Mezinárodní legislativa k pracovnělékařské péči

3.5.1.1

Mezinárodní legislativa k pracovnělékařské péči

JUDr. Anna Janáková

Zákony, které stanoví požadavky na pracovnělékařskou péči, vycházejí z Ústavy České republiky (především z Listiny základních práv a svobod) a podrobně rozpracovávající stanovená práva a tomu odpovídající povinnosti, přičemž vycházejí také ze závazků České republiky vyplývajících z jejího členství:

• v Mezinárodní organizaci práce, kdy úmluvy ratifikované Českou republikou jsou pro ni závazné a vnitřní legislativa by jim měla odpovídat,

• v Evropské unii, kdy Česká republika jako členský stát je povinna do tuzemské legislativy zapracovat požadavky předpisů Evropské unie (především směrnic) a vytvořit podmínky pro jejich fungování.

Na platformě Mezinárodní organizace práce jsou požadavky na závodní zdravotní služby komplexně upraveny úmluvou č. 161 z roku 1985. Úmluva vstoupila pro tehdejší ČSR v platnost po zapsání její ratifikace v roce 1988 a to jejím vyhlášením vyhláškou č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních zdravotních službách (č. 161); nástupnická Česká republika ji po svém vzniku následně převzala do svého právního řádu.

Úmluva č. 161 stanoví zásady vnitrostátní politiky, stanoví úkoly, které by měly zajišťovat závodní zdravotní služby, organizacím (firmám) je uložena povinnost zavést závodní zdravotní služby a stanoveny možnosti jejich organizování, stanoví se povinnost spolupráce zaměstnavatele, zaměstnanců a jejich zástupců se závodními zdravotními službami. Úmluva dále stanoví předpoklady činnosti závodních zdravotních služeb (multidisciplinárnost služeb, spolupráce s ostatními službami, požadavky na personál a na jeho kvalifikaci).

Dále je stanoveno, že dohled na zdraví pracovníků ve vztahu k práci nesmí být pro ně spojen se ztrátou na…