Dozor nad plněním povinností zaměstnavatelů ohledně PLS

3.5.7.2

Dozor nad plněním povinností zaměstnavatelů ohledně PLS

JUDr. Zdena Krýsová

Státní zdravotní dozor

Státní zdravotní dozor je pojem, kterým je označena kontrola (zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění zákona č. 183/2017 Sb.) vykonávaná orgány ochrany veřejného zdraví I. stupně (krajskými hygienickými stanicemi, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem obrany) podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, a zvláštních zákonů, pokud tyto zákony nepoužívají jiný pojem (např. § 16 odst. 1 úvodní část ustanovení zákona č. 110/1997 Sb.). Výkon státního zdravotního dozoru se řídí kontrolním řádem, upraveným shora citovaným zákonem o kontrole (kontrolním řádem), modifikovaným ust. § 88 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Použití odchylného označení pro výkon státního zdravotního dozoru je otázkou formální; podstatná je úprava režimu, v němž je státní zdravotní dozor (dozor, kontrola) vykonáván (viz např. § 16 odst. 11 zákona o potravinách).

Při rozboru otázek týkajících se výkonu kontroly je třeba si vždy ujasnit: kdo je kontrolovanou osobou, jakou povinnost zákon, resp. příslušný správní orgán kontrolované osobě na základě zákona uložil, kterému správnímu orgánu je svěřen výkon kontroly a v jaké šíři a jak je vymáháno plnění povinností.

Kdo je kontrolovanou osobou při výkonu státního zdravotního dozoru nad zajištěním pracovnělékařských služeb

Povinnost zajistit pracovnělékařské služby ukládá zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, zaměstnavateli (§ 53 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb.), tedy osobě, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu (§ 3 a § 7 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce) nebo u níž se fyzická osoba uchází o zaměstnání. Uvedenou povinnost zajistit pracovnělékařské služby má tedy zaměstnavatel vůči svým zaměstnancům a dále vůči uchazečům o zaměstnání. Zaměstnancem sepodle § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, rozumějí fyzické osoby, které se zavázaly k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce).

S účinností zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, je třeba v předmětné souvislosti zohlednit i služební poměr státních zaměstnanců. Ve vztahu k nim ust. § 113 zákona č. 234/2014 Sb. stanoví, že bezpečnost a ochrana zdraví státních zaměstnanců se řídí tam uvedenými ustanoveními zákoníku práce a zákona č. 309/2006 Sb., dále zákonem č. 258/2000 Sb. a zákonem č. 373/2011 Sb. Ustanovení § 114 zákona č. 234/2014 Sb. ukládá služebnímu úřadu (tj. správnímu úřadu, k němuž je státní zaměstnanec ve služebním poměru) povinnost zajistit pracovnělékařské služby.

Podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, se v úpravě pracovnělékařských služeb zaměstnavatelem rozumí též bezpečnostní sbor, ozbrojené síly ČR, věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence, a služební orgán podle zákona o státní službě. Při posuzování zdravotní způsobilosti příslušníka k výkonu služby v bezpečnostním sboru nebo v ozbrojených silách České republiky anebo občana, který se uchází o přijetí do služebního poměru k bezpečnostnímu sboru, nebo uchazeče o povolání do služebního poměru v ozbrojených silách, anebo státního zaměstnance k výkonu státní služby nebo žadatele o přijetí do služebního poměru ve státní službě, se podle § 69a zákona č. 373/2011 Sb. postupuje podle tohoto zákona, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.

Tedy pro účely této kapitoly nebude činěn rozdíl mezi výkonem práce a výkonem služby. Pojmem práce je třeba rozumět jak výkon práce, tak výkon služby, povinnostmi zaměstnavatele povinnosti služebního úřadu a zaměstnancem i státního zaměstnance.

Kontrolovanou osobou při výkonu státního zdravotního dozoru nad zajištěním pracovnělékařských služeb je, jak je již shora uvedeno, zaměstnavatel. Za zaměstnavatele se podle § 307a zákoníku práce považuje též agentura práce

Povinnost zajistit pracovnělékařské služby se tedy nevztahuje na fyzické osoby, které provozují samostatně výdělečnou činnost a nejsou zaměstnavateli, fyzické osoby, které jsou sice zaměstnavateli, ale samy též pracují, pokud jde o ně samé, a dále výše uvedené osoby ve vztahu ke spolupracujícím osobám, kterými jsou jejich manžel(ka) nebo dítě. Posouzení zdravotní způsobilosti k práci těchto fyzických osob zákon o specifických zdravotních službách neřeší, a jestliže posuzujeme jimi vykonávanou práci z hledisek plnění povinností na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), pak z § 12 zákona č. 309/2006 Sb. plyne, že se na ně vztahují jen povinnosti upravené v § 101 odst. 1 a 2, § 102, § 104 a § 105 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a v § 2 až § 11 zákona č. 309/2006 Sb., a to s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu. Tedy ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, který stanoví pravidlo, že vykonávaná práce musí odpovídat zdravotní způsobilosti osoby, se na ně nevztahuje. Je tak zcela na nich, zda před zahájením výkonu práce a v jejím průběhu požádají svého registrujícího praktického lékaře o posouzení zdravotní způsobilosti k jimi vykonávané práci. K uvedenému se dodává: zajištění pracovnělékařských služeb vychází z kategorizace prací. Povinnost osob vykonávajících činnosti nebo poskytujících služby mimo pracovněprávní vztahy, kategorizovat práci, byla v zákoně č. 258/2000 Sb. zrušena.

Podle zákona o zaměstnanosti agentury práce mohou provádět zprostředkovatelskou činnost i zaměstnáváním fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kdy agentura práce na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k uživateli (§ 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). Zaměstnanec se zaváže takovou práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem. Zaměstnavatelem - uživatelem se podle zákona o zaměstnanosti rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení.

Podle § 307a zákoníku práce se případy, kdy agentura práce dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli (uživateli), považují za závislou práci.

Podle § 308 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. agentura práce uzavírá s uživatelem dohodu o dočasném přidělení. Podle ustanovení § 308 odst. 1 písm. b) zákoníku práce musí dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce obsahovat mj. druh práce, kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat, včetně požadavků na odbornou, popřípadě zdravotní způsobilost nezbytnou pro tento druh práce.

Na ust. § 308 zákoníku práce navazuje ust. § 40a zákona č. 258/2000 Sb., které s účinností ode dne 1. května 2020 stanoví, že uživatel současně s uzavřením dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele předá agentuře práce pro účely zajištění pracovnělékařských služeb agenturou práce informace o kategorii práce dočasně přiděleného zaměstnance a zařazení práce podle jednotlivých rozhodujících rizikových faktorů. Pokud není práce dosud do kategorie u uživatele zařazena, sdělí uživatel agentuře práce výsledky hodnocení rizik, a není-li hodnocení rizik dosud provedeno, pak údaje o rizikových faktorech pracovních podmínek ve vztahu k práci, k níž má být zaměstnanec agentury práce dočasně přidělen, a dále míru předpokládané expozice rizikovým faktorům pracovních podmínek zhodnocené po projednání s poskytovatelem pracovnělékařských služeb.

V této souvislosti je třeba uvést, že podle § 54 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb. agentura práce má možnost zajišťovat pracovnělékařské služby pro své zaměstnance, které dočasně přiděluje k uživateli, buď prostřednictvím poskytovatele pracovnělékařských služeb, kterého zajistila postupem podle § 54, resp. § 58a zákona č. 373/2011 Sb. anebo prostřednictvím poskytovatele pracovnělékařských služeb uživatele. Je tak zřejmé, že shora uvedenou povinnost podle § 40a zákona č. 258/2000 Sb. by uživatel měl mít jen pro případ, že je o shora uvedené údaje agenturou práce požádán, protože se agentura práce s uživatelem na zajištění pracovnělékařských služeb poskytovatelem pracovnělékařských služeb uživatele nedohodla.

Rozsah povinností stanovených nebo uložených zaměstnavateli a předmět státního zdravotního dozoru

Rozsah povinností stanovených nebo uložených zaměstnavateli je v této stati omezen s ohledem na předmět státního zdravotního dozoru vykonávaného krajskými hygienickými stanicemi. Povinnosti zaměstnavatele na úseku pracovnělékařských služeb jsou však podle zákona o specifických zdravotních službách širší, než je uvedeno dále.

Povinnost zajistit pracovnělékařské služby

Podle § 53 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, je zaměstnavatel především povinen zajistit pro zaměstnance a osoby ucházející se o zaměstnání pracovnělékařské služby, a to zpravidla v celé šíři obsahu tohoto pojmu, jak ho stanoví § 53 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Ten stanoví, že jde o zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby. Odchylná úprava platí pro případ, že zaměstnavatel pro práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví, není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny vyhláškou č. 79/2013 Sb. nebo jinými právními předpisy, zajišťuje poskytování pracovnělékařských služeb cestou písemné žádosti u poskytovatele zdravotních služeb, který je registrujícím poskytovatelem zaměstnance nebo osoby ucházející se o zaměstnání. V tomto případě ust. § 54 odst. 2 písm. b) zákona č. 373/2011 Sb. připouští, aby registrující poskytovatel jako poskytovatel pracovnělékařských služeb prováděl jen pracovnělékařské prohlídky, posuzování zdravotní způsobilosti k práci a vydával lékařské posudky o zdravotní způsobilosti k práci. Ostatní součásti pracovnělékařských služeb, jak jsou stanoveny § 53 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., zaměstnavatel zajišťuje jen, je-li to důvodné pro ochranu zdraví zaměstnanců, u smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb..

Pracovnělékařské služby lze zajistit jen prostřednictvím oprávněného poskytovatele, jak stanoví § 54 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Tím může být vždy poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství nebo poskytovatel v oboru pracovní lékařství. Pro práce podle § 54 odst. 2 písm. b) cit. zákona jím může být registrující poskytovatel zaměstnance nebo osoby ucházející se o zaměstnání, jak je již uvedeno shora. Pro případ, že zaměstnavatel sám získal oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru pracovní lékařství, může podle § 58a zákona č. 373/2011 Sb. pracovnělékařské služby zajišťovat prostřednictvím lékaře se specializovanou způsobilostí nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru pracovní lékařství anebo se specializovanou způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství a dalších zdravotnických pracovníků podílejících se na poskytování pracovnělékařských služeb, se kterými uzavřel pracovněprávní nebo obdobný vztah, a to za podmínky zajištění odborné nezávislosti těchto zaměstnanců. Konečně, se souhlasem zaměstnavatele (obsaženým v písemné smlouvě) může poskytovatel pracovnělékařských služeb, který má se zaměstnavatelem uzavřenu písemnou smlouvu podle § 54 odst. 2 písm. a) zákona č. 373/2011 Sb., kteroukoli součást pracovnělékařských služeb, jak jsou uvedeny v § 53 odst. 1 cit. zákona, zajišťovat prostřednictvím jiného poskytovatele pracovnělékařských služeb, s nímž uzavřel písemnou smlouvu s náležitostmi, jak je v nejmenším povinném rozsahu upravuje § 57a odst. 2 cit. zákona. Tohoto poskytovatele ust. § 57a zákona č. 373/2011 Sb. označuje jako pověřeného poskytovatele. Ten pak, provádí-li posuzování zdravotní způsobilosti k práci, vydává lékařský posudek svým jménem, což je podstatné např. pro účely určení příslušného správního orgánu při přezkumu lékařského posudku podle § 47 zákona č. 373/2011 Sb.

Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 79/2013 Sb., zaměstnavatel může pracovnělékařské služby zajišťovat více poskytovateli těchto služeb zejména, je-li to vzhledem k počtu zaměstnanců nebo umístění jednotlivých pracovišť účelné.

Povinnost poskytnout informace

Podle § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, má zaměstnavatel povinnost sdělit pověřeným zaměstnancům poskytovatele pracovnělékařských služeb informace potřebné k hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví na pracovišti, včetně výsledků měření faktorů pracovních podmínek, předložit jim technickou dokumentaci strojů a zařízení a sdělit jim informace rozhodné pro ochranu zdraví při práci. Zaměstnavatel má tuto povinnost v souvislosti se vstupem uvedených zaměstnanců poskytovatele pracovnělékařských služeb na každé své pracoviště s tím, že zákonodárce omezil shora uvedenou povinnost zaměstnavatele s ohledem na pracoviště, která podléhají z důvodu státního nebo jiného zákonem chráněného tajemství zvláštnímu režimu.

Povinnost vést dokumentaci o pracovnělékařských služžbách

Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, má zaměstnavatel povinnost vést dokumentaci o pracovnělékařských službách, která se nevztahuje ke konkrétním zaměstnancům a jejíž obsah stanoví § 5 vyhláška č. 79/2013 Sb. Podle důvodové zprávy k vyhlášce ust. § 5 vymezuje obsah dokumentace o pracovnělékařských službách prováděných pro zaměstnavatele. Citované ustanovení navazuje na § 57 odst. 1 písm. g) zákona č. 373/2011 Sb., který ukládá poskytovateli pracovnělékařských služeb vést dokumentaci o pracovnělékařských službách prováděných pro zaměstnavatele, která se nevztahuje ke konkrétním zaměstnancům. Tuto dokumentaci je pak povinen vést i zaměstnavatel (podrobněji viz Dokumentace o pracovnělékařských službách).  

Povinnosti uložené orgánem ochrany veřejného zdraví

Podle § 82 odst. 2 písm. e) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví jsou krajské hygienické stanice (dále i jen "KHS") oprávněny stanovit zaměstnavateli lékařské prohlídky po skončení rizikové práce, jde-li o takové vlivy pracovních podmínek, které se mohou nepříznivě projevit i po delší době (tzv. následné prohlídky). Následné lékařské prohlídky pracovníků se zdroji ionizujícího záření…