

Při kontrole dojení na stání se při neopatrném, mnohdy rychlém a neočekávaném pohybu ošetřovatele dojnice poleká. Důsledkem může být šlápnutí na nohu ošetřovatele nebo kopnutí sousední dojnicí.

Při masáži, mytí a dezinfekci vemene, rozdojování a dodojování hrozí opět nebezpečí kopnutí, šlápnutí na nohu, přiražení ke konstrukci a šlehnutí ocasem.

Nahánění zvířat do dojírny je spojeno s uklouznutím a pády ošetřovatelů a s poražením nebo přimáčknutím k zábraně.

Při dojení v dojírně může dojít při zásahu rukou do prostoru stojící dojnice k udeřením zábranou nebo vrátky v chodbě do dojírny, způsobené ať již vlastní neopatrností, nebo po nárazu zvířete. Poměrně nebezpečnou činností je připojování dojicí soupravy na podtlakové potrubí a přepínání ventilu potrubí, kdy dochází k pádům ze žlabu nebo stoliček. Při čištění mléčného potrubí a vyplachování nádob a tanků se obsluha může opařít horkou vodou nebo potřísnit čisticí látkou.

Chov koní

Nebezpečí při chovu koní:

  • kopnutí, zejména od zadních končetin nebo od vzpínajícího se koně,

  • přitisknutí, povalení, zavalení nebo pošlapání, zejména při vstupu na stání nebo do boxu, při vedení koně nebo při vstupu do výběhu nebo na pastvinu nebo při přehánění.

  • pokousání, zejména při nevhodném způsobu krmení a přístupu ke koni,

  • pád z koně při jízdě na koni a následně i potahání,

  • zranění v obličeji pohozením hlavy koně, odření od sedla, odření rukou od otěží a krku koně.

Chov prasat

Nebezpečí při chovu prasat:

  • napadení

Nahrávám...
Nahrávám...