Kolektivní smlouvy

4.5.1

Kolektivní smlouvy

Kolektivní smlouva je dvoustranný akt, pro který platí obecná úprava zákoníku práce o právních úkonech a o smlouvách sjednávaných podle pracovněprávních předpisů. Kolektivní smlouvu mohou uzavřít pouze zaměstnavatel a/nebo více zaměstnavatelů a jedna a/nebo více organizací zaměstnavatelů a jedna či více odborových organizací.

Právní úpravu kolektivních smluv řeší zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

Zákoník práce rozeznává dva druhy kolektivních smluv:

• podnikové

• vyššího stupně.

Kolektivní smlouva je závazná pro všechny zaměstnance. Zákoník práce nerozlišuje v této věci, zda zaměstnanci jsou či nejsou členy odborové organizace.

Poznámka:

Například rada zaměstnanců nemá postavení právnické osoby, není proto způsobilá jednat vlastním jménem s právními důsledky v pracovněprávních vztazích, a proto se ani nemůže účastnit kolektivního vyjednávání či uzavírat kolektivní smlouvy.

Kolektivní smlouvu nelze nahrazovat smlouvou, která není zvláště upravena a kterou mohou účastníci v jiných případech uzavírat podle občanského zákoníku.

 NahoruPodniková kolektivní smlouva

Podnikové kolektivní smlouvy je možné uzavírat nejen pro jednotlivé zaměstnavatele, ale i pro více zaměstnavatelů. Tím se otevírá možnost, aby se stanovovaly shodné pracovní podmínky zaměstnancům zaměstnavatelů začleněných ve skupinách podniků, například koncernového typu. Na druhé straně to ale nikterak nebrání tomu, aby i v jednotlivých podnicích začleněných do skupiny byly též uzavřeny jejich vlastní podnikové smlouvy.

 NahoruKolektivní smlouva vyššího stupně

Kolektivní smlouva vyššího stupně je závazná pro zaměstnavatele – členy organizace zaměstnavatelů, která uzavřela předmětnou kolektivní smlouvu.…